Článek 431 občanského zákoníku Ruské federace s připomínkami

Článek 431 občanského zákoníku stanoví řadu zvláštních pravidel pro výklad smlouvy. Používají se v situacích, kdy některé body (podmínky) formulují účastníci právního vztahu nepřesně nebo nejasně. Pojďme dále Art. 431 Občanského zákoníku Ruské federace s připomínkami

Výklad smlouvy

Podle Art. 431 Občanského zákoníku Ruské federace, doslovný význam podmínek dohody s nejednoznačností je stanoven ve srovnání s jinými položkami a významem dokumentu jako celku. Při interpretaci smlouvy soud bere v úvahu okamžitý význam výrazů a slov obsažených v něm. Pokud tato pravidla neumožňují určení podstaty dohody, objasní se skutečná obecná vůle účastníků právního vztahu s přihlédnutím k účelu transakce. V úvahu současně s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, včetně korespondence a jednání vedoucího k realizaci dokumentu, zavedenou praxí ve spolupráci mezi oběma stranami, stejně jako zvyky, což způsobilo jejich následné chování.

Norma 431 občanského zákoníku: komentář

V praxi se často odhalí nesoulad vnitřních vztahů budou účastníci, kteří si přejí konkrétního výsledku, vnější forma, ve které je vyjádřen, - znění smlouvy. Normálně 431 Občanského zákoníku Ruské federace k interpretaci dohody, která není protistranou zpochybněna. V případě, že soud při posuzování podmínky transakce budou upřednostňovat skutečnou vůli strany, může dojít ke snížení zájmy druhé strany a celý oběh. Důvodem je skutečnost, že vůle, která byla vnímána protistranou a stanovena ve smlouvě, nemusí mít právní význam. Upřednostnění vnějšího vyjádření aspirací subjektu znamená přechod na výlučně formální pozici. To může zase v obtížných podmínkách vést k slabšímu a svědomitěji mylnému účastníkovi. V tomto ohledu je normou 431 Občanského zákoníku Ruské federace upřednostňuje dohodnutou vůli stran, čímž chrání zájmy obratu jako celku.

Písemný význam

Při uplatňování pravidel normy 431 Občanského zákoníku Ruské federace, soud v první fázi analyzuje okamžitý obsah výrazů a slov obsažených ve smlouvě. Vyjadřují výsledek vůle stran, které s nimi souhlasí. Označení v konkrétní sankční smlouvě v důsledku nesplnění závazků nelze interpretovat odlišně, například jako podmínka uložení. Je však možné narušení porozumění položky obsahu na zvláštní objednávku stanovení porušování spáchané protistranou (posouzení výkonnosti, povinnou registraci aktu v termínu stanoveného ve smlouvě, a tak dále.).

Srovnání s dalšími podmínkami

Provádí se v případě nejistoty konkrétního ustanovení smlouvy. Z pravidla §2 normy 431 občanského zákoníku Ruské federace Z toho vyplývá, že přítomnost určitého smlouvy je právně chybné kvalifikace určité kategorie nebo určitý poměr účastníků nezavazuje Soudní dvůr při výkladu textu, pokud to není v souladu s obsahem zbývajících podmínek a zdravého rozumu. Například smíšenou smlouvu, která zahrnuje prvky různých transakcí občanskoprávních, mylně nazvaný účastníky řízení nákupu a prodeje čin, a volitelně v právním smyslu tohoto dokumentu zaznamenává záměr spolupracovat, - předběžné. V některých textech jsou nesprávně formulované sankce. Například často protistrany používají pojem "peněžitý propad", který se snaží zdůraznit jeho donucovací povahu. Ve všech těchto situacích je doslovný výklad obsahu smlouvy v rozporu se smyslem textu, a proto je vyloučen.

Odhalení skutečné vůle

Pokud výše uvedená pravidla neumožňují určit obsah daného stavu, soud přistoupí k druhé fázi výkladu. Zejména je odhalena skutečná společná vůle účastníků. Současně je zohledněn účel dohody, všechny okolnosti, které proběhly před podpisem, byly vzaty v úvahu. Seznam faktů uvedených v normě je příkladný. V této souvislosti mohou být při výkladu dohody zohledněny další okolnosti, které odrážejí dohodnutou (společnou) vůli stran. Například to může být svědectví svědků, kteří se podíleli na transakci, pokud jejich použití není v rozporu s článkem 162, závěry expertů ohledně společných hodnot jakékoliv podmínky atd. Výčet těchto okolností specifikovaných v ceně 431, se nepovažuje za podřízenou. To neznamená, že soud musí provést důslednou studii všech výše uvedených skutečností.

Nuance

Je třeba poznamenat, že jednání účastníků jsou ústní projev jejich vůle. Nemůže být při transakcích, pro které zákon vyžaduje písemnou formu, vzít v úvahu. Navíc přímo v zakázce může existovat ustanovení, že dřívější jednání již od data uzavření smlouvy již nejsou platná. To také vylučuje možnost zohlednit je při interpretaci obsahu smlouvy. Pokud mluvíme o korespondenci, pak se v každém případě bere v úvahu při objasňování skutečných záměrů účastníků v rozsahu, který neodpovídá smluvním podmínkám. Toto pravidlo platí také pro korespondenci, která byla od podpisu dohody prohlášena za neplatnou.

Praxe interakce mezi účastníky transakce

V článku 5 občanského zákoníku existuje pojem zvyklosti oběhu. Možnost jejího doplňování (subsidiarita) je stanovena v normě 421. Zvyklost obratu se musí odlišit od zavedené praxe vzájemného působení účastníků transakce. Často se říká "rutina". Nezávisle stanovená pravidla interakce účastníků ve skutečnosti odráží některé z údajných smluvních podmínek. Nejsou přímo zaznamenávány (pozorovány) aktéry ve skutečnosti ve svých vzájemných vztazích před podpisem dokumentu. Vyjadřují tedy koordinovanou vůli stran. V této souvislosti má objednávka, která byla vytvořena, přednost před vlastním nastavením.