Článek 5 občanského zákoníku Ruské federace: "Celní obrat podnikání"

Celní obrat umění. 5 občanského zákoníku Ruské federace

Obecné informace

V odstavec 1 čl. 5 občanského zákoníku Ruské federace definuje obecně uznávané pravidlo chování subjektů. Může být opraven v jakémkoli dokumentu nebo ne. Z obsahu normy přichází uznání zvyku jako jednoho ze zdrojů občanského práva. Současně s tím legální síla, stejně jako mezinárodní smlouva, stojí nad její právní silou. Je třeba si uvědomit jednu nuanci. Obecně přijaté pravidlo definované v Art. 5 část 1 občanského zákoníku Ruské federace, Neuplatňuje se za přítomnosti dispozicních předpisů upravujících příslušné vztahy. Z toho vyplývá jeden důležitý závěr. Specifická společná pravidla použitelná na smluvní vztahy ekonomických subjektů, bude další (subsidiarita), zdroj v případě, že strany smlouvy nedohodly na žádnou podmínku, a to není definováno dispozitivní předpisy.

Vlastnosti terminologie

Kategorie definované v ustanovení 1 polévková lžíce. 5 občanského zákoníku Ruské federace, má specifický charakter. Zahrnuje účast v konkrétních vztazích subjektů, které profesionálně vykonávají ekonomickou (podnikatelskou) činnost. Pojem obratu je spojen především se smluvními a jinými závaznými vzájemnými vztahy mezi osobami. V tomto případě, není na ně omezen, a vztahuje se na všechny případy v přechodu povinností a práv z jednoho tématu na druhé, to znamená, že projev jak úplné nebo částečné posloupnosti. Jednoduše řečeno, koncept je definován Art. 5 občanského zákoníku Ruské federace, je spojena s dynamikou právních vztahů a netýká se oblastí, ve kterých jsou používána jiná pravidla. Může se jednat například o místní tradici získávání určitých veřejně dostupných nemovitostí pro sběr věcí.

Rozsah

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze poznamenat, že oblast distribuce celní evidence obchodování s lidmi je v praxi omezena na závazné (obvykle smluvní) vztahy, v nichž se účastní podnikatelé. To je naznačeno příležitostí stanovenou v článku 427 kodexu při zaznamenávání takových obecně uznávaných pravidel ve formě přibližných podmínek dohody a jejich následného použití v rámci konkrétní transakce, pokud neexistuje přímý odkaz na tyto okolnosti. V tomto smyslu jsou pravidla námořního přístavu zahrnuta do zvyklostí provozu. Důvodem je skutečnost, že tato pravidla rovněž upravují smluvní vztahy, v nichž se podnikatelé účastní. Přístavní celní orgány jsou definovány v právních předpisech jako pravidla chování, stanovená a široce využívaná při poskytování služeb v námořních přístavech, která nejsou stanovena ruským právem.

Specificita

Obecně přijímané pravidlo, které se přihlíží k Art. 5 občanského zákoníku Ruské federace, je zřízena. To znamená, že je považován za zcela specifický ve svém obsahu. V tomto případě, jak je uvedeno Art. 5 občanského zákoníku Ruské federace, je široce používán v této nebo té podnikatelské sféře. Například by mohlo být tradicí plnění jedné nebo druhé smluvní povinnosti. Zvyky obratu jsou součástí širší, ale zároveň méně definované kategorie "obvykle požadovaných požadavků". To vyplývá z čl. 309 kodexu a řadu zvláštních pravidel.

Požadované požadavky obvykle zahrnují nejen specifická pravidla chování, ale také regulační požadavky na předmět smluvního nebo jiného závazku. První lze považovat za podmínky, že při neexistenci pokynů v kompenzované smlouvě o výdajích na plnění v souladu s čl. 424, bod 3, platit za cenu, která se zpravidla účtuje za podobných okolností za podobné výrobky, stavební práce nebo služby. Pokud jde o požadavky na objekt, mohou se jednat o normy kvality, normy pro balení a tak dále. Jak vidíte, obvyklé předpisy mohou být přímo stanoveny v právních předpisech nebo ve smlouvě. Mezitím ani podmínky, ani dohoda ani normy neumožňují charakterizovat požadavky a ponechat jejich definici na uvážení stran v konkrétní situaci.

Celní a celní

Tyto dvě koncepty by měly být také odlišeny od sebe. Předpisy se považují za pravidlo, které se vytváří v majetkových vztazích, ke kterým se strany dohodly, že budou vedeny. V této souvislosti získává pro tyto subjekty právní význam. Ve své podstatě není zvyklý podmínkou konkrétní smlouvy, vyplnění mezery v obsahu. Není-li v dohodě uveden přímý odkaz, a záměr účastníků tohoto vztahu řídit je neprokázaný, ztrácí svůj občanskoprávní význam a není vzat v úvahu. Kdy tento zvyk obrat bude jednat přímo bez konkrétních instrukcí, které mu budou uvedeny ve smlouvě nebo v zákoně.

Současná praxe

Kategorie zvažovaná v Art. 5 občanského zákoníku Ruské federace, je nutné rozlišovat a od pořadí stanoveného účastníky podnikatelské smlouvy. Současná praxe také odráží jisté implicitní podmínky transakce, které účastníci předchozích vztahů ve skutečnosti nepozorovali a které tak odrážely jejich dohodnutou vůli. V tomto ohledu má zavedený pořádek určitou prioritu než vlastní.

Důležitý bod

V souladu s článkem 2 citovaného článku se celní obrat, který je v rozporu s legislativními normami nebo smluvními podmínkami, nepodléhá žádosti. Z toho vyplývá, že mohou být použity pouze při neexistenci přímé právní úpravy konkrétního vztahu nebo příslušných regulačních podmínek v dohodě. V této souvislosti jsou zvyky nižší než dispozicní norma, na zvyky a na stanovený pořádek (zavedená praxe).

Současně s tím poslední dvě kategorie nepůsobí jako zdroje práva. Tato okolnost je zásadně odlišuje od zvyklostí obratu, které se za výše uvedených podmínek vztahují na vztahy bez ohledu na vůli účastníků. Přístavní předpisy by neměly být v rozporu ani s mezinárodními dohodami ani s vnitrostátními právními předpisy země. Kromě toho musí být v souladu s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, avšak neomezovat se na použití podmínek jednotlivých civilních smluv.