Filozofie středověku

Tradičně je termín "středověk" používán k pokrytí období od 5. do 15. století. Nicméně ve samotné filozofii se začátek středověku odvolává na dřívější období - I. století, kdy se začaly stavět základní dogma křesťanství. Tento princip stanovení počátky středověké filozofie lze vysvětlit tím, že hlavními problémy, které se týkají filosofie středověku, které byly spojené s tvrzením a dalšího šíření křesťanské náboženské doktríny, který v tomto okamžiku byl koncipován v lůně filozofické vědy.

Ve filozofických proudech té doby existuje tendence dokázat božskou podstatu a řešit takové problémy, jako je existence Boha a konkretizace křesťanské teorie. Filozofie středověku ve vědecké komunitě je obvykle periodizována podle hlavních fází vývoje náboženských učení doby.

První a základní etapa ve vývoji filozofie středověku byla tradičně považována za patristiku (I. - VI. Století). Hlavními směry v této fázi vývoje filosofického myšlení byly vytvoření a ochrana křesťanského učení, které prováděly "otcové církve". Definice "otců církve" se zejména týká myslitelů, kteří přispěli k doktrínnímu ospravedlnění křesťanství. Často byli apologové křesťanských dogmatů známí filozofové, jako byli Aurelius Augustin, Tertullian, Gregory z Nyssy a mnoho dalších.

Druhou etapou na cestě k formování filozofických pohledů na čas je scholastika - (IX - XV století). V této fázi probíhá další konkretizace křesťanské teorie za účasti všech možností filosofické vědy. Scholastic filozofie někdy nazýván „škola“, protože za prvé, je to pro filosofii zkoumat a rozvíjet v klášterních školách, a za druhé, ve výkladu křesťanské scholastiky nikdy předtím k dispozici prakticky ve všech úrovních.

Problémy, které znepokojil mysl středověkých filozofů, význačný odrůdy, nicméně, všichni se shodli na jedné věci - přímé nebo nepřímé pojednání o Bohu. Pokud věřícího vědomí Boha jako problém prostě neexistuje, protože Bůh je vnímán věřící jako dané, filozofa, jehož mysl je bez ohledu na to víry, Bůh je skutečný problém, který, a snažil se rozhodnout, nejlepší mozky středověku.

Hlavní problémy středověké filozofie - otázky skutečné existence Boha byly způsobeny neustálými diskusemi mezi nomisty a přívrženci realismu na téma povahy univerzálů. Realisté se snažili dokázat, že univerzálie (obecné pojetí) existují realisticky, a proto je existence Boha skutečná. Nominalisty zase věřili, že univerzálie její samotnou existenci do jisté míry „musí“ věci, protože ve skutečnosti tam jsou jen věci a univerzály vznikají, když přijde, že je třeba dát určité věci jejich jména. Podle nominaciářů je Bůh jen názvem, který označuje souhrn ideálů lidstva.

Filozofie středověku a renesance byla poznamenána skutečností, že velcí myslitelé toho času opakovaně předkládali veškeré důkazy, že Bůh skutečně existuje. Například Thomas Aquinas - slavný filozof - scholastický, pět důkazů bylo dáno, že Bůh existuje. Všechny tyto důkazy byly založeny na skutečnosti, že jakýkoli jev v tomto světě by měl mít základní příčinu.

Pokud realismus příznivci pokusili dokázat existenci Boha prostřednictvím důkazy o existenci obecných pojmů (univerzálie) je Tomáš Akvinský tvrdil, že za přítomnosti nejvyšší příčině všeho. Zdálo se, že se snaží dosáhnout jakési harmonie víry a rozumu, kde je priorita dána víře.

Filozofie středověku je ve své podstatě teokentrická. Zde je jasně vyjádřena touha pochopit Boha jako jediné skutečnosti určující vše, co existuje. Takové řešení problému existence Boha, které se ve všem respektuje náboženství, objektivně určilo místo filozofie v duchovním a společenském životě tehdejší doby. Filozofie středověku, nakonec ustoupila nové pohledy renesance, který byl vrácen do duchovního života kdysi zapomenutých ideálů starověkého závazku svobodného myšlení.