Rusínský jazyk: rysy a klasifikace dialektů

Rusínština - celá skupina různých dialektů a idiomů, které jsou běžné mezi etnickými Rusínů, kteří žili na Ukrajině v Karpatech, na východním Slovensku a v jihovýchodním Polsku. V některých částech Srbska, Chorvatska, Maďarska a dokonce iv Kanadě a ve Spojených státech také žili zástupci lidí.

V naší době podle statistik je počet Rusynů asi jeden a půl milionu lidí. Rusinský jazyk je podobný ruskému, ukrajinskému a běloruckému, protože patří do stejné jazykové skupiny.

Názory lingvistů

Tento jazyk je jedním z oficiálních jazyků Vojvodiny, autonomní provincie Srbska, která se nachází na severu Dunaje. Až dosud neexistuje konsensus o tom, zda rusínský jazyk může být považován za nezávislý. Ukrajinští lingvisté však stejně jako úřady nerozpoznávají Rusíny jako samostatnou státní příslušnost a považují je za etnografickou skupinu Ukrajinců a jejich řeč jako dialekt ukrajinského. Nicméně, ne tak dávno, v roce 2012 bylo přijato usnesení, podle něhož se Rusyn stal jazykem malých národů Ukrajiny.

Samozřejmě, že dva příbuzné jazyky, které existují na území jedné země, budou podobné. To je normální. Výjimkou není rusínský jazyk. Jeho slovník, nicméně, v mnohem větší míře než ukrajinský, je plný církevních Slovanů. Charakteristickým znakem je přítomnost polonizmů, Slováků, germánie a maďarismů. Mnoho lexikálních prvků z maďarštiny prošlo do rusínského jazyka.

Historie kolizí

V roce 19 a až do poloviny 20. století převládly v rusínské kulturní společnosti tři tendence. Jako literární jazyk Russophiles navrhl představit ruštinu, Ukrainophiles, respektive ukrajinský. Třetí skupina se pokusila vytvořit literární rusínský jazyk.

Během válečných let Podkarpatské byl pod maďarskou okupací a Podkarpatské Society of Sciences hraje velkou roli v kulturním rozvoji regionu. V prvním roce války vyšla "Gramatika ruského jazyka", jehož autorem byl Dr. Ivan Garayda - učitel, překladatel, vydavatel, lingvista a pedagog. Je to ten, kdo vytváří literární podkarpatské rusínské. V tomto jazyce byly publikovány časopisy, noviny a knihy v následujících letech.

Právní jazyk

Navzdory skutečnosti, že v poválečném období se literární ukrajinský jazyk aktivně kultivoval v podkarpatském regionu, nebyl mezi rusínky zakořeněn. Rozvoj ukrajinského fonetického psaní se navíc stal velkým problémem mnoha obyvatel, a tak mnoho trans Zakarpatských Rusinů se nepovažuje za Ukrajince.

Přes to všechno, po válce v Zakarpatí úředníka bylo jen ukrajinské, ačkoli Vojvodina literární rusínské byl schválen na počátku dvacátých let, a první gramatika byla vydána v roce 1923.

Až dosud se obecný literární rusínský jazyk nevyvíjel. nemusí být požadována překladač pro pochopení různé dialekty - společná podstata textu lze chápat ani mluvit jazykem (s přihlédnutím k poznání jiných Eastern slovanský, ruský například), ale to není dost pro plnou vnímání literárního díla.

Základní dialekty

V Zakarpatské oblasti na Ukrajině a v regionu Prešov na severovýchodě Slovenska, takzvaných společných Podkarpatské Rusyn dialektů, který, podle pořadí, se rozdělil do Verkhovynsky a dolinyanskie. Dolinyansky je rozdělen na západní (Lematic) a východní (Lishatsky, nebo Maramoroshsky). Lematický dialekt je rozšířen na západě severovýchodního Slovenska. V Lishatském dialektu hovoří Rusynové, kteří žijí na území od údolí Teresvy na východě až po údolí Rica na západě.

V Zakarpatské oblasti, v okresech Volovets a Mizhgirsky, je širokospektrální dialekt rozšířen, což je něco mezi údolím a Boykovskijskými dialekty.

Lemko dialekt nyní existuje na Slovensku na jižní straně Karpat. Někteří Lemkové se považují za Ukrajince a jejich jazyk - dialekt ukrajinský. Druhá část se označuje jako samostatný lid.

Vlastnosti

Rusinský jazyk, jehož historie vzhledu je tak neobvyklá, pohltila mnoho nuancí charakteristických pro příslovce běžné v příhraničních oblastech.
Rozlišuje dva typy samohlásek o a e, které byly pozorovány ve starém ruském jazyce a ve většině severo-ruských dialektů. V podkarpatorusinskom „e“ je vyslovováno stejným způsobem jako v ruštině, je-li za ním je tvrdá souhláska (Nebo, Salo, derevo), ale v případě, že stejná samohláska čelí změkčená změny charakteru souhlásky zvuku. Jazyk, když se mluví, se blíží k obloze a rty jsou napjaté, jako v zvuku "a". V artikulaci jazyka dochází k napětí a samohláska "e" získává úplně jiný zvuk, zvuk se stává napjatým, úzkým, jako v němčině viz.

Také dvě varianty výslovnosti mohou mít zvuk "o". V normální verzi, to se nijak neliší od ruské nebo české „O“, ale předtím, než měkké souhlásky je vyslovováno s rozšířenými rty, otočí se o hybrid mezi „o“ a „u“.
Labiální souhlásky „p“, „b“, „c“, „m“ v podkarpatorusinskom vyslovil zmírnění, pokud chcete měkké výše popsané po nich „on“. Zubní samohlásky „t“, „d“, „n“ v přední části samohlásky není zcela omezena, ale jsou semi-soft, ale „c“ a „Z“ jsou měkké.

Jiné zvuky

Protože labialní zvuk "c" je při hovoru měkký, postupně a úplně zmizel. Ve všech karpatských dialektech bylo slovo "svaté" vyslovováno jako "syaty" v západní části a jako "syaty" mezi východní skupinou dialektů.

Ale tady zvuk "s" je oddělen od "a". Od dialekty Ukrainian podkarpatorusinsky odlišné výslovnosti slov končit s „Ayu“, například: „Dawa“ namísto „dávání“ a „znav“ namísto „vědět“ v množném čísle pravidla třetí osoby je zachována (Davut, znavut).

Zde jsou některé funkce specifické pro rusínské: psaných poznámkách a (olayiti, doyiti), přítomnost zvuga T‘, jedinečná kombinace písmen‚LN‘(horní, třetí). Voortické zájmeny v tomto jazyce jsou tvořeny pomocí částice "xia", která je přidána za zájmeno (zjistíme ji znovu). Jedná se o hlavní rysy, které odlišují rusínský jazyk.

Historie uznání

Jak již bylo zmíněno výše, Podkarpatsko bylo obsazeno Maďary a v roce 1939 byl rusínský jazyk podporován okupační vládou. Rusynsko-maďarské považovali za rusifikované Maďary. Tentokrát lze do jisté míry nazvat rozkvětem rusínského jazyka: vychází "Gramatika ruského jazyka", vydává se kniha, vydávají se noviny a časopisy. V roce 1944 se Podkarpattya připojila k ukrajinskému SSR a sovětská vláda zakazuje kulturní a vzdělávací aktivity, které provádějí Rusíni. Uznávají se pouze jako malá etnická skupina Ukrajiny a jejich jazyk je dialekt, i přes skutečnost, že v Jugoslávii byli Rusové oficiálně uznáváni jako oddělený národ.

Země sovětů

Teprve v roce 1991, po pádu komunismu, země, které jsou součástí SSSR, postupně uznaly Rusy jako lid. V Polsku, na Slovensku, v Maďarsku, České republice, Rumunsku a Rusku rusínské podporována kulturní a vzdělávací oblasti, a více než dvacet let Rusyns uznány Ukrajiny.

Je zajímavé, že slovo "Rusyn" je již dlouho známo. Dokonce i v Příběhu minulých let byl tento etnonym jménem lidí žijících v Rusku. Slovo je nalezeno sedmkrát ve smlouvě mezi Olegem a Řekem, datováno 911. Od 13. do 18. století byly tímto způsobem nazývány Ukrajinci a Bělorusové. V Litvě a Polsku, zatímco Rusyns zavolat jakýkoli rezident, kteří vyznávali pravoslaví a mluvil o nějakém East slovanský jazyk nebo dialekt (Poláci a Litevci byli převážně katolíky).

Až do roku 1945 nebylo použito přívlastek "Rusyn", místo toho byl použit "Ruský" (odtud název knihy "Gramatika ruského jazyka"). Po válce získalo slovo "Ruský" význam "ruský", což se odrazilo jak v mluveném rusínském, tak v literárním slova smyslu.

Studium rusínského jazyka

Tato zajímavá archaická řeč jistě přitahuje pozornost. Existuje spousta písní, které stále ještě zpívají Rutheňany v jejich rodném dialektu, takže se můžete začít nejprve orientovat na ně. Jakékoliv médium Východní slovanské nebude těžké se naučit rusínský jazyk. Samospráva může být nalezena na odpovídajících informačních zdrojích, ale komunity v sociálních sítích věnovaných Rusínu, kde rodilí mluvčí jazyka přímo komunikují a budou se od nich učit, pomohou více.

Navíc, když jedete na výlet, můžete strávit nějaký čas v oblasti, kde mluví rusínsky. To umožní rychle začít studovat jazyk, umožní nám zvládnout fonetické funkce. Před provedením výcviku je však nutno určit dialekt, protože ještě neexistuje žádný obecný literární rusínský jazyk.