Jak se příjmení mužů končí v "-a", "-y", "-h", "-uk, souhlase

V mnoha situacích je pro člověka velmi důležité vědět, jak jsou názvy mužů nakloněny. Například školní dítě musí podepsat esej nebo notebook, umělec musí prohlásit výkon jednoho nebo jiného umělce a úředník musí správně uspořádat osobní soubory a další dokumenty. To bude popsáno v navrhovaném článku.

Jak jsou to příjmení mužů se samohláskami na konci

Promluvme si o normách moderního ruského literárního jazyka a uděláme výhrady na mluveném jazyce. Nejjednodušší pravidlo, které nemá výjimky: neměňte příjmení mužů podle případu a čísla, pokud na konci jsou samohlásky. Seznamte je: "e", "yu", "a", "e", "y", "s", "o". Příklad:

• Navštivte Valery Mindadze.
• Jsem seznámen s tenisovým hráčem Nicolasem Mayem.
• Dostal zprávu od Ivana Grosso.

V rozhovoru av literatuře nemá klesat jména patřící muži, pokud mají ukrajinského původu a končí buď „-enko“ nebo „ko“ (Bondarenko, Klitschko). Například můžete říci: "Pojďte se mnou do Ustimenky." Ale při psaní závěrečné eseje je například takový výraz nepřípustný. To je pravda: "Pojď se mnou do Ustimenka."

Jak se názvy mužů opírají o "-a", "-y"

U písmen "a" a "I" na konci jména mužů platí další pravidla. Pokud předchází "a" samohláska, platí výše uvedený požadavek pro tento případ. Příklad: Podepsal diplom Victorovi Goguovi.

Ale pro písmeno "já" toto pravidlo funguje naopak - příjmení se snižuje. Příklad: "Vzpomínáme si na život Laurence Berie".

Pokud jsou obě písmena po souhláštích, rozhodující jsou dva ukazatele:

• kde pád stoupá;
• jaký je původ příjmení.

Pokud je poslední slabika pod stresem, francouzská příjmení se neuklání. Příklad: Četl jsem všechny práce Alexandera Dumase.

Stejné pravidlo platí i pro fínské příjmení. A tady slabika není důležitá, k níž přízvuk spadá: Volal Jussi Mikkola.

Dříve, japonské jméno je také předmětem tohoto pravidla, ale nyní jsou všechny odkazy jednoznačně uplatnil jiný výklad. Všechny z nich, jakož i další jména končící na „s“, „- I“ libové. Příklad: Navštívili jsme restauraci Ivana Sinitsa.

Udržet věci jasněji představit pokles jmen končících na „S“ v podobě tabulky:

Pokud na konci -uk

Nyní zvážíte, jak jsou mužské jména nakloněni souhlásce. Pro ně platí jedno pravidlo. To zní takto: jestliže příjmení mužů končí v souhlásku, pak se mění v případě a číslo. Ale existují určité nuance, na které se má zastavit.

Jeden z nejběžnějších v západní Ukrajině byl jména, kde je vytvořena příbuzná, profesionální nebo jiná příbuznost s příponou "-uk" ("-yuk"). Například Vasilův syn - Vasilchuk, Cooperův učedník - Bondarchuk. Jak se názvy mužů opírají o "-uk"?

Zde je vše jednoduché a toto pravidlo funguje bezpodmínečně:

• Nominativní (kdo?): Sergey Shevchuk.
• Genitiv (z čeho?): Sergej Ševčuk.
• Datelny (komu?): Sergejovi Ševčukovi.
• Akustická (z čeho?): Sergej Ševčuk.
• Instrumentální (kým?): Sergej Ševčuk.
• Návrh (o koho?): O Sergeji Shevchukovi.

Pokud je konec "-k"

Příjmení, která končí v "-ok", "- ik" jsou také běžná na Ukrajině. Jsou v tomto případě nějaké funkce? Jak se názvy mužů opírají o "-k"? Podle výše uvedeného pravidla se mění podle případu, ale existují rysy. Jednou z nich je možná přítomnost plynulé samohlásky. Zvažte příklad:

• Impektivní (kdo?): Igor Pochinok, Ivan Gorelik.
• Genitiv (z čeho?): Igor Pochinka, Ivan Gorelik.
• Datelny (komu): Igor Pochinka, Ivan Gorelik.
• Akuzativní (koho?): Igor Pochinka, Ivan Gorelik.
• Instrumentální (kým?): Igor Pochinok, Ivan Gorelik.
• Návrh (o koho?): O Igorovi Pochinokovi, Ivanovi Gorelikovi.

Nejčastější příjmení

Z ruských mužských příjmení nejběžnější jsou ty, které končí v "-in" ("-in"), "-ov" ("-ev"). Mají tendenci jako adjektiva, ale v předposledním případě je konec tradičního zásadně odlišný. Dále zvažte toto ve srovnání. Další nuance je zakončení v přístroji cizích příjmení na "-in" ("-in"). Také se liší od tradiční. To lze jasně vidět v navrhované tabulce.

Pokud na konci "

Nejčastěji mají takové konce cizí jména - srbské nebo židovské. Proto se někdy objevuje otázka: jak se mají mužské příjmení chovat "jejich"? Změna případů nastává podle typu podstatných jmen. Zakončení odpovídají druhému poklesu. Zvažte příklad:

• Impektivní (kdo?): Ivan Vuyachich.
• Genitiv (koho?): Ivan Vuyachich.
• Datelny (komu?): Ivan Vuyachich.
• Akuzativní (koho?): Ivan Vuyachich.
• Instrumentální (kým?): Ivan Vuyachich.
• Návrh (o koho?): O Ivanu Vuyachiči.

Pro srovnání se odebírá název, který je nakloněn podobně (m., 2 scl.).

Pokud na konci "-y", "-y"

U rodilých mluvčích, pokles příjmení na "-y" nezpůsobuje žádné potíže. Tato varianta je poměrně běžná a plně odpovídá změně případů přídavných jmen (Razumovsky) nebo podstatných jmen druhého deklinace (Gaydai). Jak se názvy mužů opírají o "-y"? Absolutně podobná, kterou vidíte z příkladu:

• Nominativní (kdo?): Stepan král, Leonid Gayday, Peter Razumovsky.
• Genitiv (koho?): Stepan King, Leonid Gaidai, Petra Razumovského.
• Dative (komu?): Štěpán král, Leonid Gaidai, Peter Razumovský.
• Akusivní (koho?): Stepan King, Leonid Gaidai, Petra Razumovského.
• Instrumentální (kým?): Štěpán král, Leonid Gayday, Peter Razumovský.
• Návrh (o koho?): O králi Stepanovi, Leonid Gayday, Petře Razumovskij.

Co bych měl hledat? Pokud se po sibilantu použije "b", změna v případě smrti nastává mužským způsobem. Například to platí pro názvy jako Noc, Mouse. V ruském jazyce existují výjimky. To platí disharmonické názvy (Pelmen, například) a reprodukci místních jmen (Tchaj-wan, Uruguay). Nemění se podle případu a čísla.

Jiné výjimky

Na začátku bylo již uvedeno pravidlo, podle něhož jsou všechny názvy na souhlásky v mužské verzi nakloněny. Ale každé tvrzení znamená výjimky. Existuje v ruském jazyce.

Nechápali jsme, jak jména mužů končí v "-ih" ("-yh"). Dokonce i na počátku 20. století byly skutečně změněny případy. Dnes se však domníváme, že potomci plurálních příjmení vyžadují zachování individuality. Proto nejsou ovlivněny počty a případy. Taková příjmení jsou výjimkou z pravidla:

• Studoval jsem ve stejné třídě s Anatoly Fifth.
• Všichni se zasmáli Leonidovi Fliginskému.

Měli by být odlišeny od zahraničních, zejména německých, které by měly být odmítnuty všemi pravidly (Freindlich, Ulrich, Dietrich). Příklad: navštívil jsem Waltera Ulricha.

Co ještě mám vědět?

Nejtěžší je odpovědět na otázku, jak jsou příjmení mužů nakloněná, pokud mají cizí původ. Například arménský jazyk je na planetě velmi běžný. Pokud v zemi žije asi 3 miliony lidí, 8,5 milionu reprezentuje národní diaspora na celém světě. V jejich jazyce, podle případu (a tam je sedm), jsou změněny příjmení mužského i ženského pohlaví. V ruské verzi - pouze muži. Jsou snadno identifikovatelné, protože tradičně končí v "-yan" ("-an"): Ambartsumyan, Avdjan. Více archaických jmen (jižní Arménie) může skončit v "-anti" ("-anz"), "-unts": Sarkisyants, Tonunts. Zde je příklad deklinace:

• Impekativní (kdo?): Hmayak Hakobyan, Georg Tonunts.
• Genitiv (z čeho?): Hmayak Hakobyan, Georg Tonunts.
• Dativ (pro koho?): Hmayak Hakobyan, Georg Tonuntsu.
• Akuzativní (z čeho?): Hmayak Hakobyan, Georg Tonunts.
• Instrumentální (kým?): Hmayak Hakobyan, Georg Tonunts.
• Návrh (o koho?): O Hmayakovi Hakobyanovi, o Gheorghe Tonunce.

Funkcí mnoha zemí jsou složená příjmení. Jsou například široce distribuovány v Koreji, Vietnamu a Číně.

Pokud na konci je souhlásek, platí obecné pravidlo o změně případu. To se však týká pouze poslední části. První z nich zůstávají nezměněny. Příklad: komunikovali jsme s Kim Jong Il.

Dvojité příjmení Rusů má nutně v obou částech: Vychutnávali jsme si kreativitu Petrov-Vodkin.