Pravidlo dělení na slabiky a nesoucí slova

Když se někdo začne naučit číst nebo naučit cizí jazyk, musí se nejprve naučit psát. Potom jsou slabiky postaveny z studovaných dopisů, později ze slov, vět a tak dále. A ačkoli se často zdá, že slabika je jen další drobný krok na cestě k učení tajemství jazyka a že je velmi malá a hraje nevýznamnou roli, hodně závisí na schopnosti správně rozdělit slova a přenést je. Znalost pravidla rozdělení na slabiky je proto velmi důležité, protože bez toho nemůže člověk úplně zvládnout tento dopis.

Slabika - co to je?

Než se naučíte rozdělit do slabiky, stojí za to pochopit, co to je. Slabina je minimální řečová jednotka řeči sestávající z jednoho nebo více zvuků. Jinými slovy, slabika může být nazývána kombinací zvuků, která je vyslovována pro jeden výdech.

V ruštině a angličtině mají pouze samohlásky schopnost vytvářet slabiky, takže jejich počet v jednom slově se rovná počtu slabiky. Například ve jménu "Maree-ya" existují 3 samohlásky, a proto je slovo rozděleno na tři slabiky.

Proč potřebujete slabiku

Přes zjevnou jednoduchost, studium slabik po mnoho let, se zabýval nejvýznamnějšími jazykovědnými vědci. Někteří z nich vyjádřili teorii, že slabika neznamená nic. Nicméně se mýlili. Na rozdíl od štěpných slova pro přenos, která pomáhá správně psát, rozdělení slov do slabik není tak důležité, aby bylo patrné. Ale záleží na něm správná výslovnost slova člověka a to má velký význam při studiu cizího jazyka. Tak, v angličtině, typ slabiky ovlivňuje výslovnost samohlásek. V rodném jazyce přispívá k překrásnému a kompetentnímu projevu. Navíc nezapomeňte na obrovskou roli, kterou slabiky hrají ve zpěňování. Koneckonců, všechny systémy versification se spoléhají na některé z jejich vlastností.

Druhy slabiky ruského jazyka podle místa a struktury

Chcete-li zvládnout pravidlo rozdělení na slabiky, je třeba vědět, jaké druhy to existují v jednom nebo ve druhém studovaném jazyce. V ruštině se typy slabiky vyznačují svým umístěním ve slově, strukturou slabiky, s ohledem na stres a zvuk (tón).

Takže v místě slabik jsou rozděleny na: počáteční, střední a konečné.

Podle struktury jsou slabiky rozděleny do následujících typů:

1) Otevření končí v samohláskový zvuk. Například slovo "Ka-te-ri-na" se skládá ze čtyř slabik, z nichž všechny končí v samohláskových zvucích, takže všechny tyto slabiky jsou otevřené.

2) Uzavřený - končí s konsonančním zvukem. Například ve slově "Mar-ga-ri-ta" existují čtyři samohlásky a tedy čtyři slabiky. První končí na souhlásce "p" a je zavřená, všechny ostatní - na samohláskách a jsou otevřené.

Stojí za zmínku, že v ruštině leví podíl tvoří otevřené slabiky, což dělá řeč velmi příjemnou. Zároveň je v ruštině mnoho uzavřených.

V závislosti na tom, který dopis je na začátku slabiky, izolujte krytý (s souhláskem) a neskrývaný (s samohláskem) druh. Například slovo "ar-buz", v tomto případě první slabika je nahá a druhá je pokryta.

Druhy slabiky ruského jazyka ve vztahu ke stresu a zvuku

Přízvuk, slabiky ruského jazyka, stejně jako ve většině ostatních, jsou rozděleny na perkuse a nepříznivé. Můžete také rozlišovat a pre-šok a zadarnye.

Sonoritou je to:

1) Konstantní zvuk - v takových slabikách je pouze jeden písmeno: "A-Xia".

2) Vzrůstající zvukovost - taková slabika se skládá ze dvou nebo více písmen, v níž se stupně zvuku zvyšuje od souhlásky k samohlásku. Ve stejném příkladu "A-Xia" se ve druhé slabiky zvuk zvyšuje z "c" na "a".

3) Zvuky směrem dolů - v této slabice zvuky spadají od samohlásky ke souhlásku. Tato vlastnost je nejvhodnější pro uzavřené slabiky. Ve jménu "Ba-hti-yar", první dva slabiky se vzrůstajícím zvukem, a poslední - s klesajícími.

4) Vzestupně sestupující - zpočátku se zvuk rozrůstá a ke konci slabiky klesá: "Spar-ta".

5) Klesající vzestup - na začátku slabiky klesá zvukovost, a pak opět jde zpět: "akr".

Hlavní typy slabik v angličtině

Co se týče ruského jazyka, angličtina je charakterizována rozdělením slabiky (slabiky) do perkuse (pádové zesílení) a nezkreslených (bez stresu). Nicméně, britský jazyk je důležitější než naše vlastní, protože všech šest samohlásky v angličtině vydávat za dvacet čtyři zvuky - každé písmeno má čtyři možnosti k nahlédnutí, a to je typ přízvučné slabiky určuje, který zvuk bude vysílat dopis v tomto případě.

Slabiny v angličtině jsou rozděleny do šesti typů:

1) Uzavřený (uzavřený) - končí souhláskem (kromě "r").

V takové slabiky se krátce čte samohláskový zvuk, živým příkladem je dobře známé slovo "pes", skládající se z jedné uzavřené slabice.

2) Otevřená - podobně jako v ruštině, slabika končí v samohlásku a čte se stejným způsobem jako v abecedě. Například slovo "ze-ro" se skládá ze dvou otevřených slabiky.

3) S nevyslovitelné «e» (tichý-e) - tento dopis není prohlásil, ačkoli to vytváří slabiku. Jeho hlavním úkolem je dát hlavní samohlásku delšího zvuku: "smi-le" - dvě slabiky, s jednou vyslovenou samohláskou. Někteří lingvisté kombinují tento formulář s předchozím.

4) S napjatou samohláskou a "r" (řízenou r) - v této slabice souhláska "r" není čitelná, ale signalizuje, že samohláska před ní bude dlouhá: "teplá".

5) Se skupinou samohlásek (samohláska tým) - slabika se skládá z několika samohlásek, které jsou často vyslovují jako jedno dlouhé pípnutí a indikují slabiku ( «čistý»), někdy jako krátký ( «chleba»), a někdy i dva zvuky ( "Chlapec"). Tento typ je způsoben zvláštnostmi anglického jazyka a v Rusku nemá žádné analogie.

6) S konsonantem a "le" (souhláska + le) - tento typ slabik lze vybrat pouze polysyllabickými slovy, například "malý". Při vyslovování "e" se stává hluchým, takže někdy tento pohled není přidělen jako samostatný, ale je kombinován s tichým písmem.

Chcete-li zapamatovat všechny druhy anglických slabiky, použijte mnemotechnické slovo "CLOVER".

Další druhy slabik v angličtině

Stojí za zmínku, že spolu s hlavními slabiky v angličtině existují i ​​další. K tomu patří sedmý druh slabiky - s neproniknutelnou "r" po samohlásku pod stresem a před "e" (samohláska + re), kde "r" není vyslovováno např. V "ohni".

Také někdy samohláskový tým rozděluje názor s diftongy, například "look".

Pravidla rozdělení na slabiky v ruštině

V našem jazyce je mnohem jednodušší rozdělit slova na slabiky než v angličtině, protože tam nejsou žádné neproniknutelné samohlásky. Hlavním principem je: kolik samohlásek ve slově - tolik slabiky. Například rozdělení na slabiky ‚jazyka‘, tak tam je „jazyk“ ve slově dvou slabik, ale dělení bude neoddělitelně slabika, a nebudou přeneseny.

Slabina se může skládat z jedné (pokud je to samohláska) a více písmen. Pokud je v něm více než jeden dopis, začne s souhláskou, to znamená, že bude pokryta. Například jméno "Julia" je rozděleno na "Yu-li-I", nikoliv na "Yul-i-I".

Když několik souhlásky (nikdy párové či nikoli) stojí v řadě slově, budou platit pro další slabiky - vznikne krytá slabiku. Například, „on-Bray-TH-NNY“, první písmeno „e“ vytáhla kombinace „br“, ale v návaznosti na „e“ byl schopen čerpat do sebe „h“, aby se potažené slabiky, a „s“ dostal čerstvý kombinaci písmen "Nn".

Nicméně, v případě, že kombinace písmen počínaje sonorant (NIL, M, L, L, P, n, PI, p, d), tento se vztahuje k předchozí samohlásku ( "wa-ler-jang-ka"). Kromě případů se spárovanými zvuky ("kapil-lyar"), které jako všechny ostatní spárované souhlásky, neoddělí se.

Je-li slovo přes souhlásky kombinace, které zní jako zvukem (například, „jsou“ / „se“, což je výrazný jako [n], nebo „zzh“ - dlouhé [g]), potom oddělit je možné, že jsou zcela skládají z následujících slabika: "my jsme." Je však třeba poznamenat, že v tomto případě rozdělení na slabiky a pravidla přenosu slov budou radikálně odlišné. Stejný příklad "praní" při rozdělení na přenos bude vypadat takto "praní-xia".

V ruštině jsou většina slabiky otevřená a zpravidla jsou uprostřed slova ("Ma-ri-na"). Uzavřené slabiky jsou téměř vždy na konci ("Vla-di-svět"). Výjimka je uzavřená a končí bezproblémovým zvukovým zvukem ("I-may-ka"), mohou být uprostřed slova.

Pravidla rozdělení na slabiky v angličtině

Naneštěstí pro angličtinu, v tomto jazyce existují jasná pravidla týkající se slabiky.

Podobně jako ruský jazyk se počet samohlásek rovná počtu slabik. Proto je slovo „-auto“ je jedna slabika, stejně jako slovo „jako“, ačkoli «i» v tomto případě znamená, že dva zvuky a „e“ na konci slova vůbec tiché. Tento příklad ilustruje druhé pravidlo dělení na slabiky - nevyslovitelné vokál nemůže tvořit slabiky, jakož i jednu samohlásku jako součást dvojhlásce ( „řeč“ - dvojhláska „ji“ prohlásil jako jeden znít dlouho [i], a proto je celé slovo je jedna slabika ).

Na rozdíl od ruského jazyka, v angličtině jsou všechny souhlásky, včetně párových, vždy rozděleny: "din-ner". Výjimkou jsou digraphy (kombinace několika souhláskových písmen, která jsou vyslovována jako jeden zvuk) "ch", "sh", "th", "wh", "ph".

Souhláska mezi dvěma samohláskami vždy odkazuje na další samohlásku ("e-vil"), s výjimkou případů, kdy je tato souhláska velmi krátká ("cab-in").

Ochota «le» ([l]) přitahuje předchozí souhláska: «a-Ob», s výjimkou kombinace «á n í» - «tick-le».

Co se týče složitých slov, rozdělení slov na slabiky (pravidlo je obdobou ruského jazyka) se také vyskytuje v základních ("house-boad"). Je také možné oddělit přípony a předpony ("re-write", "teach-er"). S párovými souhláskami, které se vyskytují u kořenové hranice a "ing" přípona kvůli přidání tohoto stop-pingu, jsou odděleny.

Pravidla migrace slova ruského jazyka

Zdá se, že pravidla pro rozdělení do slabiky a pro přenos by měla být stejná, ale velmi často to není. Faktem je, že rozdělení na převod je založeno na dalších zásadách, ačkoli mnoho z nich je podobné principům leasingu.

Hlavní rozdíl je porušením „počtu samohlásek = počet slabik“ principu, protože rozdělení slov pro přenos, je nemožné, aby trhat jeden dopis, včetně „s“, „d“, „b“ nebo samohláska. Například, pokud si rozdělit slabiky slova „Na-ta-Lia“, čtyři slabiky ven, ale pokud se ukáže, nést pouze tři slabiky „Na-ta-Leah.“

Když existuje několik slov v jednom slově, mohou být rozděleny do vašeho vlastního vkusu: "te-kstu-ra" a "tek-sta-ra".

Slova zkratky ("NIINOINU") nelze převést, ale komplexní slova, skládající se z několika základů, lze rozdělit na základní ("speciální oblečení").

Když se shodují dvě identické souhlásky, které se nacházejí mezi dvěma samohláskami, jsou odděleny ("bezi-mehan"). Pokud je jedna ze spárovaných souhlásek součástí kořene a druhá je součástí přípony, zůstávají spolu: "třídy", ale "třída".

Dohodněte se na konci kořene před příponou by neměl být roztrhaný, ačkoli toto pravidlo není přísné: "Voronezh".

Poslední souhláska předpony je zakázána, aby se z ní roztrhla: "nést". V případě, že kořen začíná samohláskou - konzole sám se oddělí ( „ne-odmítnutí‚), jak je kořen nemůže být oddělena od první samohláskou a“s‚do kořenového, po prefixu (‘SCAT-krát").

Principy překladu slov slabikami v angličtině

Jak víte, hlavním rysem tohoto jazyka je, že většina slov v něm je psána ne podle jasných pravidel, ale podle tradice. Výjimky jsou proto často větší než samotná pravidla. Stejná zásada platí i pro pravidlo rozdělení na slabiky. Vzhledem k tomu, že v angličtině neexistuje žádné oficiální pokyny k tomuto tématu, jsou všechny vedeny příklady přenosu slov zaznamenaných ve známých slovnících.

Většina moderních anglických slovníků navrhuje přenos slov podle fonetického principu, tedy spoléhání se na rozdělení slov na slabiky. Pravidlo umožňuje změnu místa přenosu, když se výslovnost změní: "bi-o-lo-gi-cal", ale "bi-ol-o-gist". Taková nestabilita nám neumožňuje formulovat jednoznačné pravidlo pro předávání přípon a prefixů anglického jazyka. Zejména jedna z nejběžnějších přípon je "ed" a "ing", které jsou nejčastěji přenášeny, avšak v některých případech jsou neoddělitelné. Z důvodu tohoto zmatku a nuance většina on-line služeb obecně netoleruje anglická slova.

Navzdory všemu je možné vymezit několik obecných zásad, které vám pomohou orientovat se, jak přenést toto nebo ono anglické slovo.

1) Pokud je kombinace písmen samohlásky + souhláska + samohláska zní jako slabiku, je a bude převedena (zejména platí pro tiché „E»): «cake».

2) Pokud po samohlásku s krátkým zvukem existuje několik souhlásek, pak se přenese po prvním z nich: "his-torical".

3) Přenos přípony "ing" se provádí na stejném principu jako při skládání.

4) S samohláskovými diphtongy a dlouhými samohláskami na konci slabiky se přenáší okamžitě po nich: "sea-son"

5) Převod se provádí po krátké samohlásky (jestliže je tam jeden po souhlásky digraphs nebo «ch», «sh», «th», «wh», «ph»): «per-il».

6) Ve většině případů jsou prefixy a přípony v angličtině odděleny během přenosu: "me-morial".

7) Komplexní slova jsou přenášena stejným způsobem jako jsou rozdělena na slabiky - podle základů, které tvoří.

8) Homonyma (slova s ​​jinou hodnotou, ale stejné písemně) je možné přenést různými způsoby, v závislosti na hodnotě, a proto je nutné věnovat pozornost: «re-kabel», ale «rec-ord».

Pro rusky i anglicky jsou slabiky velmi důležité. Pravidla rozdělení na slabiky a přenos slov pro ně jsou v mnoha ohledech velmi podobné, přestože mají řadu rozdílů kvůli zvláštnostem každého z nich. Stojí za zmínku, že znalosti základních pravidel, pochopení jejich povahy a vlastností, můžete v mnoha případech analogicky přenést do jiného jazyka.