Jazyková osobnost - jak se tvoří a co ovlivňuje

V 20. století - a nyní v 21. století - humanitární oblast znalostí stále častěji umisťuje člověka - jeho rysy, chování a charakter - do centra vědeckého výzkumu. V lingvistice je to stejné: pozorujeme jazyk nejen jako abstraktní fenomén, ale jako projev lidské přirozenosti, vývoje, úspěchů. Ve vědě stále neexistuje jediný pojem a definice toho, co je "jazyková osobnost". Přesto, společně s "jazykovým obrazem světa" - příbuzným pojetím - tento fenomén zaujme vědce na všech úrovních jazykového vzdělávání - od fonetiky až po textologii. Ve velmi obecné formulaci lze říci, že jazyková osobnost je sbírkou jazykového chování a sebevyjádření osoby. Tvorba diskurzu jednotlivce vyvolává dojem především v rodném jazyce.

A zde bychom si měli připomenout ty lingvistické hypotézy (například hypotézu Sapir-Whorfa), podle něhož je to jazyk, který určuje myšlení. Například pro rusky mluvící lidi, pojmy specifické a neurčitý článek, které jsou nositeli vnímány jako elementární Německé jazyky (Angličtina, dánština, němčina). A ve srovnání s polštinou, v ruštině neexistuje žádná "žena-skutečná kategorie". To znamená, že Pole rozlišuje (např. Pomocí zájmen nebo formy slovesa), ať už se jedná o skupinu, ve které existovaly pouze ženy, děti nebo zvířata, nebo jinak - o skupině, v níž byl přítomen alespoň jeden muž, pro ruské neexistují zásadní rozdíly. Co to ovlivňuje? O chybách ve studovaných jazycích, které jsou důsledkem špatného učení, ale jiného jazykového vědomí, odlišné jazykové osobnosti.

I když mluvíme v našem rodném jazyce, komunikujeme různě, například mezi vrstevníky, s učiteli, na fórech. To znamená, že v závislosti na sféře komunikace používáme různé vlastnosti naší individuality - jaká je naše jazyková osobnost, výběr slovní zásoby, konstrukce vět, styl. Jeho formování je ovlivněno nejen rodným jazykem jako takovým, ale také prostředím výchovy, úrovní vzdělání a oblastí specializace. Je třeba věnovat pozornost skutečnosti, že jazyková osobnost lékaře se například liší od jazykové osobnosti programátora nebo zemědělského pracovníka. Lékaři budou používat lékařskou terminologii častěji, dokonce i v obyčejném projevu, jejich sdružení a srovnání budou častěji spojovány s lidským tělem. Zatímco v řeči inženýrů jsou metafory častěji spojovány s mechanismy a stroji. Struktura jazykové osobnosti tedy závisí na mnoha faktorech. Prostředí, ve kterém jsme byli vychováváni, vytváří základ, stejně jako naše charakter a osobní charakteristiky, tato struktura je neustále rozvíjena a ovlivňována okolím našeho bydliště. Dávejte pozor na to, jak se dostat do jiné rodiny - řekněme, že se sňatek - dívka začne mluvit trochu jinak, pomocí výroků nebo "řečů" přijatých v rodině manžela. Situace je ještě zajímavější, pokud se jazyková osobnost bude dále rozvíjet v cizím prostředí. Takže řeč emigrantů se liší celým počtem rysů, je vytištěna jazykem, v němž mají denně komunikovat.

V teorii a praxi lingvistiky zaujímá jazyková osobnost překladatele zvláštní místo. Skutečnost, že tlumočník není jen nositelem určité kultury, ale také prostředník - prostředník - vysílač z jedné kultury do jiné jevy. Jeho úkolem je nejen přenos informací, ale také často při rekonstrukci stejnou silou emocionální dopad na čtenáře, přenos se stejnými pocity a sdružení, která je původní jazyk. A ukázalo se, že je naprosto „úkol“ nelze přenést do praxe, jako ve všem - z míst, které nebyly pochopeny nebo nepochopen, a konče výběrem frazeologie a metafor - ovlivňuje jazykovou identitu překladu. To lze vidět zvláště jasně v příkladu překladu stejné básně různými překladateli. Dokonce ve stejném časovém intervalu (například překlady Petrarcha, který hrál básníci Stříbrného věku) stylový, obrazový systém a nakonec celkový dopad stejné básně v různých překladech bude radikálně odlišný.