Arabské hieroglyfy a jejich význam

Arab (Alifbo v arabštině) souhláska (to znamená, že pouze souhlásky jsou psány) psaní dopisů, který se používá pro arabský jazyk a některé další, je jedním z nejsložitějších systémů zápisu v tuto chvíli. Moderní arabské psaní je multi-vektorový jev. Avšak arabské hieroglyfy jsou velmi aktivně vysídleny z oblasti komunikace, kde existuje jiný oficiální jazyk.

Podstata arabského scénáře

Charakteristické znaky arabského skriptu:

1. Orientace na levou stranu - písmeno tradičně jde zprava doleva.
2. Mnoho horních indexů a také indexů jsou diakritická znaménka, která byla vytvořena pro rozpoznání slabě rozlišitelných písmen a vytváření nových znaků.
3. Kursivý typ psaní, absence "pozic" a velkých písmen. A kurzíva (fúze) Arabský skript není konsistentní: některé arabské hieroglyfy se spojují se zbytkem buď výlučně vlevo nebo výhradně vpravo.
4. Allografie - změna formy písmen. Záleží na jejich pozici ve slově - na konci, uprostřed, na začátku nebo odděleně.

Moderní arabská abeceda sestává z dvaceti osmi souhlásek a polosamohlásku dopisů, jakož i diakritikou jako horní nebo dolní index tečky, kruhy, pomlčky vložený v abecedním systému po konverzi k islámu nebo rozpoznat některé z souhlásek a zvuky, nebo ukázat samohlásky s cílem přesnější přenos textu svatého Koránu.

Historie psaní arabštiny.

Ve vědě, to je věřil, že to tam bylo arabské písmo na základě Nabataean abecedy (čtvrtého století před naším letopočtem. -. Prvním století našeho letopočtu), ale neodmítají účtů a prastarou tradici syrského dopisu, stejně jako stylistické blízkost písmenům posvátný kniha "Avesta".

Arabský se tak objevil před vznikem takového světového náboženství jako je islám. V Sovětském svazu byla písemná práce na základě arabského dopisu zakázána v roce 1928 vyhláškou CEC a Radou lidových komisařů a autory modernizovaného Arabu byly potlačeny. Zajímavostí je, že s výjimkou Tatarského SSR, nahrazení arabské grafiky (alifs) latinským písmem (yanalif) nezpůsobil velký odpor. Podle statistik používá asi sedm procent světové populace arabské hieroglyfy.

Arabština: jeho celosvětový význam

Arabština (Arabský verze اللغة العربية lrm-, číst jako „al-Luga al-`arabiya“) je jazyk semitské větve jazyková rodina Afro-asijská. Počet řečníků v daném jazyce a jeho dialektech je asi tři sta milionů (jako první jazyk) a asi 50 milionů lidí používá jako druhý jazyk komunikaci arabštinu. Klasická arabština - jazyk Koránu - neustále používají v náboženských procesí a modlitby stoupenci islámu po celém světě (celkový počet muslimů kolem půl miliardy). Od starověku se vyznačuje zásadním dialektickým rozvětvením a rozmanitostí.

Dialogy arabštiny

Moderní hovorová arabština je rozdělena na pět dialektických podskupin, z jejich podstaty jsou samostatnými jazyky z filologického hlediska:

• Magrebské dialekty.
• Súdánsko-egyptské dialekty.
• Irák-mezopotámské dialekty.
• Arabská skupina dialektů.
• Středoasijské skupiny dialektů.

Maghrebský dialekt patří k západní skupině, jiné k východní skupině dialektů arabského jazyka. Arabské dialekty jsou ve státě ve dvaceti dvou východních zemích, které jim daly oficiální status a používají se ve správních institucích a soudech.

Korán jako základ Arabica

V arabských mýtech velký Alah vytvořil dopisy a dal je Adamovi, skrývající se od andělů. Tvůrce arabského dopisu je někdy považován za člověka, který není schopen napsat a číst proroka Mohameda nebo jehoho osobního asistenta.

Podle arabské lingvistické tradice se arabský skript sám utváří ve městě Hira, hlavním městě státu Dakhmid, a dále se rozvíjí v polovině sedmého století s primárním záznamem Koránu (651).

Korán (z arabštiny je přeložen jako قرآن - číst) může také být vydáván pod jmény Svaté knihy nebo Požehnaného Slova. Obsahuje sto čtrnáct nespojených kapitol (surah v arabštině). Suras, podle pořadí, jsou tvořeny veršami (verše) a jsou seřazeny v sestupném pořadí podle počtu ayah.

V roce 631 nl. byl založen vojensko-náboženský stát arabského kalifátu a arabský scénář získal celosvětový význam a v současné době dominuje na Středním východě. Hlavním městem arabské lingvistiky byl Irák (město Basra a Kufa).

V sedmém století, obyvatel Basra Abul-Aswad-ad-Duali představil další znaky arabských znaků pro psaní krátkých samohlásek. Přibližně ve stejném časovém intervalu nasr ibn-Asym a Yahya ibn-Yamara vynalezli systém diakritických znamének pro rozlišování řady podobných grafémů.

V osmém století, obyvatel města Basra, Al-Khalil ibn Ahmed zlepšil psaní krátkých samohlásek. Jeho systém dosáhl dnešního dne a používá se hlavně při psaní textů Koránu, lyrických a vzdělávacích textů.

Arabské hieroglyfy a jejich význam

Nejznámějšími arabskými příklady jsou následující slova:

• الحب - láska;
• راحة - pohodlí;
• السعادة - štěstí;
• الازدهار - pohoda;
• فرح - radost (pozitivní nálada);
• الأسرة - rodina.

Arabské hieroglyfy s překladem do ruštiny lze snadno nalézt v odborných odborných slovnících. V arabštině je spousta originálního rukopisu (z arabštiny خط lrm-lrm-hatṭ "line"), z nichž nejdůležitější jsou:

• nams (نسخ lrm-lrm - "kopírování"), je považován za klasické arabské písmo a používá se v typografické sadě;
• nastalik zejména respekt v Íránu, kde je islám šíitského směru;
• Maghribi (země jako Maroko, Alžírsko, Libye, Tunisko);
• kufi (arabský كوفي lrm-lrm-, z geografického jména města Kufa) - vědci považují to za nejstarší rukopis, jeho vlastnosti jsou skromné ​​a nádherné.

Arabské hieroglyfy s překladem

Podívejme se na některé příklady arabských slov. Arabské hieroglyfy a jejich význam v ruštině jsou vždy dány s přepisem pro správnou výslovnost.

Rozmanitost arabského rukopisu

Po mnoho staletí se stereotyp arabského psaní zakořenil - směr písmen, které se navazují, na obou stranách jsou body neúměrně psány. Existuje názor, že arabský dopis ovlivňoval vzhled moderních písemných systémů zkráceného zkrácení a kódování.

Mnoho rukopisu arabského jazyka může být také vysvětleno jeho specifickými rysy a dialekální rozmanitostí. Na obvodu magburského písemnosti někteří učenci objevili berberský-libyjský vliv, v diagonální "nastalik" - dědictví písem Avestan.

Velmi výrazný čtvercový obrys arabském písmu se dostává převážně ve Střední Asii, kde to může být seznámen s čínskou rukopisem shanfan čtvereční-dachzhuan, stejně jako tibetský systému pakba psaní. Mnoho psacích systémů ovlivnilo arabské znaky. Fotografie arabice lze nalézt jak v článku, tak v odborné literatuře.