Slovní zásoba s omezeným použitím: definice, schéma a rysy

Správná volba slov v mluveném a psaném projevu v různých situacích vyžaduje velkou zálibu a mnoho znalostí. Některá slova jsou naprosto neutrální, a proto mohou být použity v jakékoli životní situaci. Jiní, naopak, nesou určité emocionální zbarvení a mohou oba zdůraznit ty pocity, které mluvčí chce vyjádřit, a rozdávat, co by se chtěl skrývat od ostatních.

Existuje také samostatná kategorie slov souvisejících s takzvaným lexikonem s omezeným použitím. Z běžné slovní zásoby se může lišit například oblast její distribuce nebo oblast profesionální činnosti, na kterou odkazuje, nebo sociální skupina, která tyto výrazy používá. Proto je velmi důležité pochopit, jaká je běžná slovní zásoba a jaká slova souvisí se slovníkem omezeného užívání (schéma je uvedeno níže). Především je třeba porozumět rozdělení slovní zásoby ruského jazyka.

Obecné informace

Začít mluvit o rozdělení lexikální struktury ruského jazyka ve skupině, v první řadě hovoří o slovní zásobu a slovní zásobu na omezený rozsah použití. Ta, jak již bylo řečeno, je rozdělen do nářečí, profesionalitě a slangu, který zahrnuje pojmy použité „deklasoval prvky“, a obyčejný slang mládeže a první z nich je větší monolitické a je dělitelný do dvou skupin: stylisticky neutrální slovní zásobu a emočně nabitá , Po této klasifikace je možné identifikovat příkladný rámec pro používání některých slov.

Slovní zásoba pro všeobecné použití

Tato kategorie je nejrozsáhlejší, která zahrnuje hlavní lexikální skladbu ruského jazyka, která ve skutečnosti představuje své lexikální jádro. Tato část slovní zásoby je také nazývána veřejností, neboť obecná slova se používají ve svém projevu a chápou je všichni rodilí mluvčí ruského jazyka nebo jejich drtivá většina. Jedná se o druh literárního jazykového základu, jehož použití je možné v ústním i písemném jazyce. Kromě toho se jedná o slovní zásobu obecného užívání, na níž se nacházejí prvky lexikonu omezeného užívání - termíny, slang, profesionalita.

Jako příklady, tato slova mohou vést: jít, jíst, pracovat, číst knihy, jídlo, vodu, ovoce, zvířata, zima, jaro, léto, slovo, dívka, hlavu a další.

Kromě toho? obecná slovní zásoba může být rozdělena na dvě široké skupiny: stylově neutrální slova a emocionálně zabarvená. Ta se vyskytuje častěji v ústním projevu, v novinářském nebo uměleckém textu. Zpříjemňuje řeč, nedovoluje, aby se stala jako suchý text slovníku nebo encyklopedického článku, pomáhá vyjádřit pocity mluvčího nebo postoj autora k tomu, o čem píše.

Rovněž je třeba poznamenat, že existuje běžná výměna mezi běžně používaným a slovní zásobou omezené oblasti použití. Někdy se neutrální slova změní v kategorii jargonzim nebo profesionality, ale na například slov dialektu stát lexikonem obecného použití.

Slovní zásoba s omezeným použitím: druhy

Tato část lexikální kompozice ruského jazyka zahrnuje několik skupin, v nichž lze také dělat nějaké oddělení. V lexikonu omezeného užívání jsou například slova, která jsou obsažena v některých dialektech, zvláštní slovní zásoba, která zahrnuje termíny a profesionalitu, jakýkoli žargon (včetně slangu). V tomto případě nejsou první a poslední druhy zahrnuty do literární normy ruského jazyka a často se používají pouze v ústní komunikaci.

Dialektická slovní zásoba

Jazyk v každém jednotlivém regionu země má své specifické rysy: fonetické, gramatické a samozřejmě lexikální. Často se jedná o lexikální rysy, které dělají návštěvníkům velmi obtížné pochopit projev místního obyvatelstva. Slovní zásoba dialektů lze obecně rozdělit do několika skupin:

• fonetické dialektismy;
• gramatické dialektismy;
• lexikální dialektismy.

Fonetické dialektismy se liší od literární normy pouze výslovností slov, a proto nekomplikují pochopení toho, co bylo řečeno. Jako příklad - nahrazení zvuku "ts" zvukem "h" a naopak v některých severozápadních dialektech: člověk, nemči. Nebo změkčení slabiky "ka" charakteristické pro jižní dialekty: hlaveň, Vanka.

Gramatické dialektismy jsou slova používaná jinak než ve standardizované verzi jazyka. Například pro jihoslovanské dialekty je typické používat v ženském pohlaví slova, která podle literární normy jsou slova středního rodu: celé pole, jehož maso.

Lexikální dialektismy jsou nejvíce specifické, často je pro ně rozlišovat dialekt jedné lokality od dialektu jiné lokality. V slovní zásobě dialektu je vymezena speciální skupina nazvaná etnografie - slova, která označují objekty a pojmy, které jsou charakteristické pro určitou lokalitu. Taková slova se často používají v beletrii, na jejich úkor se uměleckému textu dává zvláštní expresivita a projevy postav jsou pravost, "přirozenost".

Zvláštní slovní zásoba

Slovům slovní zásoby s omezeným využitím se aplikuje profesionalita, která se používá výlučně v určité oblasti činnosti. Často jsou tato slova obyčejná slova, která získala další význam, srozumitelný všem zástupcům profesí. Součástí profesionality je zároveň neoficiální název objektu nebo procesu a oficiální název už bude termínem.

Například termín používaný k označení kovu zmrzlého v pánvi je zmrzlý, ale metalurgové sám o sobě nazývají "kozou". V tomto případě je to "koza", která bude profesionální.

"Skin" - profesionalita, používaná i mimo profesionální prostředí. Odpovídající oficiální název bude "brusný papír".

Je třeba poznamenat, že profesionalita je méně "systemická" - rodí se v ústním projevu, existuje určitý čas a pak zmizí a nahrazuje novými slovy. Ale někdy jsou pevné, stávají se plnohodnotnými podmínkami. Mezi profesionálními slovy a termíny existuje výměna, podobná výměně mezi obecnou slovní zásobou a slovní zásobou omezeného užívání, - část slov neustále přechází z jedné skupiny do druhé.

Podsloví speciální slovní zásoby - pojmy

Termín - Slovo pro konkrétní objekt nebo pojetí, a jako pravidlo, nemá žádnou přidanou hodnotu, jedinečnost je povinná funkce slova v této kategorii a terminologie „základny“ jakákoli oblast působnosti pokrývá všechny objekty, jevy a procesy probíhající v něm . Na rozdíl od jiných slov a jejich významů jsou termíny vytvořeny speciálně. Pečlivá práce na nich vyžaduje vyloučení nejednoznačnost slova a stanovení jasného rámce pro jeho použití, jeho vztah k ostatním podmínkám v této oblasti činnosti.

Jargon

Argo, nebo jak se tomu říká, žargon - to je vrstvy ruské slovní zásoby, jehož použití je charakteristická některých sociálních skupin, to je slovo, jasný „vlastní“. V průběhu doby, část slangových slov prosakuje do běžného jazyka využití, stává slovo, které používá všechny rodilých mluvčích, bez ohledu na sociální postavení a společenského okruhu. Příkladem jsou slova "krutý", inteligentní, "lípa" (což znamená "falešný").

Slang slova se také nacházejí ve fikci, která hrají stejnou roli jako slovní zásoba dialektů. Díky nim se řeč fiktivních postav stává přirozenější. Navíc s jejich pomocí autor může ztělesňovat stylistický nápad a celkový návrh díla, který ospravedlňuje použití "redukované" slovní zásoby.

Například, v románu "Po svatbě" Granina v řeči hlavních postav, můžete najít výraz "To je jsem v pořádku", to je, "To jsem jen o ničem nehovoří".

Mladý slang

Vzhledem k tomu, mládeže je poměrně rozsáhlý sociální skupina, jeho slang by měl samostatnou položku, protože je velmi rozsáhlý, i když se nedotýkejte slang různých subkultur a hnutí. Kde můžete najít mnoho příkladů „přehodnocení“ z běžných slov, což je důvod, proč „vozidla“ se stává synonymem pro slovo „stroj“, rodiče stanou „otci“, ale o zemřelé osoby klidně říkat „to vybledlé.“

Samostatnou skupinou jsou slova studentského slangu. Proto je pro neopatrné žáky zaostávající „ocasy“ není předána vyšetření v zachetke - hnízdo „boa“ (rating „uspokojivý“), a „Stepan je pozdě“ nebo „stipuha“ je pouze stipendium, které nemohou čekat na spolužáky.

Závěr

Shrnutí, můžeme říci, že lexikální zásoby ruského jazyka jsou neuvěřitelně rozsáhlé a časově obohacené. Navíc rozdělení slov do jakýchkoli skupin je velmi podmíněné, protože proces přechodu slov z jedné kategorie do druhé je spojitý a nevyhnutelný. Pomáhá vyhnout se vytváření rigidních rámců a nadměrně přísných pravidel pro používání určitého slova a nechává mluvčího volnost volby prostředků vhodných pro účel konkrétního projevu.