Varšavská smlouva

Varšavské smlouvy z roku 1955 byla podepsána Německé demokratické republiky, Bulharska, Albánie, Maďarsko, SSSR, Rumunska, Polska, Československa spolupráce, vzájemné pomoci a přátelství.

Potřeba jeho uvěznění byla způsobena hrozbou pro mír vytvořený v Evropě rozhodnutím Pařížské dohody. Předpokládali vytvoření Západoevropské unie, začlenění do NATO a remilitarizace (obnovení zbraní) západního Německa.

Varšavská smlouva měla čistě obrannou povahu. Účelem jeho podpisu bylo přijetí některých opatření, která zajistí bezpečnost zúčastněných zemí a udržení míru v Evropě.

Varšavská smlouva obsahuje 11 článků a preambuli. Na základě svých podmínek a Listina Organizace spojených národů jeho účastníci převzali povinnost zdržet se hrozby síly nebo jejího použití ve svých vztazích s jinými státy. Navíc byla poskytnuta vzájemná pomoc pro země, jimž by byl útok proveden. Varšavská smlouva zavázala státy, aby poskytly úplnou okamžitou podporu všemi nezbytnými prostředky, včetně včetně zbraní.

Rovněž se předpokládaly vzájemné konzultace signatářských států o důležitých mezinárodních otázkách, pokud jde o společné zájmy zemí. Za účelem vedení těchto konzultací byl zřízen Politický poradní výbor PAC.

Zřízení organizace Varšavské smlouvy nucen signatářské země jednat v duchu spolupráce a přátelství. Cílem bylo zajistit další posílení a rozvoj kulturních a ekonomických vztahů mezi zúčastněnými státy. Zároveň byla nezbytnou podmínkou dodržování zásad nezasahování do záležitostí jiných států, vzájemného respektu k suverenitě a nezávislosti.

Doba platnosti dohody dvacet let. Automatická obnova po dobu deseti let za předpokladu, pro státy, které nejsou zobrazovány po dobu jednoho roku před jeho termínem vypršení prohlášení o výpovědi vládě Polska (ukončení). Každá země by mohla podepsat Varšavskou smlouvu bez ohledu na její stát a zemi sociální systém. Předpokládalo se, že v případě vytvoření společného bezpečnostního systému v Evropě a uzavření celoevropské dohody by polská dohoda ztratila svou sílu.

Velitelství spojených ozbrojených sil bylo zřízeno tak, aby poskytovalo co nejúčinnější ochranu před možným útokem. Kolektivní velitelství a velitelství by měly usnadnit vzájemnou spolupráci ozbrojených sil a posílit obranné kapacity státních stran dohody ve Varšavě. Za tímto účelem byly ve všech zemích, které dohodu podepsaly, prováděny společné vojenské a manévry a cvičení velení a personálu.

Hlavním postojem států, které jsou smluvními stranami Polské smlouvy, je však snaha o rozvoj mírových vztahů v Evropě a posílení bezpečnosti.

Na schůzce v Moskvě v roce 1960 byla schválena deklarace schvalující rozhodnutí vlády Sovětského svazu jednostranně odmítnout jaderné testy. Zároveň musely být splněny všechny podmínky pro obnovení jaderných výbuchů západními mocnostmi. Zároveň spojenecké státy SSSR vyzvaly k vytvoření příznivých podmínek vedoucích k uzavření dohody o zastavení jakýchkoli jaderných testů.

Návrhy předložené členskými zeměmi dohody, a jejich činnost se zaměřuje na evropských mocností, ukázal opravdovou lásku k míru a snahou zachovat bezpečnost a mír v Evropě.