Vlastní zájmena v němčině a jejich kompetentní využití

Zájmena existují v každém jazyce a německá výjimka není. Kromě toho jsou také rozděleny do kategorií. A jednomu z nich jsou majetkové zájmena. V němčině existuje určitá specifika týkající se využití této části projevu a měla by být podrobněji studována.

Základní pravidla

Tato část řeči, nazývaná také Possessivpronomen, je ve většině případů umístěna před určitými podstatnými jmény. Pak majetkové zájmena v němčině jsou používány jako definice. Mimochodem je třeba poznamenat, že zde je všechno přibližně stejné jako v případě přídavných jmen - nutně také souhlasí s podstatnými jmény. Jedná se o pohlaví, případ a číslo. Jinak to také nebude fungovat, jelikož vlastnické zájmeno označuje příslušnost určitého objektu k osobě. Bez dohody s podstatným jménem nelze tuto část řeči jednoduše použít. Přes jistou podobnost s ruským jazykem musím říci, že existují určité rozdíly. Například, pokud "kniha" patří k ženskému pohlaví, pak v němčině to je "to", tedy střední rod. Mnoho lidí však udělalo chybu, že doslova přeloží všechna slova. Měli bychom na to zapomenout a pochopit, že v němčině existují i ​​další pravidla a to, co se můžeme zdát negramotné pro německé řečníky, je naprosto normální a obecně přijaté.

Použití osobami

Pokud se zabýváte tímto tématem, bude mnohem rychlejší učení se němčině. Vlastní zájmena, jejichž tabulka je poměrně malá, pomáhají lépe se orientovat v používání některých slov. Vypadá to takto:

Ich - mein (já jsem moje).
Du - dein (vy jste váš).
Er - sein (on je jeho).
Sie - ihr (ona je její).
Essein (jeho).
Wir - unser (my jsme my).
Ihr - eve (ty jsi tvoje).
Sie - Ihr (Jsi tvůj).

Vzpomínka na vlastnické zájmena v němčině je jednoduchá, stejně jako jejich použití ve vztahu k jednomu nebo druhému podstatnému jménu. Jedinou nuancí je, že do nich bude přidán konec, podle toho, do kterého rodu patří slovo. Například Mein Leben (Překlad: „Můj život“) zůstává nezměněn, ale Meine Meinung ( „můj názor“), je psán s písmenem „e“ na konci. Chtěl bych se zvláštním zřetelem věnovat použití majetkových zájmen pro třetí osobu. Zde je třeba věnovat pozornost druh podstatného jména. V tomto případě platí následující pravidlo: rod mužského i středního odpovídá sein. Ale žena - jen ihr.

Přizpůsobení kazety

Především je třeba poznamenat, že v singulárních (singulárních) zájmech se liší neurčité články. Ale v množném čísle (Plural) - jistý. Jako příklad můžete vzít stejné slovo Leben ("život"). Pokud ji odmítnout ve vztahu k ženskému, bude podstatné jméno konec změnit pouze jednou (v Genetiv), a to bude vypadat takto: ihrem Lebens. Zájmena samotná nezůstávají nezměněná: Nominativ - ihr- Genetiv - ihres- Dativ - ihrem; Akkusativ - ihr. V případě sein, mimochodem, je deklinace provedena podobným způsobem a konce v podstatných jménech zůstávají stejné, mění se pouze v genitivního případu. To je specifická vlastnost německého jazyka. Zkrácení majetkových zájmen lze snadno vzpomenout, zapamatovat si, jak se mění jejich konce. Vzhledem k tomu, že existují pouze čtyři případy, je to snadné. Na rozdíl od nepravidelných sloves se člověk nemusí naučit pár stovek slov - existuje princip, který po pochopení toho můžete aplikovat na jiná substantiva.

Identifikace majetku

Kvůli spravedlnosti je třeba poznamenat, že majetkové zájmena v němčině jsou v jejich užívání poměrně podobná pravidlům v ruštině. Jediným rozdílem je, že v němčině neexistuje žádná taková věc jako "vaše". A to platí pro všechna zájmena. Řekněme, že chcete-li říci, že "jsem zabalil své věci", musím použít meine ("moje"). Bude to vypadat takto: ich packte meine Sachen. Překlad bude znamenat totéž jako v ruštině, pouze meine zde nahrazuje slovo "vlastní". Potřebujete-li tedy v množném čísle, to znamená, že „jsme shromáždili naše věci,“ to bude nutné použít unsere - wir packten Ihre Sachen. Uvědomil si tento princip, pak se můžete vypořádat s použitím těchto self-přivlastňovací zájmena (ihr - eure- er - deine- Sie - ihre- atd.).

Asimilace materiálu

Chcete-li lépe porozumět materiálu, musíte trénovat pravidelně, učit se němčina (majetková zájmena). Cvičit, naštěstí, pro to tam. Samozřejmě, že nejlepším tréninkem je ponoření do jazykového prostředí, protože pouze komunikujete s rodilým mluvčím německého jazyka, můžete plně zažít jeho specifika. Ale v tomto případě můžete jen cvičit sklonem zájmen s ohledem na jedno nebo druhé podstatné jméno. Nejlépe je třeba vzít jedno slovo najednou a změnit to podle případu a osoby. To nejen pomáhá pochopit téma, ale také rozšiřuje slovní zásobu a zlepšuje paměť. Proto, pravidelně takovým způsobem bude možné rychle naučit předmět a uplatnit získané dovednosti v budoucnu.