Osobní zájmeno, nebo něco o gramatice

Zájmeno je část řeči, která označuje objekt nebo jeho znamení, ale neříká to. První kategorií této části projevu jsou osobní zájmena, která se zpravidla jedná o zájmena-podstatná jména. Podívejme se na jejich rysy v cizím jazyce. Známe osobní zájmena v ruštině dokonale a dovedně je využíváme v našem projevu (ústní i písemné). Ale protože nejsme rodilí mluvčí anglicky, nemůžeme intuitivně chápat pravidla používání určité formy zájmena. Ta věc spočívá v tom, že tato část projevu je ve své podstatě poněkud odlišná gramatické rysy v obou jazycích. Samozřejmě, osobní zájmena v angličtině a ruštině se liší v počtu a osobách. Navíc existuje mnoho rozdílů, které významně ovlivňují překlad a porozumění.

Takže osobní zájmena v anglickém jazyce ve větě mohou stát v nominativních a "objektivních" případech. Obvykle se objevují v roli nominální části složeného predikátu nebo působí jako předmět: Je to (část nominálního predikátu). Pamatuju si tu dívku (předmět).

Všimněte si, že v ruském jazyce chybí koncept věcného případu. V něm takové zájmena působí jako přírůstky, přímé nebo nepřímé. V tomto případě velmi často existují výrazy používané v lidové moudrosti.

Charakteristické je, že osobní zájmeno, se kterým jsem nikdy nebyl napsán malá písmena, bez ohledu na postavení v návrhu. A pokud se používá společně s jinými osobními zájmeny nebo podstatnými jmény, mělo by to stát za nimi: Vy a já to můžeme dělat právě teď.

Pokud považujete angličtinu za etiketu, můžete také najít některé funkce. Ti, kteří ho znají trochu, jsou konfrontováni s tím, že v něm se pojmy "vy" a "vy" nelíbí doslova. Abychom pochopili, o koho mluvíme, je třeba se seznámit s kontextem.

Samozřejmě ihned existuje názor, že se Britové a Američané navzájem zachovávají příliš známí a navzájem se "hýkají", aniž by respektovali věk, status nebo podřízenost. Ale to není zcela pravda. S největší pravděpodobností se naopak obrátit ke všem na "Vy", o čemž svědčí existence zastaralé formy "ty", což jen znamená "vy". Ale přibližně v 18. století zmizela konverzační řeč, a můžete ji setkat pouze v náboženských listech. Osobní zájmeno nyní nahrazuje tyto dvě formy.

Překlad zájmenu do ruštiny se řídí skutečností, že to označuje "to". Ale tohle není dokončeno jeho význam, protože v angličtině toto slovo nahrazuje jména všech zvířat a jména neživých objektů a rod není zde důležitý. Zajímavé je, že on a ona zájmena s ohledem na zvířata jsou také použitelné, ale pouze když jsou používány k charakterizaci mazlíčků. Osobní zájmeno Může být přeloženo jako "to": Je to chlapec - Je to chlapec. Poslední funkcí tohoto zájmena spočívá v tom, že se jedná o formální předmět neosobní nabídky, ve kterém je vyprávění o čase, vzdálenosti nebo odhadované vzdálenosti, stejně jako počasí jako celek.

Je velmi důležité, aby si v překladu pamatoval to zájmy třetí osoby se používají namísto podstatných jmen. Faktem je, že tato vlastnost v angličtině ovlivňuje výběr požadované slovesné podoby.

Osobní zájmeno Jsou zvyklá označovat jak animované, tak neživé objekty.

Obecně platí, že analýza osobních zájmen v obou jazycích by měla poznamenat, že mezi nimi existuje více podobností než rozdíly. To však neznamená, že jsou zcela totožné a nevyžadují další studium a analýzu stávajících funkcí. Jazyk je v prvé řadě produktem národního vědomí. Proto před převodem musíte pečlivě prostudovat všechny dostupné funkce, které se mají vypořádat s úkolem.