Prostředky vyjadřující expresivitu. Alegorie, ironie, nadsázka

Ruský jazyk je jedním z nejrozmanitějších a bohatších na světě, jeho výrazný potenciál je skutečně obrovský. Zvláštní emocionalita a jedinečnost textu je dána různými způsoby expresivní řeči používanými v procesu psaní díla. Seznam je poměrně rozsáhlý.

Prostředky projevu expresivita v různých sférách života

Není žádným tajemstvím, že jeden a tentýž nápad může být prezentován různými způsoby. Například televizní hlasatel říká takto: „V současné době region pozorovat bohatý srážení ve formě sněhu, doprovázené silným větrem.“ A dvě staré ženy, které pijí čaj v kuchyni, mohou používat tuto frázi v rozhovoru: "Ano, to bylo nahromaděno jako sníh! A Vetrishche - cesta dolů a klepe „V literatuře se tento jev lze vysvětlit takto:“ Sněhové vločky spadl z nebe, jako peří polštář z roztrhl otevřené, zametl silnými větry a obrovské bílé závěje skrytého toužili po něm morzluyu zemlyuhellip- „! . Obraz, je popsán v mnoha ohledech, téměř stejný, ale každá z variant se liší od sebe navzájem a různých účinků na lidské podvědomí. Všechny prostředky vyjadřující expresivitu jazyka jsou do jisté míry založeny na asociativním vnímání textu. Podíváme-li se na prezentovaná prohlášení, čtenář představuje lidi, kteří se tak mohou vyjádřit. Proto charakterizovat znaky, vytvořit určitou barvu, autoři textů umění používají různé styly.

Fonetické prostředky expresivity

Pro největší vliv na představivost partnera nebo čtenáře, diváka nebo posluchače je použito množství metod. Expresivní prostředky doslova pronikají do všech jazykových úrovní. Mohou být pozorovány jak v oblasti fonetiky, tak v syntaxi, což činí pochopení autorova díla hlubší a komplexnější. Fonetické prostředky expresivní řeči jsou jednou z nejsilnějších metod řeči. Pocit zvuku obrazu se vyskytuje na podvědomé úrovni, bez ohledu na touhu člověka. Proto je většina poetických textů založena na použití zvukových prostředků expresivity. Jako příklad lze uvést takovou větu: "Listy šustraly a zdálo se, že jejich šumění pochází ze všech stran". Zde se zdá, že opakované použití zvuku "w" ve frázi vytváří doprovod obrazu nakresleného představivostí.

Alliterace

Fonetická výrazová expresivita má určité rozdíly. Široce rozložené jsou takové protiklady, jako je alliterace a asonance. Jsou založeny na opakování v textu shodných nebo fonetických podobných zvuků - souhlásek s alliterací a samohláskami v asonaci. Bright příklad alliterace je výraz „Bouře chrastítka, rachotí hrom,“ četl, že lidé nevědomky způsobí před živým obrazem praskající blesk.

Assonance

Trochu méně často spisovatelé a básníci používají opakování samohlásek. Například asonace je reprezentována ve větě "Bylo tam rovnoměrné pole" - opakovaný zvuk "o" vytváří smysl pro rozsah, šířku prostoru.

Anaphora, epifany v uměleckých textech

Oni také dělají jiné řečové řeči, které slouží k tomu, aby text získali více výrazu. Například neobvyklé techniky jsou anafora a epifora. Jedná se o varianty opakování podobných zvuků, slov nebo skupin slov na počátku (anafora) nebo na konci (epiphras) každého paralelního nezávislého segmentu řeči. "Toto je věc člověka! Toto - akt skutečného člověka! "- injekce a zesílení s každým opakováním jsou pozorovány s anaforou. Epiphora se často nachází na konci poetických segmentů ve formě opakování jednotlivých frází nebo celých vět. Ale můžete se na to podívat také pomocí příkladu samostatné prozaické věty: "Všechno v této místnosti bylo černé: stěny byly černé, koberec také byl černý, lampy byly černé a dokonce i ložní prádlo bylo černé. A jen postel byla čistě bílá, vytvářející živý kontrast v designu. "

Jazykové zařízení řečová expresivita: alegorie

Ve stylu ruského jazyka je prezentován obrovský počet různých tropů nebo řečových postav. Hlavním zdrojem expresivity je slovní zásoba. Je jí s pomocí, že většina autorových nápadů je realizována v textu. Například, alegorie je druh převodu hodnoty nebo vlastností objektu na jiný objekt, obraz abstraktního konceptu přes konkrétní obraz. Abychom vysvětlili, jaká je alerogie, lze se uchylovat k úvahám o tradičních příkladech: Slunce je symbolem tepla, laskavost je vítr je symbolem svobody, svobodného myšlení, nestálosti. Proto je tento princip často používán v řeči k charakterizaci lidí. "Ach, ty mazanější liška!" - Říkají na někoho jako vtip. Nebo dokonce mohou říkat o nestoudné osobě, jako je tato: "Jeho postava je větrná, znepokojující." Při odpovědi na otázku, co je alegativní, bychom měli odkazovat na symboliku, srovnání objektů z hlediska kvality.

Alegorie v podobenstvích, pohádkách, bájkách

Úžasný fabulista Krylov dává barevný obrázek o použití této techniky. Ačkoli ve skutečnosti je nástupcem Aesopa. Právě z jeho prací bylo obsazeno mnoho předmětů básní ruské klasiky. Koneckonců, všichni věděli, že rčení o opici, se snaží na brýle u ocasu, autor odkazuje na ignorant, muž, který použitý se odkazovat na celé ploše, soudit rychle, bez přemýšlení o smyslu. Pro vnímání dětí jsou nejvhodnější příběhy, v nichž zvířata působí jako hrdinové. Jejich příklad batole učí základní zákony života: vítejte zpět stonásobně, coura, lhář a líní, bude potrestán, nemůže se smát na bolest druhých, atd. Krátká bajka nebo alegorický příběh připomínající pitné toasty v kavkazské stylu, na konci té morálky je odvozen od nabídky .. k pití "Pro ...".

Alegorie v poezii a lyrických písních

Nádherný poezie Lermontov o osamělé plachtou, běžící na vlnách? Koneckonců, čtenář je nakreslena tam zamyšlený stav mysli neklidné osobnosti, které mu nikdo nerozumí, v moderním světě. Až do teď, dospělí jako mnoho lidových písní, v nichž alegorické příklady rostlin - květin, stromů - popsat lidské vztahy. „Co stojí, kymácí, tenký Rowan?“ - zpívá smutnou dívkou, která se cítí velmi osamělý, chce spojit svůj osud s spolehlivého člověka, ale z nějakého důvodu nelze provést ...

Litota, hyperbola

Jazykové prostředky expresivní řeči jsou reprezentovány jinými cestami. Například tam jsou také protiklady jako hyperbole, litot. Ruský jazyk má širokou škálu příležitostí pro postupné vyjadřování vlastností. Tyto techniky označují umělecké podhodnocení (litot) a přehánění (hyperbole). Ruský jazyk se díky němu stává světlejším a více nápaditým. Například, jako je například schopnost lidského těla nemovitosti, může být vyjádřena jako uměle podhodnocena stranu ( „šířka pasu hrdlo láhve“ - litotes), a z přehánění ( „velikosti ramen ve dveřích“ - hyperbola). Ruský jazyk se může dokonce pochlubit stabilními výrazy tohoto druhu: ospalý pas, vysoký jako Kolomna verst.

Synonyma a antonymy v uměleckých dílech

Použití synonym a antonymů v textu zvyšuje jeho emocionalitu a expresivitu. Slova, která jsou sémanticky podobná nebo odlišná, diverzifikují práci, odhalují autorův návrh z různých stran. Všechno ostatní, synonyma a antonyma zjednodušit vnímání textu, jak objasnit význam některých sémantických objektů. Ale jejich použití v ústní i písemné formě je třeba přistupovat s velkou opatrností, protože někteří slovíček synonyma ztratit blízkost hodnot v určitém kontextu, a kontext nejsou nutně protiklady antonymous v základním slova smyslu. Například adjektiva "čerstvá" a "stale", když se používá s podstatným jménem "chléb", jsou antonymy. Ale pokud mluvíme o větru, antonymum k adjektivum „čerstvé“ je slovo „teplé“.

Ironií v uměleckých dílech

Velmi důležité umělecké expresivita - ironie. Příklady z literatury dokazují vysokou představivost této techniky. Puškin, Lermontov, Dostojevskij - ruské klasiky jsou skutečnými mistry použití ironie v literatuře. Zoshchenkovy příběhy jsou stále ještě žádané mezi moderními satisty. Některé fráze klasiky, které se staly okřídlenými, se také používají v každodenním projevu. Například Zoshchenko výraz: „Vezmi si zpět své dort!“ Nebo „Můžete mi dát více a klíče od bytu, kde jsou peníze?“ Od Ilf a Petrov vědět všechno. A odvolání na pány poroty, která říká, o co se dostal pod ledem, je stále považováno s velkou dávkou ironie. A fráze „Kdo to tady máme tolik?“ Převedeno do každodenního života dítěte, je ironický charakter, postavený na použití antonym. Ironií je často přítomen v podobě žertování na sebe jednu z postav a hlavní postavy, na jehož účet vyprávěl. To jsou detektivové Dary Dontsové a další autoři, kteří také píší v tomto stylu.

Různé vrstvy slovní zásoby v beletrii

Vysoký expresivní potenciál v beletrii má neštandardní slovní zásobu - žargon, neologismy, dialektismy, profesionalismus, lidová slova. Použití slov z těchto částí v textu, zejména v přímé řeči, poskytuje obrazovou a hodnotící charakterizaci charakteru. Každý hrdina literárního díla je individuální a tyto lexikální prvky, úhledně a vhodně používané, odhalují charakter obrazu z různých stran. Například saturace Sholokhovova románu Tiché proudy dona, dialektální slovní zásoba vytváří atmosféru typickou pro určité území a specifické historické období. A použití řečových znaků běžných řečových slov a výrazů je nejlepší způsob, jak odhalit jejich postavy. Je také nemožné bez zvláštního odborná slovní zásoba, popisující život lodi. Ale již v dílech, kde hrdinové, i když menší, jsou bývalí nebo potlačované lidé z bezdomovců kategorii vyhnout žargonu a argot dokonce nemožné.

Multi-union jako prostředek expresivity

Další stylistické slovní obrat - polisindeton. Jiným způsobem, tato technika se nazývá polysyndeton a je používán v textu za stejných podmínek nebo frází spojených stejnými opakující svazků. To zlepšuje expresivitu, vytvářet neplánované pauzu ve větě na uzemnění částí a pomocných částí řeči rostoucí význam každý záznam položky. Z tohoto důvodu, spisovatelé a básníci často používá ve svých dílech polysyndeton. Příklady:

1. "Mořská bouře a šourala, roztrhla a rozhoupla se a rozpadla se a vyděsila se" - každý prvek počet homogenních členů zde má důraznou důležitost.
2. „V domě Natalia každá věc byla na svém místě: a svazek klíčů, a židle s jasným samovyazannoy mys a velkou podlahovou váza s suché větvičky rostliny, dokonce i otevřené knihy - vše je vždy, a to kdykoliv během dne na stejném místě „- tu každý homogenní členem pomocí polysyndeton vzbuzuje dojem, přesnosti a jasnosti objektů uspořádání v domě hrdinky.
3. „A foukal vítr a hrom a větve stromů kymácející, klepe na okno, a mraky černé vlny skryl nebe - to vše dohromady strašák vštípil vzrušení a byl nucen vytáhnout přikrývku až k bradě“ - je homogenní návrhy, spolu s polysyndeton vytvořit efekt zesílení stav strachu a zoufalství.

Jazykové prostředky expresivní řeči jsou tedy nezbytným prvkem umělecké řeči. Bez nich literární text vypadá suchý a nezajímavý. Ale nezapomeňte, že materiál by měl být zaměřen na čtenáře. Výběr jazykových nástrojů používaných v práci proto musí být proveden nejdůležitějším způsobem, jinak může být autorům nesprávně pochopeno a podceňováno.