Expresivní vizuální prostředky v literatuře

Jako jedna z forem umění má literatura vlastní umělecké techniky,

Cesta a postava

Expresivní vizuální prostředky jazyka jsou různé cesty a čísla řeči. Slovo "stezka" v řečtině znamená "obrat", tj. Je to nějaký výraz nebo slovo používané v obrazovém významu. Stezka je jako expresivní prostředky v literatuře autor používá pro větší obrazy. Epizody, metafory, personifikace, hyperbole a další umělecká zařízení souvisejí s cestami. Čísla řeči jsou řeč, zesilující emoční tón práce. Antithesis, epiphary, inverze a mnoho dalších jsou grafické prostředky v literatuře stylový příjem pod obecným názvem "postava řeči". Nyní je zvažte podrobněji.

Epithets

Nejběžnější literární technikou je použití epitetek, to je figurativní, často metaforické, slova popisující předmět popsaný obrazovým způsobem. Epiteta se setkáváme ve folklóru ( „vyznamenání svátku“, „množství zlatých Treasury“ v eposu „Sadko“) a autor díla ( „opatrné a jednotvárné“ zvuk spadlého ovoce v Mandelstam básni). Čím výraznější je epithet, tím více emocionálně a živě obraz vytvořený umělcem slova.

Metafory

Pod pojmem „metafora“ k nám přišel z řeckého jazyka, stejně jako označení většiny tropů. To doslovně znamená "přenosný význam". Pokud autor přirovnává kapku rosy zrna diamantu a spoustu šarlatové jeřáb ohně, pak hovoříme o metaforu.

Metonymy

Velmi zajímavé jazykové prostředky - metonymy. V překladu z řečtiny - přejmenování. V tomto případě je název jednoho objektu přenesen do jiného a narozen nový obrázek. Velký sen o Petru Velikovi o všech vlajkách, které nás "navštíví" z Puškinského "bronzového jezdce" - to příklad metonymy. Slovo "vlajky" nahrazuje v tomto případě pojmy "země, stát". Metonymie je snadno použitelná v médiích a v hovorové řeči: "Bílý dům", například, není budova, ale její obyvatelé. Když říkáme "prošel zuby", myslíme, že zuby zmizely.

Synecdoche v překladu je poměr. Jedná se také o převod hodnoty, ale jen o kvantitu, „německá přesunut do útoku“ (což znamená, že německé pluky), „ne tady letí pták nepřekračuje zde bestie“ (To je samozřejmě, že mnoho zvířat a ptáků).

Oxymoron

Expresivní prostředky v literatuře jsou také oxymoron. Stylistická postava, které se mohou ukázat jako stylistický chyba - Svaz nekompatibilní, v doslovném překladu řeckého slova zní jako „chytrá-hloupý.“ Příklady protimluv - názvy známých knih „Hot sněhu“, „Virgin Soil vyhrnutá“ nebo „The Living Corpse“.

Paralelismus a parcelování

Často, jak expresivní techniky používá paralelismus (záměrné použití podobného syntaxe v sousedních řadách a vět) a parcelaci (Divize věty do jednoho slova). Příkladem prvního nálezu v knize Solomona: „Čas smutku a čas tančit“ Příklad druhé:

• "Jdu. A vy jdete. Jsme na cestě s vámi.
  Najdu to. Ty - nenajdete. Pokud budete následovat. "

Inverze

Jaký grafický prostředek v umělecké řeči se ještě může setkat? Inverze. Termín pochází z latinského slova a překládá se jako "permutace, obrácení". V literatuře, inverze Volání permutace slov nebo částí věty z obyčejného do obráceného pořadí. Toto je děláno s cílem zajistit, že prohlášení se zdálo více na významu, kousání nebo barevné „long-utrpení našeho lidu!“, „The Age of bláznivé Spacey.“

Hyperbola. Litota. Ironií

Výraznými vizuálními prostředky v literatuře je také hyperbola, lítost, ironie. První a druhá patří do kategorie nadsázky - podhodnocení. Hyperbole lze nazvat popisem hrdiny Mikula Selyaninovičové, který jednou rukou "tlačil" zemi pluhem, který celý "dobrý tým" Volga Svyatoslavovič nemohl hýbat. Litota naopak způsobuje, že obraz je směšně malý, když se říká, že miniaturní pes je "jenom náprstek". Ironie, která doslova zní v překladu jako "předstírání", je volána, aby nazvala předmět ne tak, jak se zdá. Jedná se o jemný výsměch, ve kterém je doslovný význam ukryt pod opačným výrokem. Například, tady je ironická poznámka k nemluvný muž, „Co jsi zač, Cicero, mohou dvě slova neváže?“ Ironický smysl odvolání spočívá v tom, že Cicero byl velký řečník.

Odcestování a srovnání

Malebné cesty jsou srovnáním a provedením. Tyto vizuální nástroje vytvořit odbornou literaturu, poezii, apeluje na kulturní erudici čtenáře. Porovnání - nejčastěji používá metoda, kdy je ve srovnání vločky vířící vír v panelu, např., S roj komárů, mouchy na světlo (Pasternak). Nebo, stejně jako u Josefa Brodského, jestřáb v oblacích říká "jako druhá odmocnina." Když se vydávají za neživé objekty, získávají vůli umělce "živé" vlastnosti. Toto „dýchání hrnce“, z něhož „se stává teplý koženou bundu,“ Yevtushenko nebo malé „klenenochek“ Yesenin, kteří „nasávat“ „green vemeno“ dospělý strom poblíž místa, kde vyrůstal. A pamatujte Pasternakovskuyu blizzard, který "sculpts" na okenním skle "kruhy a šipky"!

Pun. Gradace. Antiteze

Mezi stylistickými postavami můžeme zmínit další hříčku, gradaci, protiklad.

Slovní hříčka, francouzsky pojmenovaný termín, znamená vtipné porážky různých významů slova. Například v anekdotě: "Odtáhl jsem luk a šel jsem do maskerády v kostýmu Cipollino."

Gradace je nastavení homogenních členů, které posilují nebo oslabují svou emocionální intenzitu: vstoupili, viděli a uchopili.

Antitéza je ostrým ohromujícím kontrastem, jako v Puškiných "Malých tragédiích", když popisuje stolek, který byl nedávno hoden, a nyní je na něm rakev. Přijímání antitézy posiluje nesmyslný metaforický význam vyprávění.

Zde jsou hlavní vizuální prostředky, které mistr používá k tomu, aby svým čtenářům získal velkolepý, reliéfní a barevný svět slova.