Co je to přepis, jeho znamení a správná výslovnost v angličtině

Anglický jazyk je jedním z nejdůležitějších na světě, domnívá se, že je domovem více než 500 milionů lidí a tolik, kolik ho vlastní ve větší či menší míře. Začínat se učit angličtině, nejprve se setkáme s učením slovní zásoby jazyka, jeho gramatiky a samozřejmě výslovnosti. Jak správně číst slovo, zejména pokud je jeho psaní jasně odlišné od označení zvuku? Přepis vám v tom pomůže. A co je přepis, jeho označení a způsoby čtení, se dozvíte z našeho článku. Po její pečlivé studii můžete snadno vyslovit i ty nejvíce složená slova

Takže, co je přepis

Pokud vezmeme vědeckou definici, pak je to systém záznamu znamení a pravidla pro jejich kombinaci, která mají za cíl zaznamenat správnou výslovnost slova. To znamená, že ve skutečnosti píšeme jednu věc, ale při zvuku získáváme něco úplně jiného. Učení známky anglického přepisu, stejně jako základní dopisy, můžete snadno naučit jakýkoli text napsaný v angličtině. Koneckonců, v tomto jazyce, stejně jako v ruštině, jsou slova často psána jinak, než jsou vyslovována, a někdy je jen nutné naučit se jejich správné čtení, aby nedošlo k chybám v budoucnu.

Hlavní znaky a pravidla čtení anglického přepisu

Přenést správná výslovnost Anglická slova byla vynalezena fonetickou abecedou, v ní jsou zvuky označovány speciálními fonetickými znaky. Mějte na paměti, i přes to, že dopisy v angličtině 26, zvuky v něm - tolik jako 44. Proto, pro nejlepší zvládnutí jazyka by měl věnovat jim velkou pozornost. Obecně platí, že převod výslovnosti existuje v jakémkoli jazyce, proto se používají různé znaky nejen pro anglický jazyk, ale například pro přepis ruských slov. To je velmi výhodné, vzhledem k tomu, že pravidla jsou poměrně standardní a pamatováním na ně pečlivě přenášíte zvuky jazykovou jednotku. Pokud známe, jaký přepis je obecně, začneme jej studovat. Dále jsou uvedeny pravidla pro čtení samohlásek, dvouhlasých a souhláskových zvuků.

Přečtěte si samohlásky správně

i ː je dlouhý šok samohláskový zvuk "a", například: čaj, moře;
ɪ - krátký a nezkreslený (ale někdy i šokující) zvuk mezi ruskými písmeny "a" a "s", příklady - bit, podnikání;
æ - vyslovuje se jako jasný a perkusivní zvuk, podobný tomu mezi "a" a "e", například: kočka, krysa;
ɑ- dlouhý a hluboký zvuk "a", příklady - auto, srdce;
ɔː - také dlouhý a otevřený "o" zvuk, přečtěte si slova sort, board;
ʊ - velmi krátký zvuk "y", například: dát, mohl;
u ː - naopak, dlouhý, mírně změkčený "y" zvuk, například - blázen, boty;
ʌ - tím, že se ozve blíž k bicímu zvuku "a", například: nahoru, pár;
ɜ - trochu dlouhý zvuk mezi "ё" a "о", přečtením - otočením;
ə - krátký, ne zcela odlišný "a" zvuk ve slovech až do aliasu;
e - mírně změkčený zvuk "e", například: lůžko, hlava;
ɒ - zvuk podobný němu mezi "o" a "a", slovy rock, tělo.

Pravidla pro čtení dvouhlasých zvuků (difthongů)

eɪ - mírně uvolněná "hej", například: zásobník, make;
aɪ - je čtena jednoduše "ah", ve slovech nebe, koupit a tak dále;
ɔɪ - vyslovil "oh", například: radost, chlapče;
ɪə je kříž mezi "ue" a "ia", například: strach, tady;
eə - zvuk "ea", kde poslední "a" - nepotlačená, slovy vlasy, tam a tak dále;
ʊə - dlouhý "y" zvuk, na jehož konci je slyšet nejasný "a", například: turné, chudý;
aʊ - mírně změkčený zvuk "ay", slovy "nohavice", hodinu;
əʊ - také trochu měkké "oh", například vtip, jdi.

Četli jsme zvuky souhlásky

p - jasný, energický zvuk "n", příklady - parkování, otevřeno;
b - také jasné "b" ve vrstvě desky, opustit;
t je zvuk "t", ale když to vyslovíte, dáte jazyk trochu vyšší než vyslovovat podobný ruský zvuk, například: kufr, potvrzení;
d - jasné "d", slovy "add", reklama;
k je zvuk "k", slovy: šňůra, škola;
g - vyslovuje se podobně jako ruská "g", například: milost, souhlas;
tʃ - opět mírně změkčený "h" zvuk, ve slově náhoda, chytit;
dʒ je silný, perkusivní zvuk mezi "h" a "f", obvykle v ruském jazyce, který se přenáší jako Joon, Jackson, například: džungle, logika;
f je stejný jako ruský "f", například: blázen, dost;
v - čte jako prostě "v", například: hlasový, hlasový;
theta- - dost těžké vyslovit zvuk, zkusit mírně držet jazyk mezi zuby a říct "c" nebo "f", například: díky, etnický;
ð - pravidlo výslovnosti je stejné jako pravidlo předchozího zvuku, snaží se vyslovovat hlasem "z" nebo "in", například: tam, to;
s - téměř stejný zvuk jako ruský "c", slovy "neděle, východ";
z - výslovnost je blízko k ruštině "z", například: zebra, rezignovat;
ʃ - Také blízko k ruskému "sh", jen trochu mírnější, ve slovech lesk, akce;
ʒ - jen jemný zvuk "ж", například: vizuální, obvyklé;
h - zvuk "x", sotva slyšitelný při vydechování, například: hlava, kopec;
m je pouze zvuk "m", například: matka, myš;
n - je vyslovován téměř stejný jako ruský "n", pouze jazyk je zvýšen mírně vyšší k nebi, ve slově poznámka, znalosti;
ŋ - zvuk "n", jasně vyslovený "v nosu", například zpívat, číst
l - podobně jako ruský "l", ale ne měkký ani tvrdý, ale spíš průměrný, například: smích, legální;
r je zvuk prostředí "p" a "l", navíc uvolněný, náhodně pořadí;
j - zvuk velmi blízký ruskému "i", například: přesto;
w je krátký zvuk vyslovený mezi "y" a "in", slovy co, kde, jeden.

To byly hlavní znaky převodu Výslovnost angličtiny. Když je pečlivě prozkoumáte a už víte, jaký přepis je, nyní budete bez jakýchkoli potíží číst jakékoli anglické slovo.