Caliki crossovers - co je to opravdu?

Caliki crossovers - co to je? Podivná fráze, jakou se setkáváme, zpravidla přebírá staré ruské byliny. Zde Kaliki přichází k Ilya Muromtsu, která zůstává na kamni po mnoho let, a nabízí mu "pití medu", po níž cítí hrdinskou sílu. Zde se Ilya mění se svými špinavými oděvy, aby nepoznatelně přišla do Kyjeva a vyrazila Idolishu z knížecích komnat. Ale hrdina hrdiny, ochránce hlavního města ...

Takže co znamená "cross talk"? Nejběžnější interpretací je žebrák, který šel do svého domu a požádal o almužnu "pro Krista." Ale není to tak jednoduché, jak se zdá na první pohled. Je to o tom, co znamená "řečník" a tento článek vám řekne.

Caligi - obuv legionářů a poutníků

Slovo „Kalika“ připomíná jiný podobný-znít - „mrzák“, a dokonce i slangu „kalichny“, který se používá v pohrdavým smyslu znamená „vadný“, „vadný“, „chudý“.

Existuje však i jiný, skutečný význam slova "křížová řeč". Toto slovo pochází z latiny caligae - kaligi, nebo kožených sandálů.

Kaliga poprvé, který je také nazýván „Roman boty“, objevil se ve starém Římě, kde byli oba obyčejní vojáci - legionáři i důstojníci - centurioni. Vyšší pozice preferovaly uzavřené boty, tzv. "Kaltseyi".

Venkovně byly Caligasy sandály s otevřenou špínou, horní část z prokládaných pásů kůže a silná těžká podrážka. Tyto chodidla dobře chrání nohy i při překročení vyhřáté pouště. Aby se Caliges stal ještě silnějším a stabilnějším, byli poraženi nehty na boty.

Pod sandály legionáři mohli nosit kožené punčochy, které by chránily jejich holení nebo vlněné ponožky, pokud se jejich služby odehrávaly v chladných oblastech - například v Británii.

Před dvěma tisíci lety římská armáda, oblečený v Kaliga, pochodoval po celé Evropě a severní Africe, nutí původní obyvatelstvo, aby předkládaly orgánům svého Caesara. Několik století uplynulo. Říše padla. Nyní v Evropě existovaly nové vládce a jiné náboženství - křesťanství. A sandály, které armáda jednou nosila, byly na nohou poutníků, kteří šli do Jeruzaléma do Božího hrobu.

Poutníci, poutníci, Calicks

Již v prvních stoletích křesťanství se do Jeruzaléma vlévaly davy poutníků, které byly považovány za svaté město. Na Západě byli nazýváni poutníky (z latinského peregrinus - "poutník").

Pojem "poutník" v ruštině pochází ze slova "dlaň". Z jejich putování přivedli tito lidé palmové větve. Pokud věříte evangeliu, byli to ti, kteří drželi lidi v rukou a pozdravili Krista v Jeruzalémě. Poutníci byli nakonec nazýváni kalikami. Co to je? To je lidi, stojící v kalogi. Nejstarší texty, ve kterých lze nalézt toto slovo, patří do 11. století.

Monastic Brotherhood

Za zmínku stojí, že ve středověku nebylo snadné jít do Jeruzaléma. Nejprve pak byla Palestina osídlena muslimy, kteří považovali křesťany za nepřátele a křižáky z Evropy - považovali ortodoxní za kacíře. Ti a jiní, kteří potkali poutníka z Ruska, ho nemohli nechat žít.

Zadruhé, poutní cesta byla nákladná - bez peněz poutník riskoval, že zemřel hladem a nedosáhl do Svaté země. Samozřejmě, církev ochotně sponzorovala "dobrý skutok", ale ještě jen málo lidí cestovalo samo. Často se poutníci shromažďovali v klášterech a chodili po velkých skupinkách - bylo to bezpečnější. To je také řečeno eposy. Zde například "Čtyřicet kaliko s kalikou":

A z pouště byli Eufimové,
Z kláštera Bogolyubov
Začátek kaliki dress up
K svatému městu Jeruzalému ...

Jaké to byly zpočátku?

Je zřejmé, že skuteční poutníci, kteří ve středověku šli do Svaté země, vůbec nebyli jako obraz, který měl moderní muž na mysli. Co to je - chůze kolemjdoucích ve dnech Kyjevské Rusi?

Mezi těmito lidmi nebyli téměř žádní žebráci, ale bylo tam spousta ohromných obchodníků nebo bojarů. Tito lidé si mohli dovolit drahé oblečení - sametové kožešiny, boty s polodrahokamy. V bylinách je zmíněn i personál "rybího zubu" - mlynář mlynářský. Mnozí z nich byli zkušení válečníci a dokonce i silní muži. Často branky nesly zbraně, které byly v Palestině velmi užitečné, plné nepřátel.

Samozřejmě, lidská paměť nemůže pomoci, ale zachytit tyto hrdinky v eposu. Mezi těmito epickými příběhy je ten, který vypráví o rackách kolemjdoucích - jít do Jeruzaléma - "Forty Calic with Calico". Ale je to daleko od tak dobře známých jako ty, které mluví o životě Ilya z Murom a jeho vykořisťování.

Ilya Muromets a Kaliki na kříži

Tento hrdina byl lidem už dávno oblíben a taková sláva, protože neměl žádný jiný hrdinný epos. Zvláštní láska byla způsobena skutečností, že byl zrodem rolník, prostý rolník. Někdy v bylinách byla Ilya nazývána "kozákem". Byl to skutečný člověk, nebo kolektivní povaha, není jasné - tady výzkumníci dosud nedosáhli konsensu.

V prvním epickém příběhu Ilya - selský syn, který seděl celý svůj život sedící na sporáku na sporáku. Dva poutníci, "policista kolemjdoucích", přišli k němu a dali mu drink "medového nápoje", což mu dalo "hezký hedvábí". Prior k tomu, hlavní zázrak: když Ilya mnoho let nemohla udělat krok, vstal, otevřel brány a nechat cizince do domu. Ilya uzdravil, žebráky perekhozhie mu řekl, aby se stal hrdinou a najít koně, a pak zmizel, a když ne - na „ztratí“.

V eposu "Ilya Muromets a Idolishchaya pagan" se hrdina mění s oblečením s jemností Ivanishche. Zde poutník sám popsal jako muž obrovské postavy a herkulovský sílu, elegantně oblečený ( „Gunya Sorochinskaya“ Greek klobouk, hedvábí sandály s drahokamy, hock „devadesát pud“, „podsumochki rytogo samet“). Říká nám, jak šel z Jeruzaléma do Kyjeva, který hostí Idol zkažený, protože tam byl v Kyjevě hrdinů a nebyl nikdo, kdo k obraně města. Poté, co změnil jeho kaliko, přichází Ilya do Kyjeva, kde vyháněl Idolishche z ruské země. V jiné verzi eposu osvobozuje Constantinople (Constantinople).

Od kaliko až po mrzáky

Časy se změnily a s sebou se změnil obraz poutníka-kaliku. Nastal okamžik, kdy začali být nazýváni kalifové, kteří odcházeli z vesnice do vesnice a požádali, aby strávili noc. Aby získali svůj život, zpívali duchovní písně, žalmy, říkali básní a bylinám - protože neměli penny. Někteří z těchto poutníků žádali o lásku pro Krista. Nejčastěji byly staré, zmrzačené nebo nevidomé - v posledním případě vedly jezdci.

Na Ukrajině a Bělorusku putující zpěváci nosili lokální verzi loutny - kobzy, nebo kolová lyra. V těch částech byly nazývány kobzary. To Kobzar předstíral Pan Zagloba, román od Henryk Sienkiewicz hrdina „ohněm a mečem“, když šel z Khmelnitsky kozáků. Lidé takových zpěváků milovali, dychtivě krmili a považovali za požehnaní.

Nyní, na otázku, co to je, pasivní chůze, by lidé říkali, že jsou to žebráci, zmrzačení a zpravidla staří. Tak postupně slovo "calico" začalo označovat zdravotně postiženou osobu a nakonec se stalo "mrzákem". Bývalý obraz kaliko-hrdiny, který položí kříž "písemným způsobem" a nepřáje nepřátele horší než samotná Ilya z Murom, zůstal jen v eposu.