Výjimečná slova v angličtině a ruštině

Zvažte a porovnejte některá slova - výjimky v ruštině a Anglicky. Možná najdeme něco společného?

Každý ví, že když se děti začínají naučit psát, píší slova "podle ucha". A často se ptají na otázky, o nichž dospělí nemyslí. Například, proč po písmenách "g" a "ш" je třeba napsat "a", protože je jasně slyšet zvuk "s"? Proč komplikovat váš život? Toto pravidlo se vztahuje na jiné samohlásky po syčení. Vždy psáme "y" namísto "yu", "a" místo "já" (zh-shi, cha-scha, zhu-shu, chu-shchu). Ale existují i ​​slova - výjimky: porota, padák, brožura. Proč tyto slova - výjimky v ruštině máš tu čest být psán jinak?

Existují dva zajímavé body. První je naše historie. Naši předkové syčivé zvuky byly vyslovovány jemně, to znamená, že "zhi" znělo v plném souladu s pravopisem. Postupně se tyto zvuky zatvrdily (také zajímavý jev - proč?). Zvuk se změnil a písmo zůstalo. Píšeme Zhi-shi skrze "a", jenž následuje tradici.

Slova-výjimky, uvedené výše, přišly do našeho jazyka z francouzštiny pozdě. Už když začal syčet pevně. Když půjčují slova, nejsou vždy "přizpůsobena" pravidlům místního jazyka. Navíc v tomto případě pravidlo jasně neodráželo současnou situaci. Nezapomeňte, jak často jste zaznamenali potíže při správném psaní: "cappuccino" nebo "cappuccino"? Nebo možná s dvojitým "pp"? Toto slovo se objevilo nedávno a pro mnohé je jednodušší a příjemnější psát a reprodukovat původní hláskování (cappuccino).

Tak, my píšeme slovo výjimka „porota“, „padák“ přes „u“ z části hold úcty k původu těchto slov (koneckonců, někdo vzal), částečně proto, že náš rodný pravidlo je poněkud zastaralý. Byly tam tato slova dříve, nebudou existovat výjimky, protože to znělo trochu francouzský styl (přesně tak, jak).

Budete překvapeni, ale podobné slova - výjimky v angličtině se setkávají tisíckrát častěji. Jsou všude. Každý, kdo studoval angličtinu, a dokonce i ti, kteří si studium nezjistili, o tom slyšeli. Je napsáno, jako by to bylo slyšet - rozhodně není o angličtině.

Existuje například sedm pravidel pro čtení písmen "u". Zdá se, že je lze snadno naučit, ale ne, být tak laskavý, aby se naučil dalších pět výjimek (a to je několik desítek slov)! Proč jsou slova anglické výjimky tak běžná?

Vědomě jsme na začátku vyústili v příklad z "zh-shi". Můžete se zamyslet nad tím, jaké vlastnosti Britů vedly k tak mnoha výjimkám. Všimněte si, že slova-výjimky v angličtině jsou nejpoužívanější, obyčejné, základní slova. Proto se jejich studium nepřestalo stát nejoblíbenějším anglickým jazykem na světě. Výjimky se opakují tak často, že se obvykle bez problémů pamatují.

Důvodem pro tak velký počet výjimek v anglickém jazyce nespočívá pouze v úsilí britských tradic, jejich konzervatismu, ale také obrovské množství „cizí“ a vlivy, Historie angličtiny začalo v 1. století před naším letopočtem.

Anglický jazyk byl ovlivněn:

1. Římané. Až do 80. let. První století, přítomnost Římanů na Britských ostrovech byla pozoruhodná, stavěli silnice, opevnění, které se později staly velkými města (Manchester, Lancaster). Z latinských slov se vyskytovaly slova jako ulica (ulice), stěna (zeď). Ovšem vliv Římanů nebyl v angličtině tak významný.
2. Germantsev. Právě oni určovali osud anglického jazyka. Kmeny Angles a Sasů nahradily Britové.
3. Skandinávci. Útočili na Angles a Sasové, které začaly v 8. století. Navíc byli blízcími sousedy, kteří se nemohli dotknout pouze anglického jazyka. Mnoho běžných slov má skandinávské kořeny, a proto zvláštní zvuk. Například manžel (manžel) je vypůjčené slovo, což je výjimka z pravidel. Písmeno "s" v něm je přečteno jako "z", ačkoli podle pravidel je před souhláskami čteno jako "s".
4. Francouzi. Po roce 1066 se moc dostala do rukou Normanů. Po mnoho let se anglo-normanský dialekt stal hlavním dialektem. Scribes-Normans, přepsaní dokumentů, přinesli komfortní pravidla pro sebe v jazyce. Pro označení těchto nebo jiných zvuků používali francouzská písmena. Například v pre-angličtině byl zvuk "k" označen písmenem "c". V každém případě. Ve francouzštině tentýž dopis znamenal stejný zvuk pouze před několika samohláskami. Proto je dnes písmeno "c" čitelné jak jako "k", tak jako "s".

Navzdory tomu bylo světovým jazykem původně angličtina a nikoliv esperanto, ačkoli v něm je téměř nemožné nalézt slova - výjimky. Každý živý jazyk, ať už v ruštině nebo angličtině, obsahuje odchylky od pravidel. Odrážejí složitost našich dějin, našeho charakteru, dávají nám pocit, že patříme k něčemu opravdu velkolepému, k velké skupině, některé z jejichž autority jsou převedeny na nás. Možná se tedy esperanto stalo populárním lesklým, ale bez tváře.

Pokud porovnáme ruštinu a angličtinu, důvody pro vznik výjimkových slov jsou podobné, nicméně jejich počet a charakteristiky se liší stejně, jako se naše historické cesty liší.