Daňové účetnictví je ... Účel daňového účetnictví. Daňové účetnictví v organizaci

Daňové účetnictví je aktivita, ze které se shromažďují informace primární dokumentace.

Skupiny uživatelů

Účel daňového účetnictví určují zainteresované subjekty. Uživatelé informací jsou rozděleni do 2 kategorií: externí a interní. Druhým je správa podniku. Pro interní uživatele je daňové účetnictví zdrojem informací o nevýrobních nákladech. Tyto náklady v souladu s ustanoveními daňového řádu se při výpočtu základu nezohledňují. k nim, zejména zahrnují náklady na různé typy odměn vyplacených zaměstnancům nebo řídících pracovníků, kromě mzdy stanovené ve smlouvě, stejně jako množství materiální pomoci. Snížením nákladů lze daňové účetnictví optimalizovat zdanitelný zisk. Externí kontroloři jsou primárně přiděleni kontrolním strukturám a poradcům při uplatňování ustanovení daňového řádu. Daňové úřady posuzují správnost vytvoření základny, výpočet, kontrolu příjmu zaplacených plateb do rozpočtu. Konzultanti poskytují doporučení ohledně minimalizace alokací, určení směru finanční politiky společnosti.

Funkce

S přihlédnutím k zájmům uživatelů je třeba vzít v úvahu několik úkolů, jejichž realizace zajišťuje daňové účetnictví. Jedná se o:

1. Tvorba spolehlivé a ucelené informace o výši příjmů a výdajů plátce v souladu s nimiž určená základ pro povinné příspěvky za sledované období.
2. Poskytování informací externím a interním uživatelům o jejich kontrole správnosti, včasnosti výpočtu a vyplácení částek do rozpočtu.
3. Příjem informací ze strany společnosti, který umožňuje optimalizovat platby a minimalizovat rizika.

Specifičnost syntézy dat

Jako prostředek k realizaci výše uvedených úkolů jedná seskupení informací o primární dokumentaci. Účetní a daňové účetnictví úzce spolupracují navzájem. Mezitím tyto systémy realizují různé úkoly. Zejména daňové účetnictví v organizaci předpokládá pouze zobecnění informací. Sběr dat probíhá primární dokumenty. Daňové účetnictví v organizaci by mělo odrážet:

1. Pořadí, v jakém se tvoří výnosy a náklady.
2. Pravidla pro stanovení podílu nákladů, které jsou zaúčtovány v daném období.
3. Částka zbývajících nákladů, které jsou převedeny do dalšího časového intervalu.
4. Pravidla pro tvorbu výše vytvořených rezerv.
5. Výše nedoplatků pro výpočty s rozpočtem.

Daňové účetní údaje se na účtech nezobrazují. Toto ustanovení upravuje článek 314 daňového řádu. Potvrzení daňové účetní informace se provádí:

1. Primární dokumentace. Ve svém složení je mimo jiné zahrnut účet účetního.
2. Analytické registry.
3. Výpočet základu daně.

Objekty

Daňové účetnictví je zobecnění a porovnání informací o příjmech a výdajích podniku pro stanovení ztrát a zisků. Jako poslední je v souladu s článkem 247 daňového řádu sníženy částky přijatých prostředků snížené o částku nákladů. Výdaje v daňovém účetnictví jsou rozděleny do těch, které jsou zohledněny v běžném období, a výdaje, které jsou převedeny na nadcházející. Jedním z klíčových úkolů je stanovení výše povinných plateb a výše nedoplatků na odečtení ze zisku ke konkrétnímu datu. Předmětem účetnictví jsou neproduktivní a výrobní činnosti organizace, jejíž realizace je povinna platit daň.

Zásady

Účtování vychází z následujících klíčových ustanovení:

1. Rozměry peněz.
2. Vlastní izolace.
3. Kontinuita podniku.
4. Časová jistota skutečností ekonomického života.
5. Postupnost uplatňování pravidel a norem daňového zákoníku.
6. Jednotnost uznávání nákladů a výnosů.

Měření peněz

V souladu s článkem 249 o dani z příjmu z prodeje je určen na veškeré příjmy související s platbami za výrobky prodávané jakákoliv vlastnická práva, které jsou vyjádřeny ve formě věcného plnění nebo v hotovosti. Od Art. 252 Kodexu vyplývá, že náklady představují oprávněné náklady, které jsou ekonomicky odůvodněné. Současně by mělo být jejich ocenění uvedeno v peněžním vyjádření. Příjmy, jehož náklady se počítá v cizí měně, se bere v úvahu v souvislosti s příjmy, jehož výše se odráží v rublech. V tomto případě jsou přepočteny v přepočtu cen centrální banky.

Vlastní izolace

Hodnoty materiálu, které jsou vlastněny podnikem, musí být účtovány odděleně od předmětů náležejících jiným osobám, které se nacházejí v této organizaci. V NDT je ​​tato zásada vyhlášena ve vztahu k odpisovatelnému majetku. Jsou to uznávané hmotné hodnoty, produkty intelektuální práce a další předměty vlastněné podnikem.

Kontinuita činnosti

Daňové účetnictví musí být zachováno po celou dobu existence podniku od data jeho registrace k likvidaci / reorganizaci. Tato zásada se používá při stanovení postupu pro výpočet odpisů majetku. Časové rozlišení příslušných částek se provádí výhradně v období podnikání podniku a končí po ukončení činnosti.

Časová jistota skutečností

Podle čl. 271 Příjmy společnosti se vykazují pouze ve vykazovaném období, ve kterém vznikly. Současně není skutečné přijetí finančních prostředků, vlastnických práv a hmotných hodnot důležité. Podle článku 272 daňového řádu budou náklady, které jsou přijaty pro daňové účely, uznány jako takové v období, ke kterému se vztahují. Současně nezáleží na čase skutečné platby finančních prostředků nebo platby v jiné formě.

Další principy

Článek 313 daňového řádu obsahuje ustanovení, podle kterého je plátce povinen důsledně uplatňovat pravidla a normy daňové legislativy z jednoho období do druhého. Tato zásada platí pro všechny objekty, jejichž informace jsou zobecněny a tvoří základ daně. Články 271 a 272 stanoví potřebu jednotného uznávání nákladů a výnosů. Tato zásada předpokládá, že výdaje se odrážejí ve stejném období jako výnosy, za něž vznikly.

Účetnictví a daňové účetnictví

Vytvoření systému shromažďování a shrnutí informací pro určení základu zdanění musí hospodářský subjekt zohlednit řadu požadavků. Daňové účetnictví by mělo být organizováno tak, aby informace z primární dokumentace poskytly příležitost:

1. Neustále odrážejí fakta ekonomického života v chronologickém pořadí.
2. Systematizace událostí.
3. Vytvoření ukazatelů prohlášení o odpočtech ze zisku.

Na rozdíl od účetnictví, který je udržován přísně podle PBU a plánu účtů, nejsou pro daňové účetnictví stanoveny přísné standardy. V tomto ohledu generalizace informací pro určení základu daně provádí subjekt podle systému, který sám vyvinul. Zároveň daňové úřady nemohou stanovit povinnost pro všechny formy dokumentace používané v podniku.

Metody účetnictví

V podniku může být vytvořen samostatný účetní systém, který není spojen s účetnictvím. Každá operace v tomto případě se odráží v registru. Druhý způsob - organizace daňového účetnictví s využitím účetních informací. Tato možnost je méně náročná na práci a je proto vhodnější. Tato metoda je v souladu s ustanoveními článku 313 daňového řádu. V této normě stanoveny, že vyměřovacího základu na konci každého účetního období v souladu s daňovou evidenci dat, když v Ch. 25 Daňová ustanovení o seskupení a shrnuje informace o objektech a operací, které tvoří základ daně se liší od režimu zavedeného účetními pravidly. Pokud jsou pozice stejné, pak výpočet výše povinných příspěvků do rozpočtu lze provést pomocí informací z primární dokumentace. V takovém případě je třeba nejprve identifikovat předměty, které představují stejné a odlišné daňové a účetní pravidla. Potom by měl být vypracován postup pro použití informací primární dokumentace pro tvorbu daňového základu. Kromě toho je nutné vytvořit registrační formuláře pro výběr předmětů, které jsou účtovány pro daňové účely.