Jednotná daň z imputovaných příjmů. Organizace odděleného účetnictví při kombinaci činností

V praxi se často jedná o situace, kdy organizace má několik různých činnosti. Současně některé z nich spadají pod UTII a ve vztahu k jiným se uplatňuje obecný daňový režim nebo musí být zaplacen jednorázová daň na USN. Podle HK RF je tato kategorie daňových poplatníků povinna zorganizovat samostatné účetnictví, jehož výpis ve většině případů vyvolává mnoho otázek.

Zpravidla nejobtížnější je vymezení transakcí, které jsou a nepodléhají DPH. Art. 170 HK uvádí, že při neexistenci odděleného účetnictví za zakoupené zboží, majetek a majetková práva je daňový poplatník zbaven práva na odpočet. Obchodní struktury placené jediné dani na imputované příjmy a uplatňování společného systému by se měly řídit následujícími pravidly:

• DPH se zaznamenává v celkové hodnotě zboží, pokud se používá v transakcích, které nepodléhají této dani (maloobchod);
• DPH je odpočitatelná pro zboží, které se používá pro transakce podléhající této dani (velkoobchodní prodej);
• přičemž celková hodnota zásilky účtuje DPH ve výrobních nákladů a uplatnit v poměrech, ve kterých jsou tyto výrobky používají v zdanitelné a nezdanitelné s touto daní operací.

Právní velikost odpočtu se vypočítá na základě poměru hodnoty přepravovaných výrobků podléhajících DPH k souhrnné hodnotě zboží odeslaného za daňové období. Je třeba zdůraznit, že poměrná metoda by měla být použita pouze v případě, že není možné určit, který z výrobků používaných pro činnosti spadající do sjednocené daně z předpokládaných příjmů. V případě, že podnik má možnost jednoznačné vymezení zboží, data výpočet nemusí být nutné.

Také stojí za zmínku, je skutečnost, že legislativa nevymezuje konkrétní postupy pro oddělené účetnictví, takže tuto záležitost na rozhodnutí poplatníka. Organizace, které platí jednu daň z imputovaných příjmů spolu s obecným zdaněním, by však neměly požadovat přebytkovou DPH a následně ji obnovovat v budoucích obdobích. V této souvislosti je nutné zastavit na chybě, pravidelně se vyskytující v praxi: podniky mají všechny produkty ve skladu a prohlašuje, odpočet DPH, a pak, je-li to nutné, věci jsou přepravovány do maloobchodní sítě a odpovídající DPH je obrácen v aktuálním čtvrtletí nebo využity v následné daňové období. Tato možnost je v rozporu s účetní pravidla pro výpočet podílu popsané v daňového řádu, kromě toho, že je kvalifikován soudy rozhodčími jako způsobu vytváření neodůvodněné daňové výhody prostřednictvím neoprávněného uplatnění DPH odečtené z rozpočtu. Aby se předešlo problémům v takových situacích se doporučuje daňové poplatníky nebo splňovat požadavky právních předpisů v naději, že proporce, nebo předložit daňový odpočet v pozdějším období, kdy se objem výrobků volně ložených, musí být jasně definovány.

O podnicích, které uplatňují zjednodušený daňový systém nebo celého systému, jakož i výpis jednotnou daň z příjmu imputované, nese odpovědnost za zachování oddělenou evidenci nákladů, včetně nákladů na pracovní sílu, nutnost řádné zdanění zisků. V případě, že struktura organizace je jasně vymezen, pak provádění tohoto požadavku, není problém, ale často určité procento nákladů nemůže být vázána na konkrétní druh činnosti. Například náklady na údržbu společného skladu a správního aparátu se týkají údržby společnosti jako celku. V těchto případech by měla být použita také poměrná metoda. Náklady jsou rozděleny podle poměru objemu příjmů v každém směru k částce hrubý příjem společnosti.

Podobná situace vzniká v účetnictví dlouhodobého majetku. Majetek určený k činnosti v oblasti působnosti jediného imputované daně, nejsou zdaněny na pozemku. V tomto případě, některé objekty se podílejí ve všech oblastech podniku. Za účelem výpočtu základu pro daně z nemovitosti, násobit zůstatkovou hodnotu těchto aktiv na podíl příjmů z podnikání zdanitelných v rámci obecného systému.