"Zvláště", "nejprve": zda je či není vložena čárka? Pravidla punctuation: v kterých případech jsou třeba čárky

"Samozřejmě", "včetně", "v první řadě" - čárka, stejně jako všechny ostatní dosud existující interpunkční znaménka,

Například výrobci plechových výrobků ve Velké Británii v roce 1864 se podařilo podplatit korektory a nakonec podvádět americké vládě téměř $ 50 milionů. V tomto případě, korektoři prostě vytlačit jeden čárku v procesu tisku celního sazebníku, což má za následek cínu železa nakonec hodnocena jako cín , a pak po dobu 18 let pro něj byla vybírána nízká daň.

To je důvod, proč v prvé řadě čárka vyžaduje zvláštní pozornost a potřebujete znát všechna pravidla pro umístění tohoto znamení ve větě.

Oddělení a výběr

Okamžitě stojí za zmínku skutečnost, že čárky mohou být umístěny jeden po druhém nebo ve dvojicích. Jednotlivé čárky vám umožní rozdělit celou větu do několika částí, tedy oddělování částí od sebe navzájem, a poskytuje možnost označit hranice mezi nimi. Například v souvětí, v první řadě, čárka je používán oddělit od sebe navzájem několika jednoduchých dílů, zatímco v jednoduché věty interpunkce oddělit homogenních částí věty.

Dvojité čárky slouží k odlišení nezávislé části věty, stejně jako k označení hranice této části. Ve většině případů, na obou stranách, je tato část v první řadě přidělena čárkami v případě oběhu, účastnících a účastních obratů nebo použitím úvodních slov.

Některé funkce

Mnoho lidí si myslí, že umístění čárků je příliš komplikované, a proto prostě nechtějí pochopit všechny jemnosti. Ale ve skutečnosti můžete tento úkol zjednodušit, pokud víte několik pravidel, která pomáhají určit, kam umístit čárku.

Význam

Vždy se musíte ponořit do významu věty, kterou píšete, protože interpunkce se používá z nějakého důvodu, ale má přímou souvislost se smyslem zapsaným do určité věty. Zde jsou některé příklady nesprávného uspořádání:

• Setkali jsme se s kamarádem, který měl včera silné argumenty s veselými lidmi.
• Začal jsem zlepšovat své zdraví, abych se nepoškozoval večer.

Odbory

Kromě významu věty je třeba ještě znát několik slov a frází, které vyniknou, nebo jim předchází čárka. Včetně téměř každé svazky a spojeneckých slov je přidělen čárkami. Ten druhý není tak obtížně zapamatovatelný: co, kde, kdy, protože, proto, že existují další. V složitých větách, kde se tato slova používají, musí před nimi vždy čárku.

Samostatné součásti

Docela často mnoho lidí má různé potíže s oddělením všech částí věty od hlavního. Konkrétně je čárka oddělena samostatnou částí, takže musíte pochopit, jak ji definovat. Ve skutečnosti je to velmi snadné ověřit - stačí přečíst větu bez této části a pokud v delším časovém horizontu neztratí svůj význam, může být odstraněná část nazývána samostatná.

Je třeba použít čárky pro zvýraznění úvodních slov a vět, verbálních účastníků. Jako příklad, můžete použít následující větu: „V poslední době jsem viděl, že Kupriyanov, dovolenou v Egyptě, pěkné opálení.“ V takovém případě, pokud odeberete této strategie mají i slovní příčestí slova „dovolenou v Egyptě“, návrh neztratil svůj význam, jak bude následující: „V poslední době jsem viděl, že Kupriyanov dobrý opálení.“ Samozřejmě, že se vyznačuje čárkami místě „Dovolená v Egyptě“, jako by k odstranění jakékoliv jiné prvky návrhu, to je naprosto ztrácí svůj účel.

Ale ve skutečnosti, s Gerunds není všechno tak jednoduché. Je možné nalézt různé situace, kdy jsou verbální participles přiléhající k určitému predikátu, tj. Sloveso, v důsledku čehož jejich význam je přibližně příslovce. V takových situacích nebudou již gerundy odděleny čárkami. Příklad: "Dance pripeyavaychi!". Pokud odstraníte hluboký zásah z takového návrhu, věta se nakonec stane nepochopitelným, v důsledku čehož zde nejsou čárky.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat úvodním slovům, jelikož jejich počet je obrovský. Většina z nich používáme nejvíce každý den: nejprve naštěstí, mimochodem, představte si, mimochodem, samozřejmě - každý z nich vyčnívá čárkami. Není těžké najít ve větě - zkuste je odstranit.

Odvolání

Bez ohledu na to, kdo je řešen, je vždy označen čárkou. Stojí za zmínku, že je obzvláště obtížné vyloučit léčbu, pokud není na začátku věty, tím víc by měla být čárka správně uvedena. Například: "Pojď, budu vám krmít, malý pes a vy, kočička, nebojte se, dám vám taky." V takovém větě se objeví několik aplikací najednou: pes a kočka.

Srovnávací revoluce

Srovnávací revoluce musí být odděleny čárkami. Jsou také poměrně snadno odhalit, protože používají aliancí: jak přesně, jako to, že podobně, jako je, stejně jako mnoho dalších. Je důležitější pamatovat si, že existuje také několik výjimek a pravidel, které je třeba vzít v úvahu. Ve skutečnosti si je pamatuje, že není tak obtížné. Zejména, v případě srovnávacího rychlosti, který se stal frazeologie žádná čárka, že je neměnné závitů řeči: je to lití, bledý jako smrt, jde jako hodinky.

Homogenní ustanovení věty

Homogenní členové věty jsou vždy odděleni čárkami od sebe, zatímco zde je poměrně obtížné se mýlit, protože zde indikátor je intonace výčtu. Je také třeba poznamenat, že pomáhají určit, kde je lepší dát čárku, odbory, které se opakují před homogenními členy určité věty.

Pokud hovoříme o některých těžších případech, můžeme se vyjádřit homogenní a nehomogenní definice. Například pokud homogenní (například zajímavý, fascinující výkon), pak musíte povinně zadat čárku. Když heterogenní definic, jako například: „Prosím, (čárka), podívejte se na tomto zajímavém italském podívané“, čárka nebudou kladeny, protože slovo „italský“ se používá k vyjádření osobní zážitek, zatímco "Italština" označuje, kdo přesně je autorem nebo umělcem této práce.

Psaní odborů

Před zapsáním sdružení musíte vždy vkládat čárku do složité věty. V takovém případě musíte určit, kde končí jedna jednoduchá věta a začne další. Opět v tomto případě budete velmi pomáhat číst větu a určit její význam, nebo můžete jednoduše definovat předmět a predikát.

Například: "Prosím vás, (čárka) stačí mluvit o tomto případu a takové příběhy mě nudí, abych si objednal."

Naproti aliancím

Pro mnoho lidí je nejjednodušším pravidlem to, že před nepřátelskými spojenectví musíte vždy dát čárku. Jinými slovy, slova jako "ale, ah, ano (která se rovná" ale "), nám signalizují, že věta bude muset použít čárku. Například: "Skupina už odešla, ale Grisha, bohužel (přidělené čárky) se stále chtěla podívat na žirafu. Skupina měla ještě odejít. Více než (čárka v tomto případě je vložena za "více" a ne za "než") Grisha, nikdo se nechtěl podívat na žirafu. "

Účastnické tržby

V takovém případě je situace poněkud komplikovanější ve srovnání s příslovnými obraty, protože v těchto situacích je nutné vkládat čárky, pokud je obrat po určení slov. Současně je definováno slovo, z něhož bude položena otázka o tomto obratu:

• kandidát, který učinil místo;
• autobusová zastávka, umístěná na boku domu;
• muž, který mi zachránil život.

V zásadě je poměrně snadné si pamatovat všechny tyto funkce, takže s jejich použitím nejsou žádné velké problémy.

Interjekce

Když hovoříme o interjecích, pak v tomto případě je třeba po "emocionálních" zatáčkách dát čárky. Příklady:

• Bohužel nemohl ospravedlnit naše očekávání.
• Ach, jak trpí tento chlap dělá svou práci.
• Ach, nevidíme krásu celého světa.

Nezapomeňte, že prohození je třeba odlišit od běžných částic „oh“, „á“ a další, které se používají ve snaze zlepšit barvu a „O“ částice, které mají být použity v případě odvolání.

Mezi podřízenými ustanoveními a hlavními doložkami

Čárka musí být nutně umístěna mezi podřízená klauzule a hlavní klauzule, ale pokud je klauzule přímo uvnitř hlavní klauzule, musí být oddělena čárkami na obou stranách. Za prvé, čárka mezi částmi komplexní věty je určena pouze k odlišení podřízené klauzule.

"Vložil čárku do věty tak, aby odpovídal pravidlům ruského jazyka."

Je-li podřízený po hlavním, pak v jednoduchých i složitých podřízených sborech bude nutné před samotným sdružením položit čárku.

"Stál nehybně, protože se bál a nemohl s ničem dělat nic."

Složitá podřízená unie nemůže být rozdělena do částí pomocí čárky v situaci, kdy podřízená klauzule, který začíná tímto spojením, stojí přímo před hlavní.

"V průběhu toho, jak jsem mluvil, postupně usnul."

Ale v závislosti na zvláštnostech významu je možné rozdělit složité sdružení na dvě části, z nichž první bude přímo obsažena v hlavní větě, zatímco druhá bude plnit úlohu unie. Za prvé, samotná věta není vykreslena čárkami, ale interpunkční znaménko je umístěno těsně před druhou částí.

"Získal sílu v tom, protože se jednalo o jeho svobodu."

V případě, že je třeba dát dohromady dva odbory, čárka mezi nimi pouze v případě, že vynechání podřízeného doložky neposkytuje pro potřeby generální opravy.

„Rozhodnutí bylo zůstat pro turisty, který, ačkoli to bylo docela chladno, si chtějí vychutnat krásu místa, na základě (čárka před“ on „), která obsluze a rozhodl zřídit tábor.“

Je třeba poznamenat, že pokud podřízená klauzule sestává pouze z jednoho svazku nebo z relativního slova, nemusí být oddělena čárkou.

"Kde?" Ukázal jsem ti, kde. "

Duplicitní slova

Čárka nutně musí být umístěn mezi stejnými slovy se opakují, aby se zjistila dobu účinku větší než počet osob, událostí nebo předmětů, jakož i jakosti amplifikace. Kromě toho musí být uvedena před opakovanými slovy, která posílí souhlas.

„Rychleji, rychleji se zde dokončit a dostat se do dalšího!“ „Víc než (čárka před“ co „), jako minule, nemůžete pokazit.“.

Specifické obraty

Čárky musí být nutně označeny přídavnými jmény a účastníky, které mají s nimi vysvětlující slova, a současně stojí za definitivním podstatným jménem, ​​kromě těch, které se těsně drží slovesa ve významu.

"Několik driftů, pokrytých ledem, přitahovalo pozornost kolemjdoucích."

Přídavná jména a jména, která jsou umístěna za určeným podstatným jménem, ​​aby jim dali nezávislější význam. To platí i pro případy, kdy neexistují žádné vysvětlující slova, zvláště pokud je před podstatným jménem definováno slovo.

"Zítra přijde pondělí a můj život, šedý a měřený, bude mít svůj směr."

Také čárky jsou přiděleny adjektiva a participles, bez ohledu na to, zda stojí s vysvětlením nebo bez vysvětlení, pokud jsou umístěny před podstatným jménem, ​​který má být určen, a současně mají kromě definicní hodnoty také podrobný odstín.

"Zatraceně, Vanya nechtěla s nikým v té chvíli mluvit."

Pokud přídavná jména a jména odkazují na podstatné jméno a stojí před ním, ale zároveň jsou odstraněna ostatními členy věty, musí být také odděleny čárkami.

"Pokud po získání síly náš vážený zaměstnanec nepřijde do práce po nemocnici, bude propuštěn."

Okolní obraty

Čárky jsou umístěny v následujících případech:

Pokud jsou slovní participles používány s vysvětlujícími slovy nebo bez nich. Výjimkou jsou v tomto případě osamělé příslovce a všichni druzí přísloví duchové, kteří sousedí přímo se slovem předurčujícího slova a jsou v jejich významu blízko k dialektu.

"Když jsme přišli na toto nádherné místo, rozhodli jsme se, že to přestaneme považovat za lepší."

Je však třeba poznamenat, že žádná čárka v případě, že použitý gerund s vysvětlujícími slov, a oni reprezentují celý výraz, jako je nedbale bez dechu zpět a tak dále.

Navíc neexistuje žádná čárka mezi svazkem "a" a obratem gerundive, nebo gerundive jestliže při vymazání tohoto obratu nebo samotné slovo je nutné obnovit větu.

"Zastavil se, často se rozhlédl, a když mě procházel těmito džunglemi, dovolil mi, abych se seznámil s místní faunou, v souvislosti s níž jsem od kampaně získal nevýslovné potěšení."

Podstatné jméno v šikmý případ s předsavkami a v některých situacích i bez předsudků, pokud mají příležitostný význam. Zejména se to týká situací, kdy podstatná jména mají vysvětlující slova a čelí predikátu.

"Na rozdíl od ostatních vojáků to patřilo těm lidem, kteří neustále šli dopředu."

Nedefinované slovesné tvary se všechna slova s ​​nimi souvisejících, které jsou připojeny k predikátu pomocí odbory „na“ (v tomto pořadí to- takže etc)

"Rozhodla jsem se udělat ranní běhy, abych se vrátila do tvaru."

Objasnění a omezení slov

Čárky musí nutně obsahovat skupiny slov nebo jednotlivé slova, která objasňují nebo omezují smysl předchozích (následných) slov, stejně jako ty, které jsou k nim připojeny přímo nebo se slovy "včetně", "včetně", "s výjimkou" a další.

"Před zhruba deseti lety, v zimě, na silnici od Petrohradu po Rostov, jsem potřebovala sedět celý den na nádraží, a to i kvůli nedostatku vlaků."

Úvodní věty a slova

Čárky musí být vždy rozlišovány úvodními slovy a větami.

"Je to docela jednoduché a bohužel (oddělená čárkou), což je zbytečné v práci."

Ve většině případů lze nalézt úvodní slova: bylo to zřejmě nejspíš nejspíš zjevně nejdříve, za druhé, a za druhé.

Zvláštní pozornost by měla být věnována skutečnosti, že člověk musí být schopen správně rozlišit úvodní slova od detailních, které odpovídají otázkám "Kdy?", "Jak" a dalším.

"Tahle věta, kterou on mluvil."

Mělo by být také schopno rozlišovat mezi použitím stejných obratů a slov jako vstupy nebo jako zesilovače.

"Vy samozřejmě (interpunkční znaménko - čárka) to považuje za nejoptimálnější řešení." V tomto případě se používá úvodní slovo.

"Určitě se dostanete na toto místo mnohem dříve než já." Zde je již stejné "samozřejmě" zesilující slovo.

Mezi jinými slovy, pokud slova "říkají", "například", "předpokládej" jsou před slovem nebo skupinou slov určených k objasnění předchozích, by se po nich neměla používat žádná interpunkce.

Negativní, kladná a polemická slova

Za slovem "samozřejmě", "ano" a jiným, pokud označují potvrzení, a také po slově "ne", pokud označuje negaci, musí být vždy vložena čárka. "

"Ano, jsem ta osoba, kterou jste potkal v místní pekárně."

"Ne, dnes jsem ještě nepracoval."

"Co, bojíš se soutěžit se stejnými soupeři?"

Čárky se samostatnými frázemi

• "Především." To nevyžaduje uspořádání interpunkčních znamének, ale v literatuře jsou příklady, kde jsou slova "na prvním místě" izolovaná.
• "Včetně." Pokud spojovací otáčky začínají spojením "včetně", jsou oddělené.
• "Ještě víc". Je-li to částicí (podobně jako ve smyslu "zvláště"), pak interpunkční znaménka nejsou-li požadovány, ale pokud je to spojenectví (analogické k významu "a kromě"), pak je již nutné vyloučit stavby s tímto spojením.
• "Zeptám se vás." Nepožaduje umístění interpunkčních znamének.
• "Více než". V závislosti na tom, jak přesně se tato fráze používá, může být za slovem "více" nebo "než" umístěno čárka.
• "Bohužel". Jako úvodní slovo by měly být odděleny čárkami.
• "V souvislosti s." Je zapotřebí čárka, která je uvedena před tímto výrazem.

Závěr

Samozřejmě možné pokrýt naprosto všechny varianty umístění čárek, protože bychom neměli zapomínat, že existují autorská práva interpunkční znaménka, která se nevejde do určitých pravidel a mají pouze jedinou vysvětlení - tvůrčí myšlenku spisovatele. Nicméně, někteří "odborníci" se snaží vysvětlit své vlastní ignorování interpunkce.

Čárky by měly být vždy pečlivě ošetřovány a to se dělá dětem v nižších třídách - jak správně umístit čárky. Koneckonců, slovo, které hláskovalo s pravopisnými chybami, každý může pochopit, zatímco přeskočení jedné čárky může významně zkreslit význam věty.

Nezapomeňte však na tato jednoduchá pravidla, abyste pochopili, zda v daném případě potřebujete čárku.

Správné uspořádání čár je důležité v každé oblasti činnosti moderního člověka. Samozřejmě, že je to pro lidi, kteří pracují s ručním papírování nebo psaní textu důležitá, ale to platí zejména pro ty, kteří jsou v přímé souvislosti s přípravou hospodářských smluv a dalších důležitých dokumentů, které nesprávně stanovených čárkou může mít za následek vážné finanční ztráty.