Hebrejština a jidiš - jaký je rozdíl? Hebrejština a jidiš: abeceda

Pro nevyložené ucho ruského člověka, hebrejštiny a jidiš jsou vzájemně zaměnitelné pojmy, dokonce i synonyma. Ale je to tak, a jaký je rozdíl? Hebrejské a jidišské jsou dva jazyky, které Židé mluví, ale navzájem se liší ve věku a původu, ve sférech použití a mnoha dalších. Tento článek je věnován hlavním rozdílům mezi těmito dvěma jazykovými systémy. Nejprve však musíte poskytnout obecný popis obou jazyků.

Hebrejština: původy

Je to opravdu jeden z nich starověké jazyky lidstvu. Patří do skupiny semitskému. S ohledem na jeho původ neexistuje shoda mezi historiky. Někteří tvrdí, že byl oddělen od jazykové severozápadní dílčí větve semitské skupiny, která zapsat Ugaritic, Kananea a aramejsky a osamostatnil v XIII století před naším letopočtem Jméno „semitský“ pochází z názvu Shem - potomek starobylého Noaha, a ze kterých došlo k lidem, mluvit s výše zmíněných jazyků. Ale to je jen hypotéza, protože jasný důkaz, že tyto jazyky byly jednou jeden celek, ne. Naopak, podle dochovaných starověkých písemných památek, tyto jazyky jsou považovány za komplexní a plně vytvořeny, není ve fázi vývoje.

Hebrejština je první jazyk lidstva?

Pokud budeme věřit posvátné hebrejské Písmo, starověké hebrejsky na tvaru a musel promluvit sám Sema, Noe a jeho otec, a dokonce i první člověk na zemi - Adam. Proč? Vzhledem k tomu, zmatení jazyků byl trest za neposlušnost vůči obyvatelům starověkém Babylonu, a jako Shem a jeho potomci byli mezi povstalci, vyplývá z toho, že jejich jazyk byl nezměnil a nadále existovat, dokud první Žid - Abraham.

Jidiš je jazyk, který se nemůže takového věku pochlubit, zdálo se poměrně nedávno.

Nejstarší písemné památky

Samozřejmě, hebrejština za své staletí staré historie prošla změnami. Například část Bible, která se nazývá Starý zákon, byl napsán převážně na hebrejské formě tohoto jazyka v období od XV do V století BC. A je to základní dokument pro studium původní formy hebrejštiny. Byly nalezeny tisíce rukopisů a fragmentů, díky nimž lze vysledovat změny v psaní písmen.

Nebiblické písemné památky ze stejného období jsou poměrně malé. Mezi nimi je Geserův kalendář s popisy měsíců a zemědělské práce (X století BC), samaritské hliněné hroby 8. století před naším letopočtem. a stejný od Lakhish, pocházet z 6. století př. nl, stejně jako nápis Silo Ezechiášova času.

Z těchto historických dokumentů se lze dozvědět o sémantickém systému a gramatické struktuře jazyka té doby a jeho vývoji v průběhu tohoto období. Lze také vidět, že řada slov pochází z akkadijských, aramejských a arabských, které jsou také zahrnuty do hebrejské slovní zásoby.

Jidiš se nemůže pochlubit starými dokumenty, protože v těch staletích ještě neexistuje. Vzniklo mnohem později.

Hebrejština: další vývoj

Tentokrát hebrejština používala pro ústní i písemnou řeč. Byl to jediný jazyk každodenní komunikace.

Situace se však začala měnit v II. Století. Hebrejština přestává být mluveným jazykem. Nyní je používán pouze pro bohoslužby. Ale přesto to přežilo až do dnešního dne, i když prošlo několika změnami. Velkou roli zde hráli copyisté z textu Starého zákona, kteří se nazývali masorety.

Skutečnost, že hebrejský jazyk je tam jeden zajímavý rys: Hebrejské slova byla napsána s pouze jednou souhláskou a samohlásky jsou vloženy i když proces čtení. Ale nakonec, když hebrejština se stala mimo domácnosti, a proto židovský řeči zněl čím dál tím méně, nová generace zapomněli, jak vyslovit některá slova, protože pochybuji, co je třeba přidat samohlásky. A tyto Masoretes vymyslel systém samohlásky - symbolů samohlásky na zvuk slov nebyla ztracena navždy. To je způsob, jakým hebrejský podařilo přežít až do naší doby. I když, jak mluvený téměř nikdy použita až do počátku XX století. To byl jazyk uctívání, literatury, žurnalistiky.

Při pohledu do budoucna chci říci, že na počátku minulého století bylo jidiš používáno jako hovorový jazyk - jazyk evropských Židů.

Avšak s obnovením státu Izrael v roce 1948 se hebrejština stává oficiálním jazykem státu. Tam bylo hnutí podporující zavedení hebrejštiny do všech sfér života. Hlavním cílem bylo vrátit původní jazyk do mluveného jazyka. A tento zázrak se stalo. Jazyk, který byl knižní po 18 století, opět zazní na ulicích, v obchodech, ve školních lekcích.

Hebrejština: abeceda

Je zajímavé, že hebrejský čtvercový dopis sloužil jako základ pro psaní obou jazyků popsaných v tomto článku. Ale jaký je rozdíl? Hebrejština a jidiš mají stejnou sadu dopisů. Moderní pravopis byl postaven po babylonském zajetí (VI. Století před naším letopočtem). Písmena nalezli pravopisný pravopis. Níže je abeceda se samohláskami. Písmena jsou umístěna na evropském vzorku - zleva doprava. Boční samohlásky jsou umístěny vpravo.

A jidiš a Hebrejská abeceda sestává z 22 dopisů a zavolal souhláskou (protože tyto dopisy reprezentují pouze souhlásky), nemá jednotlivá písmena pro samohlásky. Ale v hebrejštině samohlásky jsou někdy přidány pro snadné čtení, o kterých již bylo zmíněno dříve. To se týká hlavně dětí ani náboženskou literaturu. V jidiš stejných vocalizations ne. Toto je jeden z hlavních rozdílů při psaní písmen. Zde je příklad abecedy v jidiš, kde jsou písmena uspořádány zprava doleva.

Jidiš: rodový původ

Tento jazyk lze považovat za mladého ve srovnání s jeho vrozenými. Vznikla ve století XX-XIV na území východní a střední Evropy. Byl založen na slovní zásobě vysokých německých dialektů a časem - a moderním němčině. Asi pětina slovní zásoby je stejná hebrejština a dalších 15% slov bylo slovanských. Jednoduše řečeno, jidiš je směs semitských, germánských a slovanských lingvistických systémů. Ale jidišská abeceda se nijak neliší od hebrejštiny.

Většina slov má německé kořeny, věty jsou také postaveny pomocí německé gramatiky. Jidišová slova jsou foneticky vnímána jako dialekt stejného německého jazyka. Není překvapením, že jidiš byl nejprve považován za žargon a nebyl vnímán jako samostatný jazyk ani dialekt.

Jidiš: distribuční oblast

On určitě není tak široký, jako u soutěžícího - hebrejštiny. V jidiš židé hovořili pouze v Evropě. V jiných částech světa to nebylo používáno.

Navzdory skutečnosti, že v evropských zemích hovořilo více než 11 milionů lidí, oficiálně v některých z nich bylo uznáno jako plnohodnotný jazyk až na začátku 20. století. Například na náručí bieloruského nápisu SSR "Pracovníci všech zemí, spojte se!" byl napsán v běloruském, ruském, polském a jidišském jazyce. Byl to on, a nikoli hebrejský, který byl považován za jeden z oficiálních jazyků ukrajinského SSR v roce 1917.

Ale časem ho hebrejští lidé vyhnali z každodenního života kvůli některým faktorům. Co to přispělo? Za prvé, úředník jazykem Izraele oznámila, hebrejština, za druhé, většina Židů mluví jidiš, byl zničen během druhé světové války, na třetím místě je Hebrejština je jazyk Židů, kteří žijí na Slibovaná země.

Rozdíly

Takže, vycházející ze všech výše uvedených skutečností o těchto dvou jazycích, jaký je rozdíl? Hebrejština a jidiš mají některé zásadní rozdíly. Zde jsou:

• Hebrejština je o několik tisíc let starší než jidiš.
• Hebrejština odkazuje výhradně na semitské jazyky a jádro jidiš, kromě semitského, je také germánské a slovanské kořeny.
• Text v jidiš je psán bez samohlásek.
• Hebrejština je mnohem častější.

Aboriginální dopravci, kteří znají oba jazyky, mohou ještě lépe vysvětlit rozdíl. Hebrejština a jidiš mají spoustu společného, ​​ale hlavní rozdíl se s největší pravděpodobností nejedná o slovní zásobu nebo gramatiku, ale o účel použití. Toto je přísloví, které existovalo před 100 lety u evropských Židů o tomto: "Bůh mluví jidiš ve všední dny a hebrejština mluví sobotu." V té době byl hebrejský jazyk pouze pro náboženské účely a všichni v jidišsky mluvili. No, teď se situace změnila přesně naopak.