Literatura a kino jsou neoddělitelným spojením dvou druhů umění

Kino a literatura jsou umělecké formy, které jsou navzájem neoddělitelně spojeny. Jeden z nich vznikl ve starověku. Další - na konci devatenáctého století. Nicméně literatura a kino mají úzkou souvislost, ne oslabuje ani ve věku počítačové techniky. Jaká je síla tohoto svazku?

Literatura a současnost

Člověk XXI. Století spěchá. Nemá čas na dlouhé úvahy. Musí mít čas dělat kariéru, získat novou profesi, získat jinou technologii. Jinými slovy, budovat život moderním způsobem.

Přečtěte si třídílné dílo klasiky? Proč? Prohlížení verze filmu nebude trvat déle než dvě hodiny. Tato činnost, na rozdíl od čtení, se vejde do rychlého rytmu života. Nicméně, práce vynikajících režisérů a herců ukazuje jinak. Literatura a kino neztratily dotek. Relativně nový druh umění může oživit zájem o ten, který se objevil ve starověku.

Filmy podporují čtení knihy

Kameramani a dnes se obrací na díla klasické literatury. V posledních desetiletích nebyla vytvořena žádná filmová adaptace. Podle Dostojevského románu například jeden spíše známého režiséra vyrobil televizní seriál. Překvapivě vydavatelé museli vydávat román "Idiot" v obrovských vydáních. Po sledování seriálu začal moderní člověk, i přes nedostatek volného času, číst Dostoevského.

Příklady skríningu, které stimulují prodej na knižním trhu, hodně. Ale abychom pochopili, jaký je vztah literatury a kina, stojí za to pamatovat, jak to všechno začalo. Kdo a kdy nejdříve použil umělecké dílo jako materiál pro tvorbu filmu?

Vznik kinematografie

Kino vzniklo v 19. století. Ale první zvukový film vyšel mnohem později, v roce 1927. Kinematografie se stala, jak to řekl Bulgakovův meditující pes, jedinou útěchu pro ženy. Ale nejen pro ně. Kino získalo obrovskou popularitu.

Obrazová adaptace uměleckého díla, která si uvědomuje spojení takových druhů umění jako literatury a kinematografie, se stala nepostradatelným žánrem. Ředitelé a scenáristi se obrátili na tvorbu klasiky. V roce 1902 byl natočen krátký film založený na práci Zoly.

Dokonce ještě před příchodem zvukové kinematografie režiséři začali natáčet slavné výtvory ruských spisovatelů. V roce 1909 představil Peter Chardynin publiku svou interpretaci básně Dead Souls. Máme-li však hovořit o "ruské literatuře v kině", měli bychom říci pár slov o přizpůsobení Puškinových příběhů.

Propagace kinematografie

Do roku 1917 byly vytvořeny téměř všechny práce velkého ruského spisovatele. Mluvíme samozřejmě o próze. Verze obrazovky z počátku dvacátého století mají málo společného s moderními. Spíše byly některé ilustrace slavných příběhů.

V době tichého kina se filmaři obrátili na Puškinovy ​​texty, které se možná spojovaly s propagací nového druhu umění. Kino potřebovalo jméno známé po celém Rusku. Před revolucí provozovali soukromé filmové společnosti v zemi. Po sedmnáctém roce byla jejich činnost přerušena. Filmy založené na Puškinově próze však byly v Rusku stále těžší.

V historii sovětských adaptací bylo období ticha. Například do doby Khrushchevův rozmraz existuje pouze jeden film, který byl vytvořen na základě práce Puškina - "Dcera kapitána".

Leo Tolstoy

Poprvé se domácí filmaři pokoušeli v roce 2015 překládat válku a mír do obrazovky. Pak se zahraniční režiséři inspirovali Tolstojovým dílem. V jedné z úprav byla role Natashy Rostovy hrána Audrey Hepburnovou. Ale co americkí tvůrci, dokonce i ti nejmodernější, mohou vědět o tajemné ruské duši? Hollywoodský režisér není schopen předat duchu národních charakteristik románu Leo Tolstoy. Takže věřili sovětští dělníci kultury. Proto se rozhodli vytvořit film založený na knize skvělého spisovatele. Stejně jako v tomto filmu v mnoha ohledech neexistuje žádná světová kina.

Film, který vstoupil do Guinnessovy knihy rekordů

Jako ředitel filmu byl zvolen Sergej Bondarchuk. Z fondu bylo přiděleno třicet tisíc rublů (pro tuto částku významné). Umělci začali pracovat na kostýmech a scenériích. Scénárista studoval literární studia, Tolstojova korespondence, vojenské a dokumentární zdroje. Několik měsíců odešlo na herectví. Střelba byla doprovázena spoustou obtíží. Obsazení na začátku práce se mnohokrát změnilo.

Ruská literatura v národním kině má dlouhou a zajímavou historii. Ale nikdy, ani předtím, ani po něm, natáčení uměleckých děl nebylo tak velké. Podle počtu filmových hvězd není film "Válka a mír" v historii stejný.

Fyodor Dostojevskij

První film o prozaikovi byl natočen v roce 1910. Čtvrt století později se objevil "Petrovský příběh", který představoval směs "Netochky Nezvanové" a "Bílých nocí". Dostojevskij pak vytvořil obrazy ve Francii, Japonsku, Itálii. Pokud jde o národní kinematografie, žádné množství prózy nezpůsobí tolik kontroverze a diskuse o způsobech, jak interpretovat na obrazovce vytvořený autorem velkého „Pentateuch“.

Beletrie v kině sovětského období - je především filmová adaptace příběhů, románů, románů Dostojevského. Jeho postavy jsou tak složité, že hraní je v hereckém prostředí je považováno za velkou čest. Pro filmaře, stejná adaptace "Idiota" nebo jakékoliv jiné dílo Dostojevského není jen přenosem spiknutí na filmovou obrazovku. Je to příležitost dát divákům zvláštní představu o myšlenkách próza.

Mystická kniha

Svaz literatury a kinematografie se několikrát zhroutil, když se snažil natočit "Mastery a Margaritu".

Bulgakov je nejtěžší ruský spisovatel. Hodně bylo řečeno o zlém osudu, který pronásleduje herce, kteří hráli hrdiny románu. Natáčení Bulgakovovy knihy bylo zpravidla přerušeno. Práce dokončily pouze dva režiséři.

Možná je celá věc v mysticismu kolem spisovatele. Nebo snad existují oblasti lidského vědomí, který je ještě neprotínají literatury a kino? Kompozice Bulgakova dnes nemá filmovou adaptaci, která by odpovídala originálu. Žádný ředitel byl schopen obnovit atmosféru v Moskvě společnosti, prázdnota Masters, utrpení Margarita dovádění Koroviev a Behemoth, takže dojem z filmu byly srovnatelné pevnosti k pocitům, že čtenář zažívá. Ale říkat, že Bulgakovova próza není předmětem filmové adaptace, je nemožné.

"Lidské srdce, ne doghellip ..."

V roce 1987 vyšel v jednom z literárních časopisů příběh "Srdce psa". A o rok později Vladimir Bortko začal film natáčet dílo Bulgakova. Výsledkem práce režiséra, vynikajících herců a slavného skladatele byla nejlepší obrazovka verze prózy tohoto spisovatele v dějinách kinematografie.

Režisér nezměnil spiknutí na film. Vytvořil systém obrazů založený na Bulgakovově próze. Šarikov by se nestal tak zajímavým a barevným kinopersonazhem, pokud při vytváření jeho postavy scénárista a režisér používal pouze text originálu.

Byly přidány scény. Při tvorbě filmu se ředitelka podílela na Julii Kima. Básník napsal texty pro skladby, které účastníci na schůzce uskutečnili, a proto se o Preobrazenskyho nelíbilo. Kim - také autorem neslušných limericks, což v kombinaci s profesorem taneční Sharikov uzavřela slabší. "Pořád tančí?" Zeptá se profesor slabě. Komická nápověda není v příběhu Bulgakova. Scenárista investoval s těmito slovy o porozumění, hořkosti zkušený ve světle světové vědy s výsledkem vlastního experimentu.

Kdo je Sharikov? Není to muž se srdcem psa, jak to dokázal Dr. Bormental. Sharikov je darebák s lidským srdcem. A v tom podle Preobrazenského leží důvod strašných následků operace.

Sharikov vytváří svůj nový svět na nenávisti starých. Je nevzdělaný, tvrdohlavý a kategorický. Vyjadřuje názor na nezbytnou hospodářskou reformu velmi stručně, stručně: "Vezměte a sdílejte". Ve filmu nebyl Bulgakov charakter tak živý, ne-li pro talentovanou hereckou hru, další, zdánlivě nevýznamné scény. Režisér dal ducha času, tzv. Devastaci, atmosféru katastrofy. Tragédie porevoluční doby je také přenášena hudbou, která vytváří pozadí v obraze.

Sholokhov

U talentovaného spisovatele se malá, nevýznamná postavička zvedá až k úrovni vysoce kvalitního hrdiny. V románu "Tiché proudy Don" jsou jen takoví herci. Sholokhov byl reprezentant realistického trendu v literatuře. Ale "fotografoval" to, co viděl. Způsob, jakým spisovatel vydržel zkušenosti a dojmy na papíře, lze porovnat s dovedností malíře. A čím více talentovaný autor, tím obtížnější je, aby ředitel překládal své nápady na obrazovce.

Sergej Gerasimovovi se podařilo vytvořit hodný adaptaci románu Sholokhov. Následně pokusy jiných tvůrců o vytvoření "Tichého toku Don" způsobily poctivý hněv filmových kritiků a zklamání diváků. Kino je spojeno s literaturou. Ovšem pouze tehdy, jestliže zvládnutí režiséra není nižší než autorův deník autora knihy, pro jehož adaptaci se věnuje.

Vasily Shukshin

Próza tohoto autora byla snadná a blízká jednoduchému čtenáři. Shukshin nebyl jen spisovatel, ale také scenárista, režisér, herec. Takže věděl lépe než ostatní filmaři, jak silné je spojení mezi takovými pojmy jako literatura a kino.

Děti jsou dnes obtížné pochopit, proč číst knihu, pokud je film. Takové myšlenky o literatuře povedou k tomu, že brzy se kniha stane vzácností. Nepraktická a neužitečná věc na suvenýry. Shukshin věřil, že žádná úprava obrazovky nemůže nahradit čtení díla Tolstého, Dostojevského a Gogola. Prostředky kina a literatury podle jeho názoru nejsou stejné. Kinematografie je umění. Jen čtenářská osoba dokáže posoudit zvládnutí režiséra.

Domácí literatura v kině je tématem věnovaným hodně výzkumu. Tyto sféry mají vzájemné spojení. Literatura však může existovat bez přizpůsobení. Kinematografie však bez klasické prózy by představovala primitivní formu zábavy. Dokonce i filmy na původních tématech získají pozitivní kritiku pouze tehdy, jsou-li vytvořeny podle zákonů klasické prózy.