Německý sloveso lesen: konjugace

V němčině je "číst" přeloženo jako "lesen". Spojení tohoto slovesa způsobuje potíže mnoha studentům Schillera a Goethe. Faktem je, že "lesen" je nepravidelný (jinak se nazývá špatně). Proto se mění podle pravidel.

"Lesen": konjugace v přítomném čase

Sloveso je nesprávné, slabé. "Lesen" není spojen s pravidly. Změní kořenovou samohlásku. Například v případě, že druhá osoba je obvykle sloveso založený na přidané příponou «st», pak toto pravidlo neplatí v případě «lesen». Konjugace bude reprezentována následujícím způsobem:

1 osoba: Ich lese (přeloženo jako "četl jsem").

Nicméně: 2 osoby jsou již nejdůležitější! (a ne du lesest, jako kdyby "lesen" bylo správným slovesem).

Forma druhého člověka v jednotném s třetím se shoduje. Máme: es / sie / es (také člověk). Důvodem je to, že u třetí osoby je k názvu slovesa přidána přípona "t". Zde se tato přípona přidává k základu lží, který již končí "s". Proto se ukazuje, že formy se zde shodují.

V množném čísle, následující obrázek: 1 osoba: wir lesen - čteme.

2 osoba: Ihr lest - vy (když se odkazuje na skupinu lidí, kteří mluví s "vy") čtete.

3. osoba: Sie a sie lesen. Konjugace je v souladu s pravidly německého jazyka. Je třeba věnovat pozornost pouze druhým a třetím osobám. čísla, pokud konjugujete sloveso v přítomném čase.

Adaptabilita "lesen" a dalších vlastností

V němčině jsou slovesa rozdělena na tranzitivní a nepřechodné. První z nich označuje akci, kterou se konkrétní osoba dopustila, a vyžadují doplnění v případu akusativního a žaloby. Příklad: Ich sehe meinen Freund ("Vidím svého přítele." Kdo? Přítel?). Druhá skupina nemá v žalobě doplněk. Existují také dva druhy sloves, například zeigen - "show" nebo geben - "give". Uveďme příklad: "Ich zeige das Buch meinem Freund". Překládá se jako "Zobrazuji knihu mému příteli." To je tady, vidíme to jako dodatek v akustickém případě (co? Kniha) a v dativu (komu? Můj přítel).

Sloveso lesen patří k přechodným slovesům. Poté je v žalobě požadováno doplnění: četl (co?) - knihu, noviny, časopis, periodika, nic, atd. Zde se tedy všechno shoduje s ruským jazykem, kde je také sloveso "číst" přechodné.

Dále věnujte pozornost tvaru spojivky c "lesen". Konjugace německých sloves v podmíněné náladě je vytvořena pomocí pomocného slovesa würden. Nicméně lesen, který uvažujeme, je nesprávný, takže může být také konjugován změnou kořenové samohlásky. Takže, abychom vytvořili takovou podobu podmíněné nálady, je sloveso přijato v minulém čase. V tom se kořenová samohláska změní na umlaut. Namísto "jejich las" máme v tomto případě "ich läs" a tak dále. Například výraz "já bych udělal" je přeložen jako "ich würde machen". Věta "Četla bych tuto knihu" můžeme přeložit dvěma způsoby. První: "jejich werde gerne dieses Buch lesen". Druhý: "Ich läs dieses Buch".

Konjugace "lesen" v jiných časech

Sloveso haben se používá jako pomůcka pro konstrukci formy dokonalého a pluvskvamperfectu s "lesen". Konjugace bude vypadat takto, pro formy Perfekt a Plusquamperfekt:

Ich hab (e) / hatte + participles gelesen;

du hast / hattest + také participles gelesen;

er (sí, es, muž) hat / hatte + gelesen;

wir, Sie, sie haben / hatten + gelesen;

ihr habt / hattet + gelesen.Časování «lesen» sloveso v minulém čase a často obtížná, a to všechno proto neměl konjugované v souladu s pravidly. "I pro čtení" se mluví jako o «ich las», a dále: du lasest (nebo du poslední, někdy se zkrátil forma), er / sie / es / man las. Množné konjugáty takto: wir lasen, ihr laset (někdy „e“ je snížen a mají: poslední, tvar se shoduje s druhou osobou singulární) - Sie / sie lasen.