Slovo s příponou `ik`. Pravopis slov s příponami "ik"

Slova s ​​příponami -ek - / - ik - vždy způsobují spoustu otázek pro školáky. Navíc každý dospělý člověk neví, v jakých případech je napsán jeden morfém. Proto jsme se rozhodli tento článek věnovat tomuto tématu.

Obecné informace

Jméno 2 slova s ​​příponou -ik-. Je třeba poznamenat, že to není těžké, ale pouze pokud znáte základní pravidlo ruského jazyka, což vysvětluje pravopis písmen "a" a "e" v tomto morfému. Koneckonců, někteří lidé neustále dělají stejné chyby a namísto "klíčů" píšou "klíč" namísto "bush" - "bush", "ball" - "koule" a tak dále. To je důvod, proč školní program věnuje tomuto tématu zvláštní pozornost.

Kdy bych měl dát písmeno "a"?

A jaká slova s ​​příponami -ek - / - IR, víte? Patří mezi ně následující: pohovka, vnuk, syn, cihly, hrášek, nůž, tužka, zvon, list, paušální kladivo, květiny, listí, keře, ogonochek, svistochek, stebelochek, klíč, pejsek, nos, okurka, židle, palec , slice, tvář, vaku, plesu, kapesník pirozhochek, most Kalachik, letadlo, šroub, stuhou, déšť, hrachová, zahrádka, a tak dále kotonochek.

Jak můžete vidět, každé zmíněné slovo s příponou - mnohokrát způsobuje velké pochybnosti o jeho správném hláskování. Koneckonců, tento morfém stojí v nepostřehnutelné pozici, a proto není možné určit, která samohláska má dát na konci - "a" nebo "e" (a možná "o"?). Proto doporučujeme přečíst příslušná pravidla ruského jazyka.

Základní pravidlo

Slovo s příponou -ik- by mělo být napsáno pouze tehdy, pokud je pod jeho deklinací zachována samohláska "a". Pro přehlednost uvádíme konkrétní příklady:

• tužka - tužka;
• rozkládací pohovka;
• okurka - okurka;
• kalachik - kalachika;
• keř - keř;
• nos - nos;
• vysoká židle - stolička;
• prst - palchika;
• malá tvář;
• chlapec je chlapec;
• klíč - klíč;
• míč - míč;
• letoun - letoun;
• listový list;
• šroubovací šroub;
• luk - luk;
• most - most;
• cihla - cihla;
• déšť - déšť;
• zahrada - zahrada, atd.

Kdy bych měl dát písmeno "e"?

O tom, jak můžete zkontrolovat slovo s příponou -ik-, řekli jsme to trochu dříve. Je však třeba poznamenat, že v ruském jazyce jsou často takové lexikální jednotky, které mají morfém - např. A aby se ujistil, že písmeno "e" je skutečně napsáno v těchto slovech, doporučuje se také odmítnout. Pokud je uprchlík (tj. Upadne), pak by měla být umístěna pouze přípona -ec-.

Uveďte několik ilustrativních příkladů:

• zvon - zvon;
• vnučky - vnoučata;
• oheň - oheň;
• hrach - hrach;
• nože - nože;
• pauza - kus;
• píšťalky - píšťalky;
• kladivo - kladivo;
• letáky - listy ChKa;
• jablka - ořech;
• syn-syn - syn;
• stopka - stopka;
• kus je kus kuře;
• taška je taška;
• květina - tsvetochka;
• kapesník;
• koláč - dort;
• kotě - kotě a další.

Jak je vidět, je velmi snadné určit, které slovo je napsáno s příponou -ik- a která-s příponou -k-. Mimochodem, takové morfémy v ruštině se volají střídavě. Na rozdíl od neměnného, ​​jejich pravopis závisí na určitých situacích (v tomto případě na zachování samohlásky, když slovo je odmítnuto).

Podstatná jména s příponou -ok-

Nad nimi jsme považovali slova s ​​příponou -ik-. -Ok- je také morfém podstatných jmen. Během formulace slov však taková přípona nevyvolává žádné pochybnosti. Jaký je důvod pro to? Faktem je, že reprezentovaný morfém téměř vždy trvá na šoku. Výsledkem je, že písmeno "o" v příponě -oc- je slyšet co nejjasněji. Pro přehlednost uvádíme několik příkladů:

• kulachOK;
• vlk;
• sonOK;
• kladivo;
• arrow;
• kohout;
• blázen;
• bříza;
• melok;
• šlechta;
• sníh;
• hák;
• terEmOk a další.

Přípona -ec- a -oc- po zachycení souhlásek

O tom, která slova s ​​příponou -ik-, -ek- a -ok- existují, víte. Objevuje se ovšem nová otázka: "V jakých případech se v posledních dvou morfémách, po sibilantech, má psát" e "a ve kterém" o "?" Koneckonců je poměrně obtížné určit, jak to bude správné: kohout nebo kohout. Jaký je důvod pro to? Důvodem je to, že během výslovnosti takových lexikálních jednotek je písmeno "e" a písmeno "o" po sibilantních souhláskách slyšeny jako [o].

Pravidlo pro hláskování samohlásek "e" a "o" po syinganty

Pokud přípona klesne po sibilantní souhlásku, stres klesá, pak byste měli napsat pouze morfém -oo-. Uveďme názorný příklad:

• bříza;
• kohout;
• kulachOK;
• vlk;
• muzhik;
• vlk;
• starý muž;
• červ;
• sapozhOk;
• blázen;
• skok;
• kosyachok;
• sonOK;
• sníh;
• háček a další.

Pokud jde o příponu -e-, je umístěna pouze ve slovech, ve kterých na ní nespadá přízvuk, a pokud taková lexikální jednotka ztratí samohlásku v době deklinace.

Pro přehlednost uvádíme příklad:

• nOzhichek
• oreshek
• vnUchek;
• Goroshok;
• zvonění;
• komochek;
• hammerheads;
• listPoint;
• ogonechok;
• whistle;
• sonOchek;
• colorPoint;
• stopka;
• kusOchek;
• oka;
• igrazhek;
• platební karty;
• PirozhZochek;
• kotě a další.

Způsoby vytváření slov s příponou -ok-

Jak se tvoří tato slova? Podstatná jména s příponou -uk - / - ek-vzniká přidáním morfému na základě tohoto slova. V důsledku toho získáváme novou lexikální jednotku, ale v malém měřítku (např. Pohovka, míč, vnučka, leták, kladivo, zvon, atd.). Pokud jde o příponu -oc-, to dává mírně odlišný význam:

• Snížení, doprovázené výrazem náklonnosti (dáme příklad: kuřata, bratr, sazenice, houba, list atd.).
• Akce (dáme příklad: zívnutí, hod, kop, dych, trhnutí, roztržení, trhání, skok, slamp, skok, kliknutí, bavlna atd.).
• Předmět, nebo spíše výsledek akce (ukážeme jako příklad: fragment, přadeninu, pahýl, náčrtek, formu, otisk, steh, osídlení, osídlení apod.).
• Objekt, nebo spíše nástroj akce (dáme příklad: píšťalka, zvon, píšťalka atd.).
• Předmět, nebo spíše předmět akce (například plovák, motor, klíček atd.).
• Místo akce (kluziště).
• Drobná nebo hladná nebo jen laskavá hodnota (například Ninok, Vityok, Lidok, Igoryok, Sashok atd.).
• Osoba, která produkuje akci (například jezdec, jedlík, střelec, hráč, chodec atd.).
• Osoba, která vznikla v důsledku akce (například předčasné dítě, geek, nadměrný růst, nízké příjmy, teenager atd.).
• Osoby charakterizované kvalitou, která je uzavřena v motivujícím slovu (například předchůdce, potomci apod.).
• Předmět, charakterizovaný funkcí, která se nazývá motivace přídavné jméno (například divoké, bílé, žloutek atd.).
• Látka, která se nazývá motivující podstatné jméno (například křída).
• Jednotka, která vyniká v jménech podstatných jmen a označuje skupinu identických objektů. Zároveň existují přesně tolik, které se nazývají motivace názvem čitatel (například paty, desítky atd.).