Střídavé souhlásky v kořenovém slova slova. Souhlásky v ruštině

Souhlásky v ruštině jsou zvláštní zvuky řeči. Ve slabiky jsou kombinovány s jinými zvuky. Na rozdíl od samohlásek se souhlásky netvoří vrchol slabiky. V průběhu změny a zlepšování lexikální struktury dochází k různým změnám. Zejména některé písemné znaky mohou nahradit jiné. Jedním typem transformace je střídání souhlásek v kořen slova. Co to je? Jak se tato změna děje? O tom dál.

Obecné informace

Akusticky souhlásky mají poměrně malou celkovou energii než samohlásky a nemusí mít jasnou strukturní strukturu. Když slyšíte zvuky, hlasová cesta se zužuje. Výsledkem je úplné nebo částečné zablokování proudění vzduchu, které při narazování na překážku začne měnit směr. V ruštině rozlišit hlučné souhlásky (Afrikáty, fricatives, výbušné), sonorantov skupinu (boční a hladké), polusoglasny (polosamohlásku) „T“. Tam jsou také zvukové zvuky - třesavý a nosní.

Střídavé souhlásky

Mezi nejcharakterističtější kombinace patří:

• z - g - g (přátelé - přítelkyně - přítelkyně);
• ts - h - k (tvář - obličej - obličej);
• c - w - x (dřevo - les, orba - orba);
• g - д (omlazení - mladý, jdu - jít);
• nc - ck (leštěná - lesk);
• pi-st (dlážděný most);
• bl-b (zničit - zničit);
• ow - in (lov - lov);
• ml - m (krmiva);
• пл - п (buy-buy) a další.

Pravidla ruského jazyka vysvětlují tyto příklady procesem zjednodušení výslovnosti. Zároveň dochází ke ztrátě původního zvuku. V pochybných případech je pro ověření použito střídání souhlásek v kořenovém slova slova.

Počáteční tvar konstrukce

V některých případech existují určité potíže s tím, jaký zvuk je v návrhu považován za hlavní. Máme-li toto nebo to střídání souhlásek v kořenu slova, je třeba pochopit, jaký význam je do nové struktury zaveden. Tak, například, „kamarád“ - je odvozen od „jedné“ a volba „přítele“ je vytvořena, pravděpodobně pod vlivem takové formě, jako „brigády“, který sám o sobě je zjednodušení „friendess, druhý, jiný.“ Takové změny v budoucnu mohou vést k velkému zmatku. Výsledkem je ztráta původního zvuku a sémantické jasnosti.

"C - C - K"

Toto střídání souhlásek v kořene slova má své vlastní zvláštnosti. Počáteční (původní) konstrukce je "tvář". Následně po transformaci se objeví slovo "osoba". Zde se zvuk "k" změní na "q". Návrh se dále mění. Výsledkem je slovo "malá tvář". Podle variant interpretace jsou pozorovány různé významy výsledných slabik. Například "ko" je "povrch, shell", "cu" je definován jako "kompletní spojení" a "chi" je "reprodukce nebo úplné pokračování". Výsledkem je, že konstrukční změny mají různé významy: „Glee vzhled“ (od „face“), „larva maska, vynikající“ (z „Lich“), „obložení, přední“ (od osoby „).

"X-Sh"

Zvažte střídání souhlásky v kořene slova "pluh". Zpočátku musím říci, že tento design je odvozen od "svalů". "Orba" v dávné interpretaci - kultivovat záhyb pro reprodukci a setí. A teprve později se formoval a ztělesnil sémantický přechod na kultivaci a pěstování půdy v procesu zemědělství. Dosud neosobní forma slovesa zachovala "slabinou" design a osobní formy jsou vyslovovány "w". Například: "pluh-pluh-pashu".

Přibližně stejným principem existuje v kořenovém slova slova "les" střídání souhlásek. Jak se změní design v tomto případě? Jakmile "les" začne ilustrovat něco "les", ale "personifikovaný", místo "c" se objeví "sh". Například "goblin". Spolu s tím, pokud je určeno něco cizího, přímo k lesu není vlastní, v designu je zachována "c". Například "lesník".

"Щ / ск - Щ"

Stejná pravidla ruského jazyka se podílejí na změně designu se základnou "ck". Současně existuje stejné "znamení něčeho inherentního, osobního, vlastního vnímání, spojeného významu". Například: "lesklé leštěné" a "dlážděné mosty". V prvním případě se objevují pocity - na dotek leštěného, ​​pak s leskem. Současně je "lesk" něco, co je pro člověka nepodstatné, ale "glazurovaný" je ztělesněním vnímání, lidského vnímání.

Totéž lze vidět i v dalších příkladech. Například konstrukce jako "odpustit" - "odpuštění", "bush" - "pouzdro" a tak dále. Je třeba poznamenat, že taková změna "st-ni" nastává nejen v kořenech, ale také v příponě. Například: "tenký" - "štíhlý", "suchý" - "štíhlý". Předpokládá se, že tyto "přirozeně nezbytné" transformace začaly být přenášeny na jiné konstrukční prvky.

"L"

Tímto způsobem je vidět určitá forma vnímání, když se tento zvuk objevuje v upraveném provedení. Když se ve složení objeví "l", výraz "struktura, průchodnost, vnitřní stav" se přidává k významu. Příkladem může být sloveso třetí osoby: Miluju, křičím, tiskám, budu kupovat, trpím. V tomto případě v jiných osobních formách těchto konstrukcí chybí zvuk "l": zřícenina, láska, tlak, koupit, hluk, vydržet. Vysvětlují tento střídání souhlásek v kořeni mohou být následující: vznik „L“ v první osobě, která je v návrzích, které odrážejí něco „soukromého, které patří ke mně“ - to je projevem jejich vlastní „já“, vnitřní stav. Ale ten druhý: „Ty, ona, oni,“ a tak dále - to je externí, která nesouvisí s vnímatele, který je „mimo mne“, a proto „n“ není.

Změny na "hranicích" konstrukčních prvků

Je však třeba říci, že změna může nastat pouze v jedné zóně: ​​přípona, předpona nebo kořen. Proto je nutné jasně porozumět hranicím konstrukčních prvků. Fonetická pravidla ruského jazyka naznačují následující: v rámci konstrukce slov, například "promenáda" nebo "voskovaná", existuje "ni". To je způsobeno skutečností, že transformace probíhá v hlavním konstrukčním prvku: "vosk", "deska". Zde se v kořenu slova střídají souhlásky. Ale v takových konstrukcích jako "dlažba", "pískovec", místo "ni" se objeví "cc". To je způsobeno skutečností, že změna ovlivňuje hranici kořene a přípony ve slově: "dog-ok", "brus-ok".