Elchin Safarli `Sladká sůl Bosporu `: shrnutí, příběh a recenze

Každá stránka románu "Sladká solí Bosporu" od Elchina Safarliho proniká vůní Istanbulu, okouzlující atmosférou Východu, vůní koření a exotických pokrmů. Turecká kapitula, s očima autora, je mimořádně živá a mírně náročná, tajemná a krásná, někdy hluchá a plná zoufalství. Její obyvatelé se výrazně liší od sebe a ukazují čtenáři úžasné skutečnosti turecké reality: tradice, zvyky a život. Jejich osudy jsou pokrmem z krásného příběhu lásky, zoufalství, naplněných nadějí a zničených životů, hustě ochucených zvláštností orientální barvy. Jsou odrazem tureckého hlavního města, který je zpíván v románu Elchina Safarliho.

"Sladká sůl Bosporu": shrnutí

Pro mnohé je Istanbul městem s lákavými vyhlídkami, pro druhé - tajným přístřeškem. Někdo to chce opustit a jít hledat štěstí v Evropě, někdo se skrývá v náručí z běžného života západního života. Pro návštěvníky je Istanbul vždy loterijní. Vyhrajte v něm jednotky. Novinář z Baku, hlavní postava knihy "Sladká solí Bosporu", nazývá turecké město "město duše". Pro něj je Istanbul je sen, který na podzim voní jako pistácie a je v zimě pokrytý práškovým cukrem. Její hrdina vede trnitá cesta, tkané z osobních tragédií. Zrádka a rychlá smrt milované ženy ho vedou mezi Baku a "městem duše". Vypálené lístky na letadlo do Istanbulu, pokoj mrtvé Aidy, její hrob jsou na jedné straně, sen je na druhé straně. Tam je čekal pes Aydynlig, rusovlasý tichý umělec Gulben a ohnivý pták na kopci Chamlydzha. V Istanbulu je známý pach silné kávy mírumilovný měsíc nad Bosporem, věrným přítelem, který zachrání před osamělostí - drahá mešita a nádherná katedrála Hagia Sofia.

Istanbul duch

Tam na cestě do cukrárny, novinář se setkal s Arzu, ženou, která předpovídá bohatství pro vybrané. Je to obraz z tradice, duch Istanbulu, který je v deštivém počasí. Je to půl století od doby, kdy zemřel Arzu. Spáchala sebevraždu, když se dozvěděla o smrti svého milovaného manžela. Bůh neodpustil hříšníkovi, který na ni položil ruce, a věřila ve věčné putování po městě pokryté deštěm. Arzu řekl novináři, že v Istanbulu se setká s láskou a najde svůj domov. Zmizel v očích a zanechala na nohou červené boty - tiché důkazy o jejich setkání. Předpověď duchovní ženy se stala skutečností. Novinář se opravdu přestěhoval do "města duše" navždy a potkal tam krásnou Zeynepa, jeho budoucí ženu.

Istanbul je "město duše"

V Istanbulu, od srdce mladého muže, padly lomy. Novinář dýchal svobodu v plném prsu a cítil nekonečné štěstí, že ve městě našel svůj sen. Zde bylo všechno jiné. Narozeniny, které byly dříve spojeny s nepoužitelnou introspekcí a plachými naději na světlou budoucnost, se změnily v bouřlivou dovolenou s hlučným jídlem a jasnými plány na život. V Istanbulu byla atmosféra svobody. Mladík nejprve cítil, že žil podle svých přání, věří v sebe, jedná bez pochyb. Istanbul mu připadal jako strážce anděla a rodného krbu, imperiálního města, které netoleruje rozchod. Odkudkoli novinář odchází, vždycky se vrátí. Svět mladého muže byl ulicemi jeho milovaného Istanbulu, byt s dubovou podlahou, vůně koření v egyptském bazaru, Zlatý roh a lidi, o kterých napsal ve svých poznámkách. To je, jak věří Elchin Safarli, sladká sůl Bosporu. Kresba knihy je odrazem tohoto prohlášení, ale někdy velmi zkreslená. Koneckonců, pro hlavní postavu, Istanbul se proměnil v pohádku a pro druhé - pekelné peklo.

Kaskády obrazů Elchina Safarliho

Před očima čtenářů existuje mnoho kontrastních obrazů, které tvoří integrální obraz života v tureckém hlavním městě. Novinář popisuje ve svých náčrtech ženy a muže z Istanbulu, jejich názory, sny a způsob života. S jeho tureckým přítelem Aishou mladý muž ráno tančí ráno v klubech, hučí písně, prochází po městě a diskutuje na večeři o evropských stereotypech o tureckých ženách. Obyvatelé Západu věří, že muslimské ženy se stále modlí od rána do noci, opouštějí výhody civilizace a oblékají se v beztvarých šatech. Aishe souhlasí s tímto tvrzením pouze polovinou. V Istanbulu jsou ženy moderní a jasné, dívka si myslí, ale bohužel připouští, že v jiných částech Turecka jsou jejich práva stále porušována. Typickým obyvatelem hlavního města lze říkat Shinay, redaktor novin, v němž novinář pracuje. Je to věřící a pyšná, ale nezakrývá hlavu, kouří vodní dýmku a dokáže vydat silné slovo.

Sůl Bosporu není pro všechny sladká

Další hrdinka Safarliho knihy "Sladká solí Bosporu" - Sung, a na všechny sny o útěku z Turecka. Nenávidí Istanbul a Bospor srovnává s ucpanou bažinou. Dívka je přesvědčena, že Turci ztratili tvář pod vlivem Evropy. Ona sama je hrdá na svůj původ a nikdy se nevzdává západních trendů. Sena se považuje za věřícího. Novinář nicméně považuje islám své přítelkyně za trochu dětinský. Její oděvy jsou výjimečně zelené, které miloval prorok Mohamed. Alláh Seine není božstvo, ale dobrý starý muž, který je vždy připraven poslouchat a pomáhat. Hodně kouří, nezakrývá hlavu. Dívka je si jistá, že s ní v této věci souhlasí. Seina v životě měla těžký čas. Odebrala ledvinu a operovala na nosu. Nyní Seina má zanícený obličejový nerv. Ona chodí do nemocnice častěji než do mešity, ale nezanechává sen o stěhování do Londýna.

Století staré tradice očima obyvatel turecké metropole

Turecké tradice Safarli věnoval velkou část svého románu "Sladká solí Bosporu". Obsah každé kapitoly je novým příběhem. Někteří hrdinové podléhají starodávným zvykům, jiní bojují za osobní právo na svobodu a štěstí. Sportovní novinář Mahsun je úspěšný mladý muž. Vydělává dobře, má jasný vzhled. Jeho dům čeká na svou ženu a syna. Manželka Mahsun respektuje, ale nelíbí se. Její mladý muž si vybrala matka. Pro něj je Birsen jen skvělá hostitelka a matka jeho dítěte. Mahsun má ohnivý temperament, často se zamiluje a pravidelně přeměňuje romány na stranu, ale nemá v úmyslu opustit rodinu. Žena a děti v Turecku jsou posvátné. Novinářka upřímně nerozumí tomu, proč se takový prominentní chlap nemohl vzít za lásku. Odpověď je vlastní. Úplným opakem Mahsúnu je Tahir. Šel proti vůli své matky a vzal si ruskou dívku. Dokonce po letech žena nepřijala volbu svého syna.

Sexuální menšiny v Istanbulu

Ve své knize se autor také dotýká témat neobvyklých pro orientální kulturu. Mezi nimi - láska stejného pohlaví. Turecká Damla a Guler aktivně bojují proti svatodušní morálce v Safarliho románu Sladká solí Bosporu. Co tyto dívky sní a co se snaží? Damla a Guler věří, že manželství stejného pohlaví bude v Turecku jednou legalizováno a diskriminace lidí s netradiční orientací zmizí z každodenního života společnosti. Mají dopisy státním institucím, v nichž otevřeně vyjadřují své postavení. Obyvatelé Istanbulu se k této otázce zabývají dvěma způsoby: mnozí otevřeně odsoudí Damla a Guler, jiní považují svůj vztah za realitu. Nicméně, žijí docela pohodlně. Damla je scenárista a pracuje na seriálech. Guler je zaneprázdněn překladatelskými pracemi. Ne nedávno koupili byt.

Ne každý vyhrál loterii

Osud emigrantů v Istanbulu je dalším pálčivým problémem, na nějž autor románu věnoval pozornost. "Sladká sůl Bosporu" odhaluje čtenáři nevzhlednou pravdu o životě. Ne všichni uchazeči o štěstí vyhrají loterii. Zhenya přišla do Turecka z Kyjeva po smrti své matky, nemohla odolat sexuálnímu obtěžování od svého otce. Zde pracuje jako prostitutka. Hovoří o svém životě, ne rozpaků, ale mluví s jejími slovy beznadějí. Zhenya říká, že Turci platí dobře, ale nestará se o antikoncepci, naivně věří, že obřízka je nejlepší obranou. Nejvíce se obává AIDS. Kromě toho dívka nemá strach. Jednoho dne kurd kousl do ucha. Zhenya sama zastavila krev. Jděte do nemocnice dívka se neodvážila: její vízum je pozdě. Zhenya nevěří v budoucnost, protože je pokryta mlhou. Na pozadí její tragédie vyniká historie ruské dívky Sveta. Do Istanbulu také přišla kvůli štěstí. Sveta strávila hodně času hledáním práce a nakonec získala práci jako servírka v kavárně, kde se setkala s jejím budoucím manželem. Dívka přiznává, že se narodila pod šťastnou hvězdou.

Osud kurdské populace v Turecku

Popisuje Safarli a život kurdského obyvatelstva v Turecku. V této zemi nejsou ani jejich vlastními, ani jinými. Turci se za svou masku zdvořilosti skrytě za svou nechuť schovávají. Kurdové se cítí utiskováni a sní o vytvoření svého vlastního státu. Ale ne vždy pracovat pro tuto ženu mučili těžkou povahou jejich manželů. Jedním ze skic je věnována kurdské ženy novinářem Sanaa že zachvění vypráví o svém životě. Její manžel jí bije díky zahrnutí světla po deváté večer, může otrávit štěně své dcery následujících důvodů háklivý zvířat. Rodina žije špatně. Peníze stačí jen na jídlo. Sanaha sní o lepší budoucnosti pro svou dceru: vzdělání a prestižní povolání. Matka popírá jídlo, aby jí koupila jinou knihu. To je jeden z nejvíce ponuré obrázku, který čerpal ve svém románu Elchin Safarli.

"Sladká sůl Bosporu": obsah

Obrázky se rychle nahradí a nedávají čtenáři najevo své smysly. Angličtina učitelka z Gruzie, která ztratila svou dceru, se skrývá z jejího smutku v Istanbulu. Na koncertě hrůzného zpěváka s červenými vlasy, Jandanem Erchetinem, exploduje bomba. Fat Shirin sní o ztrátě hmotnosti a nenávidí Sheker-Bairama pro množství sladkostí. Radikální transvestit Hasan z Íránu postrádá svou rodnou zemi a jeho odříkávanou matku. Stripper Oksana odmítá prodat své tělo Turkům a doufá, že se vezme. Mluvící aristokratická kočka vede rozhovor s novinářkou ve tmě noci. Všechny tyto pestré příběhy jsou zapleteny do hlavního děje - milostného příběhu azerbajdžánské novináře a turecké dívky Zeynepa Chetinové. Jejich vztah je jednoduchý a nenáročný, plný něžnosti, zanícené smyslnosti a uklidněné harmonie, která v knize nikdy nebyla narušena. Celé kouzlo románu "Sladká solí Bosporu" v kontrastních obrázcích, položených pro ideální štěstí v ne ideálním světě. Při čtení knihy můžete zachytit vůni Istanbulu, cítit příval větru, tváří v tvář legendárnímu Konstantinopoli.

Čtenáři nechávají komentáře o románu rozporuplné. Kniha Safarli nenechala nikoho lhostejný. Mnoho lidí je okouzleno báječnou atmosférou Istanbulu a neobvyklou myšlenkou autora. Existuje však mnoho čtenářů, podrážděných nadměrnou sentimentálností a opravdu velkým množstvím gastronomických metafor. Ale tohle je Elchin Safarli. "Sladká sůl Bosporu" je jasná, emocionální práce. Možná, bez smysluplného rozkladu a orientálních sladkostí na každé stránce, by kniha nebyla tak živá.