Aplikační a interpunkční znamení s ním. Interpunkční značky v referencích a interpecích

Byly chvíle, kdy jsme si navzájem psali karty, poznámky, dopisy a telegramy. Dnes stále více používáme esemeski. Zprávy se staly lakonickými, ale obecně se podstata formy přenosu informací nemění.

Nejčastěji je to nemožné, a někdy je to jen nezdvořilé ignorovat odvolání, i když posíláte zprávu na konkrétní telefonní číslo. Odvolání není formální. Přitahuje pozornost posluchače nebo čtenáře, nastavuje dialog.

Abyste však s tím správně použili ošetření a interpunkční znaménka, musíte si uvědomit několik pravidel.

Co je léčba?

V pojmu "oběh" je podstata již převedena. Je jedno nebo více slov, které přitahují pozornost příjemce, nutí reproduktor naslouchat, motivovat k akci, atd. Manipulace je vyslovováno s speciálním oslovení intonace a s pauzou na konci .:

"Petrově! Vstaňte a opusťte třídu! ".

"Kde je tvůj deník, Seryozha?".

Odvolání ve většině případů je reprezentováno slovem vyjádřeným podstatným jménem - toto je jméno nebo příjmení osoby.

"Podívej, Péte, nedělej si chybu."

Může to být také jméno zvířete:

"Ball, pro mě!".

Interference může být zásah nebo zájmeno (obvykle následuje zásah):

"Ano, dokončete to již!".

Odvolání může být neživé podstatné jméno nebo dokonce zeměpisné jméno (zejména takové odvolání je charakteristické pro umělecké řeč):

Můj život! Nebo jste mě snila?

(S. Esenin, "nelituji, nevolám, neplakám ...")

Odvolání je odděleno nejen intonačně. Jak se při zadávání interpunkčních znamének mýlit? Pravidla pomáhají porozumět tomuto problému.

Odvolání není rozděleno a meziroční

Jedná se o odvolání vyjádřená jedním slovem:

Vzpomínáš si, Alyosha, silnice Smolenska ...

(KM Simonov)

Nebo je to tak, jak Fox šuká do Vrány v bajku IA. Krylovův "Vrána a liška":

Zpívejte, ležejte, nestyděte se! Co když, sestro,

S krásou tohoto a zpíváte jste mistr ...

Role hovorů lze provést interpekcemi:

"Hej, pojď sem!".

Použití interferencí by nemělo být zaměňováno. Ta, na rozdíl od odvolání, dává poselství další emocionální náladu a vyjadřuje postoj mluvčího k partnerovi.

Interjekce jsou také zvýrazněny speciální intonací a v písemné řeči jsou dotčeny:

Ach, proč nejsem pták, ne krokový havran!

(Lermontov)

Mnoho pravidel v ruštině má výjimky a je třeba si je pamatovat. Takže v případě správného nastavení interpunkčních znamének v odvoláních a interpecích. Pokud k zásahu předchází interjekce "o", pak mezi přerušení a konverzi nečteme čárku:

Nemáš pravdu, nebe, svatá věta ...

(Lermontov)

V tomto případě by měla intonace sloužit jako nápověda: výzva "o nebi" zní jako jeden celek.

Ale jaký příklad nalezneme v hře Leonida Filatova "O Fedotu-Strelec":

Ano ano, kočka! Ach, ano, uchopte!

Kolik jste ženatý?

Ali, ty okamžitě

Jednodílné tkací kombinace?

V prvních dvou ozvěnách nejsou žádné hovory. V nich jsou interjekce "aye da", vyjadřující překvapení, v kombinaci s definicí podstatného jména. První dvě věty jsou syntakticky jednoduché.

Ale v textu v textu vidíme odvolání:

Vy, Fedot, manželka

Ačkoli chytrý, ano, to samé!

Společné odvolání

Jedná se o odvolání sestávající ze dvou nebo více slov:

"Zdravím, drahý příteli!".

Do takových odvolání nevkládáme interpunkční znaménka.

Zvláštním případem může být léčba podstatných jmen kombinována s interjekcemi:

Oh, miláčku, dívka je červená,

Půjdeme s tebou, vyčistíme ...

(Z ruské lidové písně)

Pravidlo pro nastavení interpunkce v této léčby (tj skládající se z určení definovaná slova a zájmena), říká, že čárka ve většině případů nepotřebují:

Proč jsi taková vévodkyně, jsi mou krásou?

(A.N. Ostrovský)

Pokud je odvolání sestávající z několika slov porušeno členy věty, měla by být každá část odvolání oddělena:

Silnější, kůň, hit, kopyto, krok za krokem!

(E. Bagrický)

Které interpunkční znaménka jsou uvedeny na léčbu?

Samotná léčba může zůstat kdekoli ve frázi podle vůle mluvčího. Měli by být odděleny čárkami od slov, která nesou hlavní zatížení informací ve větě.

"Občan, uklidněte se, posaďte se a promluvte."

Nebo:

"Nedávno jste vy, Alyosha, vůbec nic nedělali."

Nebo:

"A máte dobrou cestu, má drahá."

Více emocionální léčby lze oddělit vykřičníkem:

"Občané jsou cestující! Žádáme vás, abyste v salonu nekouřili! ".

Návrh může mít více než jedno odvolání. V tomto případě jsou odděleny jako homogenní a podle obecných pravidel:

"No tak, Ivanushka, shromáždí se, jsi můj sokol, tak jdi do cesty."

Je-li částice "o" předchází konverzii, je oddělena čárkou nebo vykřičníkem. Vyznačuje se stejnou vyzváněcí intonací a ve skutečnosti ji duplikuje, proto potřebuje izolaci:

Někdo,

Pojď,

porušení

spojení cizinců

a rozpor

blízké duše!

(E. Evtushenko)

Mějte na paměti, že částice "a" a "ano", které se nacházejí mezi opakovanými hovory, neoddělují čárky:

"Pán, ale mistr!" Kasyan najednou řekl svým zvučným hlasem ...

(IS Turgenev)

Emoce a interpunkční znamení

Vezměme v úvahu rysy referenčních a interpunkčních znamének.

Čárka je oddělena odkazy, pokud je reproduktor klidný:

"Vidíte, synu, to se stane ...".

A vykřičník - pokud blahopřejeme někoho na dovolenou. Nebo doporučujeme, abyste se rozhodli, doporučujeme pospíšit. Nebo hlásíme mimořádnou událost.

"Dámy a pánové! Dovolte mi, abych vám představil nového hosta ... ".

"Občané! Soudruzi! Golubchiki! Kéž byste konečně byli lidé! ".

Čárky vyjadřují klid, vykřičník - emocionalitu a dokonce i opovržení. Současně není podstatou zprávy nutně přímá souvislost s náladou komunikátoru. Bod nebo čárka, kde by byl vykřičník vhodnější, by hlásil lhostejnost nebo jiné emoce, které nejsou pro událost charakteristické:

"Drahý Alexandr. Přijměte své upřímné blahopřání k nové schůzce. "

Tak, odkazy na dopisu je někdy více sémantické zatížení: označení těchto značek a poté předložit zprávu, někdy může říct víc než informace, které nese.

Jak již bylo uvedeno výše, odvolání může formálně vypadat pouze takto a nevykazovat žádnou "reverzibilní" funkci. V tomto případě zdobí řeč, vyjadřuje postoj mluvčího k předmětu nebo jevu, zavádí neobvyklé sémantické nuance do textu.

Zde je vykřičník připsaný starému římskému státníkovi, myslitelovi a řečníkovi Mark Tullius Cicero:

O časy, moore!

Stát přísloví, tato věta pouze formálně vypadá jako odvolání, samozřejmě samozřejmě to není.

Zvláštní případy

Nezaměňujte léčbu úvodními slovy a frázemi. Oba tito i jiní nemají přednostní základ, a proto nemohou být členy návrhu. Ale úvodní slova nepřitahují pozornost partnera, přinášejí ve zprávě jinou funkci. Vyjasnění významu toho, co bylo řečeno, doplnění, zaměření na něco:

"Proto musíme vzít v úvahu stávající vyrovnání sil."

"Jak jste pochopili, podstatou situace je následující ...".

Pravidlo pro umístění interpunkčních znamének během volání a otevření slov vyžaduje oddělení čár.

Všimněte si, že věta může obsahovat jak úvodní slova, tak odvolání:

"Víš, Basile, teď už není to, co to bylo. Máme další věci. "

"Vidíte" - úvodní věta, "Basil" - odvolání.

Interpretace často nemohou být členy věty. Někdy však získávají neobvyklé syntaktické funkce a "vyrůstají" do nezávislých členů věty:

"Jeli jsme rybařit, koupili jsme si spoustu a pak jsme šli domů!".

"Utíkala do vody, uh!".

Interpretace "Aida" a "Uh" v citovaných příkladech jsou přednostní.

V jiných případech stojí za to předložit pochybné návrhy s údajně dostupnými v jejich odvoláních na syntaktickou analýzu. Navíc, některá slova, která jsou členy věty, mohou na sebe převzít funkce obrácení. Všichni si pamatujeme takové příklady:

Stát na Voltě: jehož sténání je slyšet

Nad velkou ruskou řekou?

(NA Nekrasov)

Nebo:

Vechor, vzpomínáš, že vánice byla rozzlobená,

V oblačné obloze se opar ponořil ...

(AS Pushkin)

"Vydejte se na Volhu" a "si pamatujete" - části komplexních vět, které intonačně plní úlohu odvolání.

Mluvili jsme s ním o léčbě a interpunkci. Je důležité správně je oddělit od členů návrhu tak, aby čtenář pochopil podstatu informací, které mu autor chce předat.