Reprezentativní demokracie

V demokratického státu jediný dopravce a zdroj energie jsou lidé. V souladu s povahou projevu zájmů a vůle společnosti existují dvě formy demokracie. K těmto formám je přímá a reprezentativní demokracie.

První zahrnuje řešení státních problémů s přímou účastí občanů. V tomto případě jako projevy moc lidí tam jsou setkání, referenda, vesnické setkání a tak dále.

Reprezentativní demokracie zajišťuje realizaci vůle lidu prostřednictvím zástupců. Mohou to být veřejné organizace, volených orgánů, stran a dalších.

Demokracie by měla poskytnout mechanismus pro rozvoj kolektivních řešení, která plně odpovídají zájmům občanské společnosti. Přímá a reprezentativní demokracie se jistě liší. Nicméně obě tyto formy jsou zaměřeny na realizaci lidské moci. Domníváme se, že za těchto okolností při rozhodování o veřejných zakázkách jsou dosaženy stejné cíle jako při výkonu jednotlivých rozhodnutí.

Reprezentativní demokracie předpokládá výběr odpovědných osob občany. Na druhou stranu společně řeší problémy, přijímají (hlasováním) kolektivní rozhodnutí. Tím se projevuje princip této formy demokracie.

Reprezentativní demokracie zajišťuje zvláštní vztah mezi zvolenými jednotlivci a voliči. Kandidáti řeknou lidem o myšlenkách a principech, které se budou uplatňovat v rámci svých politik, a občané si vyberou osobu, jejíž nápady jsou nejblíže svým vlastním.

Základem demokratického procesu je existence principu čestnosti. Nicméně, jak ukazuje praxe, není vždy aplikováno. Mnozí kandidáti chápou, že je pravděpodobné, že porazí ty, kteří řeknou voličům, co chtějí slyšet. Ale to není vždy to, co si uchazeči skutečně myslí. Reprezentativní demokracie však umožňuje odvolání kandidáta z funkce v případě, že nesplní své povinnosti. Proto je možné udržovat podmínky blízké rovnováze. Nejsou volení zástupci, kteří voliči potřebují vždy. Ale ten druhý může opravit chybu volba v dalším hlasování.

Někdy v některých situacích může dojít k výrazné odchylce podmínek od stavu rovnováhy. Žadatelé hledají způsoby, jak vyplní mezeru mezi svými akcemi a slibami. Kandidáti začnou provádět průzkumy veřejného mínění, studovat veřejné mínění, svolávat schůze. Zástupci tedy zjišťují přání a potřeby voličů a sestavují své prohlášení a návrhy odpovídajícím způsobem, tj. Aby vyhověli žádostem voličů. V důsledku toho vzniká korespondence mezi přáním voličů a slibem kandidátů. Často se však tento proces vede špatně. Očekávání voličů se shoduje s prohlášeními kandidátů. V tomto případě nemusí být žadatelé, jejichž nápady odpovídají potřebám voličů, vybráni. V důsledku toho voliči opět nedostanou potřebné zástupce a jsou zklamáni ve volebním procesu.

Někdy samotný volič není bezchybný. Předpokládá se, že výběrem zástupce, kteří pak budou řídit podle skutečných zájmů společnosti, voliči často snaží realizovat své velmi osobní zájmy, jejich umístěním nad zájmy společnosti. Zase žadatelé často apelují na stejné sobecké potřeby jednotlivých občanů. A vzhledem k tomu, že zástupci nejsou schopni vzít v úvahu absolutně všechny zájmy, které (kandidáti), musí dát přednost jen některé z potřeby voličů.