M. Yu. Lermontov, "Pine": obsah a analýza básně. Jaký je verš Lermontova borovice?

V 19. století vytvořil poslední německý romantický Heinrich Heine báseň založenou na jeho nešťastné lásce. Byl přeložen ruskými básníky. Každý svým způsobem. Nejlepší překlad však vytvořil Michail Lermontov. "Pine" - malá, ale mimořádně krásná poetická práce o samotě a touze.

Původní Heine

Heinrich Heine byl nejen vtipným publicistou, ale i bezkonkurenčním mistrem lyrického žánru. Když se rozhodl věnovat báseň svému milovanému, napsal osmi verši o melancholickém severním stromu. Práce se ukázala být hluboce lyrická. A po dvanácti letech jej přeložil ruský básník Michail Lermontov, něco, co předtím nikdy neudělal. Básník netrval literárním překladem a to, co ho tentokrát vyvolalo, není známo. Ale tak či onak, báseň v ruském překladu se spíše stala jeho vlastní dílo Lermontova. Obsahuje motivy, které jsou blízké celé tvorbě ruských textů. Srovnávací analýza Lermontovovy básně "Pine Tree" a díla německého básníka dává představu o tom, jak odlišné byly vnitřní zkušenosti těchto dvou talentovaných autorů.

V originále existují dva obrázky: jedle a dlaň. A smrk v němčině - mužský. Heine věnovala velkou pozornost dosažení eufonie v jeho lyrických dílech. A ve své básni je spousta dlouhých samohlásek, které vytvářejí smyslný jemný efekt. Jediným slovem postrádajícím měkkost je Ein Fichtenbaum, což znamená "smrk" v překladu. S pomocí této techniky pozadí autor dává obraz stromu tuhosti a maskulinity. V překladu ruského básníka je hlavním obrazem borovice. Lermontov napsal verš na základě již vytvořené práce, ale ukázalo se, že je něco jedinečného.

Osamělost

Tragický osud a rysy příběhu Michaila Lermontova se odráží v jeho textech. Motiv osamělosti je přítomen v mnoha jeho dílech. Často ve svých básních jsou slova jako "jedna", "osamělá".

Bývalý básník ztratil matku jako dítě. Rose bez otce. Když jsem vstoupil na univerzitu, nekomunikoval jsem s nikým. On byl vždycky cizí přátelským textem, tak blízko jeho idolu Puškinovi. Přátelé, které nikdy neměl. V dětství se začala formovat zvláštní postava, když v důsledku úsilí babičky na mateřské lince byl budoucí básník zcela zbaven pozornosti svého otce.

Později, když se Lermontov stal dospělým, se naučil zklamání z jiné povahy. Pro něj se politická situace v Rusku stala skutečnou tragédií. Zklamání proměnil pocitem osamělosti, a tyto pocity se odrážejí v dílech jako „Sail“, „útes“, „Jdu ven sama na cestě“, „Pine“. Lermontov báseň o strom ‚na divokém severu„byla napsána v roce 1841, tedy v roce jeho smrti. A psaní tohoto lyrického díla se stalo jedním ze vzácných případů, kdy překlad není nižší než původní.

Pine

První stanza je věnována studenému, ale skutečnému světu, ve kterém strom sídlí. Borovice na holém vrcholu je symbolem osamělosti. Osamělý zmrazený strom trápí a spí. Autor vyjadřuje své pocity skrze tento obraz. Koneckonců se také cítil nepochopitelný, osamělý po celý svůj krátký život.

Lermontov dává stromům schopnost cítit, snít, být smutný. To mu umožňuje upřímně vyjádřit své tajné pocity. Ale sám básník také vyjadřuje svou nedůvěru k existenci blízké osoby. Kvůli jeho krátkému životu měl dost důvodů, aby pochyboval o věrnosti žen.

Palma

Druhá část básně nás přivádí k slunečnému okraji, kde, jako borovice, dlaň narůstá smutně. Oba jsou ženská. Zatímco německý autor má sousedství mužských a ženských obrazů, které již hovoří o hlavním tématu Heine. Pro německého romantika byl hlavním lyrickým motivem odloučení od milovaného, ​​což nelze říci o básni "Pine". Lermontov napsal verš, spíše jeho touhu být pochopen, slyšen.

Zatím básník v touze zbavit osamělosti a najít milovaného člověka vytvořené v představách nikoli obraz duchovního přítele a ženskou formu. To jasně říci poslední řádky básně, kde je v obraze snu o „krásné palmy.“

Realita a sen

Lermontov se opakovaně obrátil k tématu osamělosti. Pine (analýza práce naznačuje, že tento obraz není zcela lyrický) vyjadřuje v básni nejvyšší stupeň těchto pocitů. Básník vytváří atmosféru zoufalství tím, že vytváří dva malé světy: chladné a horké. V první je borovice, ve druhé - palma. A nikdy nebudou spolu. S pomocí souběhu severního okraje na jih autor vyjadřuje marnost snu.

Sen nebo sen?

Slash snů a reality je zařízení, které Lermontov používá ve svém překladu. Borovici ruského básníka ztrácí, pokrytý sněhem. Senuje o vzdálené poušti, ale sen se nikdy nestane skutečností. To je další rozdíl od původního. V němčině jsou "snění" a "vidění snů" slovesa, která mají blízko smyslu a rovnováhu v zvuku. Německý básník říká: «träumt Er von einer Palme», což lze přeložit jako „sny o palmy,“ a jako „Sny palmy.“ Ale v ruštině slova "sen" a "sen" nebyly nikdy synonymy nebo paronymy. Snad jazykové rozdíly zesílily vliv, který se Lermontov snažil vytvořit. "Pine" - to není jen úspěšný překlad. Tato báseň, pronikající duchem zoufalství, který je vlastně ruského charakteru. Lze předpokládat, že v ruské interpretaci se sen stane nerealizovatelným snem.

Musicality

V důsledku střídání samohlásek výjimečného zvuku se Lermontovovi podařilo dosáhnout ve své práci. "Pine" - báseň, ve které vokalismus vyniká živě. V první stanze přitahují pozornost opakování souhlásky "c". Možná, že v překladu Lermontov hlavního obrazu mám borovici, a strom není muž (např cedr), a to nejen z důvodu autora na prvním úkolem bylo vyjádřit samotu, co obecný strom příslušnost nehraje žádnou roli. Důvodem spíše je, že jinak by autor nebyl schopen dosáhnout takového harmonického zvukového systému.