"Imitace koránu", Puškin: analýza. Báseň "Imitace Koránu"

Báseň "imitace koránu" je pro mnohé považována za jednu z nejednoznačnějších prací Alexandera Sergejeviče Puškina. Básnická úvaha se dotýká nejbolestnějšího tématu - náboženství. Snažil se vyjádřit ke čtečce, která nevidomé dodržování dogma, nechápou podstatu víry vede k znevažování osoby, které někdo může manipulovat neosobní vědomí lidí.

Historie psaní básně "Imitace Koránu" (Puškin)

Analýza práce musí začít s historií jeho psaní, aby se pochopily motivace básníka. Při svém návratu z jižního exilu musel Puškin strávit další dva roky v dobrovolném vyhnanství v panství Mikhailovskoye. Dobrovolně, protože se staral o tvrdého básníka, otec se dobrovolně přiznal.

Alexander Sergejevič byl muž zvědavé mysli a nemohl se jednoduše nudit ve vězení. On vyvinul násilnou aktivitu, navštěvovat sousedy a obtěžovat je s rozhovory. Byli to upřímní lidé, mnozí z básníků se chovali diskrétně a usilovali o důvody k politicky nesprávným tématům. Včetně - náboženství.

Rozhovory s Praskovjem Osipovou

Snad nejzajímavější partnerem pro Puškina byl Praskovya Alexandrovna Osipova, soused statkář. Líbila se Puškinovým textům, básním o přírodě, zamyšleným básním. Žena měla pokuta mysl byl zvědavý, a pro potěšení básníka, hluboce věřící. Interlocuté by mohli trávit hodiny horké debaty o tématu víry. Nakonec se Puškin rozhodl vyjádřit své argumenty v poetické podobě a v roce 1825 napsal 9-kapitolovou báseň "Imitace koránu".

Pushkinova analýza náboženství navázala na interpretace textů od Koránu - svaté knihy muslimů. Každá kapitola je založena na konkrétním příběhu ze života a skutků proroka Mohameda. Není známo, zda ho brilantní spisovatelka Praskovia Aleksandrovna přesvědčila ve své spravedlnosti, ale jistě dosáhl rozptýlené debaty mezi svými kolegy.

Krátké pokračování

Ačkoli autor si opatrně vybral cizí víru jako kritické uvažování, práce způsobila rezonanční reakci. Tam byl vzácný případ, kdy neexistoval jednoznačný kompromis s závěry básníka. Pushkin předpokládal takovou otočku? "Imitace Koránu" ovlivňuje příliš intimní pocity, důležité pro věřící.

Na první pohled je to stvoření o skutcích proroka. Ale to je dost přemýšlet o textu, a je zřejmé, že příběh je o obyčejných lidí, kteří jsou nuceni poslouchat slepě jednou přijaté dogmata a zákony muslimské víry. Proto islám bojovník musí svléknout meč a zemřel, aniž by věděl příčin války, v naději, že „Blaze padlých v bitvě?“ Pro které mladé muslimské ženy, aby se stal „manželky vyčistit proroka“, jsou odsouzeny k celibátu?

Po přečtení je motiv práce "Imitace koránu" jasný. Verš varuje, že i když praví věřící neúnavně dodržují přikázání, existují lidé, kteří používají své pocity k dosažení svých vlastních sobeckých cílů.

Pushkin je ateista?

"Vzbuď se, strach," zavolá básník. „V tomto každému osobní odpověď“ - takový argument vedení nesouhlasí s ustálenou odvolacím Puškin. K tomu věřící mají vhodné výroky: "Caesarovy věci jsou Caesarovy, ale Boží Boží."

Po napsání "imitace Koránu" Puškin analyzoval rozpory v náboženském prostředí. Každý pochopil alegorický význam textu. Ačkoli hovoříme o islámu, předpokládá se jakákoli víra (ortodoxní). Nepochopitelně existuje myšlenka, že Alexander Sergejevič je ateista (který byl v cárských časech považován za zmatek). To však není. Je známo, že Puškin respektoval zbožné lidi a byl tolerantní ke všem náboženstvím. Pevně ​​věřil, že slepé uctění nepřispívá k duchovnímu osvícení. Jen si uvědomit sebe jako člověk, můžete oslovit Boha.

Korespondence básnického textu z Koránu

Tak jak děláte analýzu? „Napodobeniny koránu“ mezi autory považovány za obtížné dílo, protože text je založen na Koránu. Nestačí znát výňatky ze posvátné knihy, kterou Puškin použil při psaní básně, vyžaduje pochopení jemností islámu. Četné studie ukazují, že část čtveřice přesně sleduje logiku Koránu a je založena na přesné interpretaci textu z této knihy. Nicméně, Puškin nebude, ale nepřináší svobodu výkladu svatého textu muslimů, zejména proto, že podstatou básně předpokládá určitou změnu, znovuzrození, zřeknutí se dogmat.

Abychom pochopili neuvěřitelnou složitost interpretace díla, nedívejte se na celém verši Pushkin je „Napodobeniny koránu“, a alespoň některé z čtyřverší. Cyklus, napsaný v roce 1824, se skládá z devíti kapitol. Ten otevírá první kapitolu, „napsal nechetoyhellip- páru a“ skládající se ze čtyř čtyřverší:

Přísahám, že pár a zvláštní,

Přísahám mečem a správnou bitvou,

Přísahám v ranní hvězdě,

Přísahám večerní modlitbě:

Ne, neopustil jsem tě.

Kdo ve stínu klidu

Vstoupil jsem, hlava jeho milujícího,

A schoval se od bdělého gongu?

V den žízně jsem nepil

Jsi pustá voda?

Nedala jsem ti jazyk

Mocná moc nad myslí?

Buďte stateční, opovrhněte podvod,

Steirly následovat cestu pravdy,

Milujte sirotky a můj Korán

Řekněte třesoucímu se stvoření.

Obecná analýza první kapitoly

Podstata práce vědců tvořivosti génia básníka spočívá v hledání korespondence řádků napsaných Puškinem s čarami z Koránu. To znamená hledat, na čem se básník spoléhal při sestavování díla "Imitace Koránu". Verš je obtížné se učit, takže odborníci jsou mimořádně zajímaví.

Za prvé se ukázalo, že centrální představy o první kapitole: „Gonen bystrozraký“ a „mocná síla“ „z mysli“ jazyka - chybí v Koránu. Mezitím textové závislost první a poslední sloka básně z Koránu není pochyb. Jako by předjímali zájem kritiků o tuto práci, Puškin nechal několik poznámek, které pomohly odborníkům provést přesnější analýzu. „Napodobeniny Koránu“, například, obsahuje primeshy-básník, Poznámka k prvnímu verši: „Na jiných místech Korán Bůh přísahá kopyty klisen, plody fíkovníku, svoboda Mekky. Tato podivná rétorická obratka se nachází v Koránu každou minutu. "

Nejblíže k hlavě první sloka 89. přikázání, které Bůh dává básně k jeho prorok, rasshy-seyany celém textu koránu. Všechna výzkumníků pracuje známý obzvláště tesshy-ing vztah poslední sloku a první řádek druhé čtyřverší s 93 kapitol koránu: „Pán tvůj tě neopustí ... Nebudeš utlačovat sirotka, ne otemli poslední drobečky z chudé, zvěstujeme vám Boží milost.“ Ve 2. a 3. stanu není přímá závislost na Koránu tak zřejmá.

Analýza druhého quatrain básně "Imitace Koránu" (Puškin)

Analýza této části je obtížná. Jedná se o zázračné spasení z pronásledování, ale učenci Puškinovi úplně nerozumí historii Koránu. Vědecký pracovník Tomashensky například tvrdil, že v Koránu není podobný text. Jeho kolegové však poukazují na to, že v Koránu je přítomna zmínka o pronásledování, například:

• Kapitola 8: "Bůh a jeho prorok přivedli věrné na místo bezpečí a poslali bojovníky, aby potrestali nevěřící."
• 9 Kapitola: „Jakmile oba uchýlili do jeskyně, Mohammed potěšil své přisluhovače,“ Nenechte setuy, Bůh s námi. "

Nicméně snaha o skutečném neshy-Mohammed je zmíněn v Koránu velmi krátce. Fomichev navrhl, že Puškin mohl použít biografii Mohameda z Koránu, v překladu do francouzštiny, Dushkin našel v knihovně. V tomto vydání, spíše poshy-frakční popisuje Mohammed a jeho společník se schovával v jeskyni při útěku z Mekky, a Bůh zázračně zvedl u vchodu do jeskyně stromu. Při pohledu do jeskyně a viděl, že vstup do ní pavučinový a to tam holubice odložen vajec, pronásledovatelé se rozhodli, že již dlouhou dobu nikdo nepřišel a prošel.

Sjednocení náboženství?

Možná Puškinova verše „Napodobeniny koránu“ je obtížné interpretovat, z toho důvodu, že básník uzavřela dílo legendy nejen z Koránu, ale také ze Starého zákona. Pushkin respektoval všechna náboženství. Slova „Zorka perzekucí“ připomíná další pogoshy ne - o pronásledování egyptského faraóna, Mojžíšovi a jeho lidu během exodu z Egypta.

Je možné, že při vytváření jeho báseň Puškin byl s odkazem na biblickém příběhu s přechodem Rudého moře, otozhdeshy-stvlyaya Prorok Muhammad prorok Mojžíš. Důvody pro toto označení je již stanoven v Koránu, kde Mojžíš zobrazen jako předchůdce Mohameda: Alláh neustále připomíná Mohameda jeho pra-predsheshy stvennike, jeho první prorok - Mojžíše. Není náhodou, že v knize „Exodus“, v němž akt Mojžíše popsaného stoupá většiny předmětů vypůjčené z Bible do koránu.

Analýza třetího quatrainu

První řádek tohoto čtyřverší výzkumníci v korelaci s 11. verši kapitoly 8 koránu: „Nezapomeň ... kako seslal z nebe vodu na mytí vás, aby se očistil a byl ušetřen zloby diyavola“. Nicméně, Puškin jde uhasit žízeň, ne očištění „vodách na poušti‘, a nikoli vodu, nisposlanshy-termín z nebe.

Možná Pushkin narážel na jiné tradice: jednou na cestě mezi Medina a Damašek Mohammed stěží nabrat kbelík vody z vysychání toku, ale nalitím zpět a přeměnit ji na bohatý zdroj Napo celé armády. Ale v Koránu tato epizoda chybí. Proto je počet výzkumných pracovníků ve srovnání s první řádek třetí sloky se známou bibshy-leyskim příběh o tom, jak Mojžíš napojil lid, oslabené žízní v poušti, stávkující s prutem kamene, ze kterého pramen vody, je to tak, že mu Bůh přikázal. V Koránu je tento epishy-zod zmíněn dvakrát (kapitoly 2 a 7).

A přesto - Bible?

Vraťme se do pravěku. Co Pushkin chtěl? "Napodobování Koránu" se narodil v sporech s pozemkem Osipovou o vlivu náboženství na lidi. Básník v poetické podobě vyjádřil svůj názor. Možná Puškin vzal v úvahu, že Osipova blíže biblické příběhy, nebo pro něj bylo zajímavé kombinovat několik náboženství, nebo ukázat, že všechna náboženství jsou v podstatě podobné.

Je známo, že při práci na cyklu "Imitace Koránu" musel Puškin reagovat na Bibli. "Pracuji pro slávu Koránu," napsal Puškin svému bratrovi v dopise, který se datuje od 1. listopadu 1824. O něco později, na začátku 20. listopadu, požádal svého bratra, aby mu poslal knihu: "Bible, Bible! A francouzština není ostuda-přemenno. " Zjevně, když pracoval na cyklu, byl Puškin unášen jak muslimskými, tak biblickými motivy.

Závěr

Fanoušci poezie jsou inspirováni Pushkinovy ​​texty, verše o chvějící se lásce a pestré přírodě. Ale Puškin, především, občan, filozof, myslitel. Stíhač s nespravedlností, tyranií, útiskem. Práce "Imitace Koránu" je plná ducha svobody, s voláním "Rise, plachý!"