Polská žena je polština nebo polština? Jak psát a mluvit správně

Psaní a výslovnost mnoha slov ruského jazyka často spočívá na tradici vytvořené v minulých stoletích. Z tohoto důvodu může existovat několik termínů pro označení jednoho konceptu, například jako tmel a tmel. Mezi takovými spornými okamžiky a správným jménem státní příslušnosti obyvatele Polska. Tak, jak mluvit: polsky nebo polsky? Zjistíme to.

Význam slov "polka" a "polka"

Než se dozvíte, jak správně zavolat obyvatele Polska: Polku nebo Polku, stojí za to pochopit smysl a původ těchto slov.

Oba termíny jsou používány pro pojmenování občanů nebo žen Polska, stejně jako pro ty, kteří žijí v jiné zemi, ale patří k této národnosti.

Tato slova jsou mezi sebou absolutní synonyma. Současně je "polský" považován za zastaralý název, který již dlouho nevyužívá. Zatímco "polka" se aktivně používá nejen v ruštině a polštině, ale také ve většině ostatních jazyků.

Etymologie slova "polka"

Než se rozhodnete, jak správně napsat: "polka" nebo "polka", stojí za to dozvědět se o významu a původu těchto pojmů.

Takže ženské podstatné jméno "polka" (polka v polštině) vzniklo ze slova "polák", který se nazývá obyvatel nebo původem z Polska. Stejný stát obdržel takové jméno kvůli jeho plochému terénu (z pojmu "pole" - pól). Tam je také verze, že země získala své jméno ne kvůli zvláštnostem krajiny (ve skutečnosti tam je poměrně málo lesů v Polsku), ale kvůli kmenu glades žijící v tomto území.

Ruštině, ukrajinštině, běloruštině, němčině, angličtině, francouzštině a většině ostatních světových jazyků bylo slovo "polka" vypůjčeno z rodného Polska a prakticky bez změn.

Je zajímavé, že toto podstatné jméno si zachovalo původní stres na první slabici. Zatímco výslovnost slova "Pole" byla přizpůsobena ruskému jazyku. Stres byl přenesen z první slabiky na druhou.

Původ pojmu "polský"

Stejně jako termín "polka", "Polishie" byl také tvořen od slova "Pole" a "Polsko", ale mnohem později. Přesný čas vzhledu tohoto názvu v ruském jazyce není znám. V tomto případě je podstatné jméno je zkoumán z hlediska gramatiky zapadá do vzorce vzdělání ženské od samce, pokud jde o státní příslušnosti. Například jako Tádžik - Tádžik, Uzbek - Uzbek, slovensko - slovenský.

Z toho můžeme konstatovat, že slovo "polský" se objevilo jako ruský analog k substantivnímu výrazu "polka" a distribuce byla způsobena především fikcí.

Tak, v pracích takových klasik jako Alexander Sergejevič Puškin a Nikolaj Vasilyevich Gogol, téměř všude se toto slovo používá. A s lehkou rukou, jiní spisovatelé v pozdější době začali používat tento termín místo "polky".

Mimochodem, z ruského jazyka se polská žena stěhovala do ukrajinské (polské) a běloruské ("rukavice"). Před tím, ukrajinsky často používá termín „Lyashko“ či „katolický“, které jsou pro ortodoxní lidi na Ukrajině (během Kazatchiny) zůstala prakticky synonyma.

Zvláštnosti významu podstatného jména "polka"

Ačkoli obě slova jsou synonyma, existuje rozdíl mezi nimi. Takže termín "polský" má negativní povahu, s poznámkou zanedbání. A polské ženy a dívky se samy dopouštějí, když jsou k nim povolány. Stejně jako Ukrajinci, když jsou nazýváni "hohlami" a "bandery", a Rusové - když se říká "katsapami" a "Moskálové".

Kořen tohoto odporu ohledně slova "polský" není přesně znám. Možná je to kvůli rozdělení Polska v roce 1795, kdy se ruská říše podílela velmi aktivně. Konec konců, více než sto let mnoho polských zemí patřilo Rusům, kteří aktivně zasadili svou kulturu a jazyk.

V každém případě, pokud při návštěvě Poláků povolá polskou ženu, bude to považováno za špatnou formu a bude nepřátelské.

Je v polštině slovo "polština"?

S ohledem na otázku: „Chcete-li mluvit a psát, jak se: Polský nebo Polka“, měli byste věnovat pozornost tomu, zda je útok na palubě polského slova v jejich jazyce.

Ukazuje se, že tento výraz, tak úspěšně zavedený v ruštině, ukrajinštině a běloruském jazyce, chybí v polštině.

V tomto případě je někdy slovo „Pole“ se snaží dát do systému jako protipól k termínu „Poliaček» (Polaczek), což je také nijak zvlášť milován zástupci tohoto národa. Podstatná slova "polská" a "polská" však mají různé odstíny významu. Takže první je zastaralý název knihy, který byl v minulosti používán v oficiálních dokumentech. Ale "Poláci" nebo "Polapishka" jsou podstatná jména s jasným odstínem zanedbávání. Nikdy nebyly použity v oficiálním ústním nebo psaném jazyce.

"Pole" nebo "polka": jak správně mluvit a psát

Oba pojmy mají jeden význam. Nicméně, který z nich bych měl vybrat: polský nebo polský?

Navzdory četným sporům je jediným významným slovem o Polsku žena podstatné jméno "polka".

Termín "polský" je považován nejen za hrubý, ale také zastaralý. A dokonce z první poloviny XX. Století, která byla zaznamenána v tehdejších slovnících.

Nicméně, při psaní uměleckých děl, které popisují období Puškin nebo období, kdy bylo aktivně užíváno výrazem "polská žena" v řeči, je použití tohoto slova přípustné.

Z toho všeho lze dojít k závěru, že na výběr mezi „polka“ nebo „Pole“, měli byste vždy dát přednost první, pokud se nejedná o historické umělecké dílo.

Proč se často říká "polka" místo "polka"

Poté studoval na otázku: „Chcete-li mluvit a psát, jak se: Polský nebo Polka“, měli byste věnovat pozornost, proč je stále v řeči mnoho lidí používá slovo „Pole“. Koneckonců, je to nejen zastaralé, ale může způsobit problémy ve vztazích se ženami této národnosti.

Ukazuje se, že slovo "polka" se používá nejen jako obyvatel Polska, ale také jako známý český rychlý tanec. Z tohoto důvodu, aby nedošlo k nepochopení v rozhovoru, mnoho (bez ohledu na to, jak správně: Polka nebo polský) používají druhé slovo.

Mimochodem, kvůli této náhodě někteří lidé považují polku za polský tanec. Vlastně se jeho jméno zformovalo z českého slova půlka a pouze nedorozumění bylo v souladu s polem polka.

Zajímavé je, že se podobným jménem existuje také švédská taneční polská ("polska"), která také nemá nic společného s národností.

Po zvážení na otázku: „Chcete-li mluvit a psát, jak se: Polský nebo Polka“, lze dospět k závěru, že existence tohoto problému ukazuje bohatství ruského jazyka, stejně jako touhu svých nosičů za všech okolností usilovat o jejich vlastní jména pro cizích slov.