N. Nosov, Živý klobouk. Příběh pro děti

Příběhy pro děti "Okurky", "Miska kašička", "Fantasers", "Živý klobouk" Nosov Nikolai Nikolaevich jsou možná známy každému dítěti. Jsou stále součástí seznamu knih doporučených pro čtení v mateřské a základní škole. Krátké, vtipné, nezapomenutelné skits, které byly vzaty ze života, jsou velmi populární u malých čtenářů a posluchačů.

Jak se stát spisovatelem Nikolay Nosov

"Živý klobouk" a další díla spisovatele se narodili po narození svého dítěte v rodině. Dítě, stejně jako všechny děti, muselo vyprávět příběhy. Nicméně Nikolaj Nikolajevič rád sám vymyslel ty legrační příběhy - a tak přišel nápad vyzkoušet si ruku v písemné podobě. První práce, včetně povídce „živé Hat“ Nosov napsal v roce 1938, ve stejném roce, které byly vytištěny v dětských publikacích, hlavně v populárním tehdejším časopise „Murzilka“. Brzy se dost nahromadily, ale výstupem sbírky zabránilo válka. Jako výsledek, první kniha se objevil až v roce 1945 a okamžitě přitahoval pozornost čtenářů. Od té doby Nikolaj Nosov patří již několik desetiletí mezi nejznámější a nejoblíbenější děti spisovatelů mladých a středních věkových skupin.

Stručný obsah vyprávění

"Živý klobouk" v Nosově začíná zcela normálně. Dva chlapci sedí u stolu a klidně kreslí. Nedaleko, u kadeřnice, hraje kotě. Znaky najednou slyší něco na zemi. Ukázalo se, že klobouk spadl ze skříně. Také obvyklé, ale najednou se přestěhovala a způsobila, že kluci vyděsili. Pochopili, že neživý objekt se nemůže pohybovat sám. Klobouk se však po celém pokoji nepohyboval. Chlapec, který přišel do domu svého přítele, dokonce chtěl uniknout ze strachu z běhu domů. Zvědavost převládala a hrdinové se rozhodli zjistit, co se děje. Začali házet brambor do klobouku a najednou slyšeli močení. Práce Nosova "Živý klobouk" končí zábavou: viníkem strachu z přátel byl nevinné kotě.

Vlastnosti pozemku a stylu

Co je dobytí více než jedné generace mladých čtenářů knihy Nikolaje Nikolayevicha? Chcete-li odpovědět na otázku, podívejme se na příklad "Živý klobouk". Nosov si zvolí, že děj je velmi realní a pochopitelné pro každé dítě situaci, ale přináší do něj trochu tajemství. Čtenář, na rozdíl od hrdinů, ví od samého začátku, kdo sedí pod kloboukem. Protože to funguje skvěle kompozitní příjem, kdo používá Nosov. "Živý klobouk" je vtipný příběh, protože je pro nás zábavné sledovat, jak se naprosto bezohledný strach více a více přemáhá hrdinům. Navíc se příběh v příběhu rychle rozvíjí: Volodya a Vadik okamžitě reagují na to, co se děje, a přijít s akčním plánem. Pokud se nejprve pokusí jednoduše uniknout - přirozenou reakci člověka, když se setkávají s nepochopitelným a děsivým, pak začnou stavět verze toho, co se děje. V určitém okamžiku se chlapci dokonce začnou bránit s holí a lyžárna, ale určitě chtějí odhalit tajemství klobouku. Jediný hrdina, který skutečně vyvolává sympatie čtenáře, je kočka, která chytila ​​mouchy Vaska, která byla zároveň viníkem a oběťmi incidentu.

V blízkosti kluků a slovní zásoba, která se používá v práce nosů. "Živý klobouk" je příběh, ve kterém se výrazně používají výrazy "něco flopu", "otřáslo se strachem", "začalo být házeno". Jsou to nejlepší způsob, jak porozumět stavu hlavních postav, které jsou v komické situaci.

Vzdělávací význam příběhu

Navzdory zjevné jednoduchosti a bezvýznamnosti popsané situace se děti mohou naučit několik hodin z práce. Za prvé, hlavní postavy jsou odvážní, aktivní chlapci. Překonali svůj strach způsobený fantazií a začali hledat logické vysvětlení toho, co viděli. Například se rozhodli, že někdo jen vytáhne klobouk z lana. Důležité je také, aby se chlapci rozhodli společně zjistit pravdu a Vovka, který uteče, zůstane se svým přítelem. Vzájemná pomoc, odvaha, inteligence pomohou najít cestu z jakékoli situace, zdůrazňuje Nosov.

"Živý klobouk" je příběh o tom, jak krásné dětství je, když člověk může být upřímný a přímý.

Mnoho dospělých, kteří se poprvé seznámili s prací v dětství, si je přečetli u svých synů, dcer, vnoučat. A výsledek je téměř vždy předvídatelný: chlapci jsou tak uneseni, že se začínají smát neovladatelně. Například se to stalo se syny M. Prilezhayevy, kteří se ještě nemohli uklidnit, když se dozvěděli o dobrodružstvích hrdinů. A. Ivanov si vzpomněl, jak tento příběh poprvé slyšel jako čtyřleté dítě. Práce byla tak ráda, že ho brzy znala. Ale hlavní věc, kterou lze v obou příbězích rozlišovat, je, že poznávání "Živého klobouku" probouzí u malých čtenářů touhu seznámit se s dalšími příběhy spisovatele. A toto je úvod do literatury.

Překlady a verze obrazovky

Díla Nikolaje Nikolajeviče jsou zajímavé nejen pro ruské děti, ale i pro děti z jiných zemí. Příběh "Živý klobouk" se objevil v Bělorusku v roce 1938. Následně byly jeho překlady do estonštiny, polštiny, němčiny, angličtiny, španělštiny, francouzštiny, finštiny, irštiny a dokonce i Malgašky. Mimochodem, podle jednoho z mezinárodních časopisů je třetí místo mezi ruskými spisovateli, nejčastěji přeložené do jiných jazyků, obsazeno N. Nosovem.

"Living Hat" je příběh, který je ideální pro inscenace. V roce 1972, podle jeho spiknutí, byl natočen film, který se stal kurzem práce A. Šurikové.