Žukovského díla: seznam

Vasily Andreevich Zhukovský je považován za jednoho ze zakladatelů romantismu v Rusku. Tento básník uprostřed jeho práce představoval problémy ve vnitřním světě člověka. Jak řekl Belinsky o něm, Zhukovského zásluhy jsou neocenitelné - dal "duši a srdci" ruské poezie.

Zhukovsky díla soustředit na vnitřní pocity hlavního hrdiny, pocitů a emocí obyčejného člověka, který vedl k tomu, že básník byl povinen překonat vysokou styl, který klasicisti napsal jeho předchůdce. Jazyk děl se stal mnohem citlivějším, živějším, přenášejícím různé psychologické nuance. Zahrnuje frazeologii a mluvený jazyk.

Původ básníka

Básník se narodil 29. ledna 1783 na hranici provincií Orel, Kaluga a Tula, ve vesnici Mishenskoye. Byl to nelegitimní syn bohatého vlastníka půdy Athanasiusem Ivanovičem Buninem a tureckou ženou, kterou v roce 1770 zachytili Rusové během Benderyho bouří.

Příjmení budoucí básník obdržel od svého bratrance, Andreje Ivanoviče Zhukovsky, chudého šlechtice, který žil na majetku Bunin, který přijal chlapce. Tak unikl stavu nelegitimní.

Žukovského díla (seznam)

Básník napsal hodně, takže je velmi obtížné pokrýt jeho práci v jednom článku. Přesto Vám nabízíme hlavní díla Žukovského (seznam je v chronologickém pořadí).

1. "Květen ráno" (1797).
2. "Myšlenky u hrobu" (1797).
3. "Venkovský hřbitov" (1802).
4. "Večer" (1806).
5. "Ludmila" (1808).
6. "Světlana" (1812).
7. "Zpěvák v táboře ruských vojáků" (1812).
8. "Eolská harfa" (1814).
9. "Nevysvětlitelný" (1819).
10. "Údolí Tsarskoye Selo" (1851).
11. "Putující Žid" (1851-1852).

Přečtěte si více o každé práci níže.

Mladé roky a první práce

Dokonce v jeho raných létech, kteří studují v internátní škole, která se nachází na univerzitě v Moskvě, Vasily Zhukovsky, jehož díla budeme analyzovat, vytvořil své první básně. Jeho nejvýznamnější úspěchy v té době byly: báseň "May morning" a próza "Myšlenky na hrob", napsané v roce 1797. Báseň "Květen ráno" začíná v duchu klasicismu: "Belorumyan, úsvit stoupá ...". Obraz přírody je popsán abstraktně, idealisticky. Použití vysokého slovníku ( "face"), mifologizm ( "Phoebe"), sloučenina přídavná jména ( "belorumyana"). Nicméně v následujících řádcích je pocit horkosti a ztráty srdce. Práce končí v duchu sentimentu: "Život, můj přítel, propast slz a utrpení ...".

"Venkovský hřbitov"

Časné práce Vasily Zhukovský často psal v žánru elegií. Karamzin, tehdy známý ruský spisovatel, byl přítelem a učitelem básníka. Zhukovský mu svěřil posoudit jednu z jeho prvních seriózních prací - elegy "Venkovský hřbitov", překlad elegie Thomase Graye, Anglický básník. Karamzin schválila tuto práci a bylo dosaženo toho, že v roce 1802 upraven elegie byla zveřejněna v „Journal of Europe“, který vydavatele v té době byl. Hlavním tématem práce je smysl života, stejně jako vztah člověka se světem kolem něj. Elegie je postavena jako reflexe básníka způsobená rozjímání venkovského hřbitova. V básníkově mysli vznikají otázky spontánně, na které se snaží odpovědět. Jejich společná představu o přechodnosti života a osudu osudu je spojuje. Básník raději neřídí "důvěrníky štěstí", ale těm, kteří tvrdě pracují pro dobro země.

"Večer"

O něco později už existovaly první původní díla Žukovského, například elegy "Večer", napsané v roce 1806. Ačkoli básnický vlastní rukopis ještě není plně tvořen, harmonika a muzikálnost jazyka elegy nám zasáhne. Téma "Večera" je význam života, osud člověka. Nejlepší věci v životě podle básníka jsou láska a přátelství, krása přírody. V tomto elegie ještě rozeznatelné klasické tradice: používá mifologizm ( "Bacchus", "vánek", "Alpine", "Minvana") a Slavonicisms ( "v Brega," "Zlatá", "oratai" et al.).

"Don Quijote", kritické články

Zhukovského díla pro děti jsou otevřeny prvním ze šesti svazků překladu Cervantes "Don Quijote", který se objevil v roce 1804, ve kterém se také slaví melodická řeč a živý ruský jazyk.

V roce 1808, Zhukovsky (ve věku pouhých 25) se stal šéfredaktorem "Bulletin of Europe", nástupce Karamzin. Současně překládá hodně, píše pohádky, recenze, básně, kritické články. Ve druhém z nich básník mluví o romantismu jako o novém nezávislém směru v ruské literatuře. Klasické pravidla k romantismu již nelze uplatnit, je nutno posuzovat z hlediska „přiměřenosti“ a „shoda“ chuť, stylistické kompatibility.

"Ludmila"

Žánry děl Žukovského nebyly omezeny pouze na elegie. V roce 1808 se objevila první balada - "Lyudmila", což představuje volný překlad tvorby G. Burger, německého básníka. Tato práce přenáší čtenáře do neznáma jiný svět, děsivé a vyzývavé zároveň. Tento pozemek nese čtenáře ve středověku, období Livonských válek 16. a 17. století. Hlavní postava, Lyudmila, čeká na své milované z bojiště a bez čekání začíná mrkat na osudu. Matka se ji snaží utěšit, že „ráj - skromný odměnou, peklo - vzpurné srdce“, a žádá, aby byli poslušní k nebi. Ludmila však ztratí víru a její část je peklo místo očekávané odměny.

"Svetlana"

Práce "Svetlana" (Žukovský) je již originální balada, která zahrnovala ruské rituály a víry.

Nálada této práce, na rozdíl od Lyudmíly, je radostná, jasná. Balada vloženy prvky ruského folklóru - podblyudnyh písně a výrazy ( „Kovář Skuy me Zlat a nová koruna“, „můj krása“, „podruzhenka“, „radost, světlo mých očí“, „bláznivý Light“ a další.). Světlana také očekává ženicha, ale na rozdíl od Lyudmíly se s ním nakonec setká.

"Aeolská harfa"

Romantické díla Žukovského pokračují v tvorbě eolské harfy (1814). Organicky kombinuje baladové a lyrické prvky. Analýza díla Zhukovský navrhl Belinsky, podle jeho názoru, v této baladě "celý smysl, celé vonné kouzlo Zhukovského romantika je koncentrovaný." Hrdinka neumírá, ale přechází do druhého světa, kde se konečně připojí k jejímu milence. Motýl dvojemiriy proniká mnoha známými díly Žukovského, prochází všemi jeho díly.

"Zpěvák v táboře ..."

Vlastenecká válka z roku 1812 Rok nemohl pomoct, ale zaměřují se v samém srdci básníka, který byl obeznámen s tím z první ruky - Zhukovsky se aktivně účastní nepřátelských akcí v hodnosti poručíka, bojovat za vlast. Události té doby jsou věnovány dílu "zpěvák v táboře ruských vojáků", ve kterém patriotické téma zní obzvláště silné, protože vše je spojeno s osobní zkušeností autora. Hlavní část práce byla napsána na přední straně před bitvou u Tarutina. Básník chválí odvahu a chrabrost ruského národa, jeho hrdinství a nebojácnost tváří v tvář nepříteli. zde charakterizován Odic slavnostní, vznešený jazyk, použijte Slavonicisms, jako je například "hostitel", "host", "CE", "vidí", "dívala", a jiní. Práce je psána kombinací třínohého a čtyřnohého iambiku, který byl v té době neobvyklý, protože oded před ním byly napsány výhradně s tetrametrem iambic.

"Nevysvětlitelná"

Po smrti Masha Protassova, milence a múza, s níž básník nebyl zapojil do života, jak dívčina matka byla proti jejich manželství, Zhukovsky začíná stále více přemýšlet o věčné, nebeské, a tam mystické stínu náboženských motivů v poezii. Díla jsou trochu přísnější, někdy básník odmítá az oblíbené stylistické excesy, a dokonce rým. Přetéká „přebytečné nevysvětlitelné pocity“, které se snažil vyjádřit v básni „nevysvětlitelné“ (1819):

"Všechna nesmírnost v jediném povzdechu je přeplněná -
A jen ticho mluví jasně. "

Překlady z 20-30 let.

V 20-30 letech. básník vytváří nové balady a překlady. Předměty si půjčí od Goetha ( "Ptáci"), Schiller ( "Knight Togenburg", "Cup"), Scott ( "Castle Smeagolm nebo Ivanov Evening") a dalších básníků. Zhukovsky překládá k "The Lay of Igor", "Shinonsky vězňů" Byron (1818-1822), "Maid of Orleans" Schiller a Goethe má zájem, s nímž byla schopna setkat osobně v roce 1821, kdy básník první podnikl cestu do zahraničí.

Poslední práce Žukovského

Nedávné balady Zhukovsky jsou překlady básní „Rustam a Zohrab“ a „NAL a Damayanti“, v níž se odráží na věčnost. Tyto balady zní velmi moderní, protože jsou psány ve svobodném verši a dotýkají se zajímavých témat. Žukovský Vasilij Andreevich, jehož práce nebyl méně originální, si často půjčuje motivy a témata od zahraničních autorů.

Teprve ve věku 58 let, v roce 1841, básník konečně našel rodinu, když se oženil s Elizabeth Reiternovou. Nějaký čas po sňatku však Alžběta ochladila a rodina šla do Německa, aby změnila své zdraví. Zde Čukovský ochorel, ale pokračoval v práci.

V roce 1851, Zhukovsky napsal elegie „Tsarskoye Selo Swan“, který končí smrtí labutě, kdysi bydlil v Carskoje Selo. Tato práce přes autobiografický, alegoricky, ale upřímně vypráví o tragickém osudu básníka, přežila svůj čas a sám sebe.

Ve stejném roce začal diktovat (jak držet pero nemohl) jeho poslední báseň „Putování Žid“, yavivshuyusya původní výsledek celého díla autora. K mé velké lítosti zůstává nedokončena.

12. dubna 1852 Zemřel v německém městě Baden-Baden.

Zhukovsky díla pochází z éry klasických i literárních směrů v první třetině 19. století, reagovali na řadu palčivých otázek času a dala impuls k rozvoji literatury v novém směru - v romantickém způsobem.