`Babi Yar `je báseň Jevgenije Yevtushenka. Tragédie Babi Yar

„Babi Yar“ - báseň viz Jevgenij Yevtushenko, který byl šokován nejen tragédii obětí nacismu, ale také jeho absolutní tabu v sovětských dobách. To je důvod, proč tyto básně staly do jisté míry protest proti politice tehdejší vlády SSSR, stejně jako symbol boje proti diskriminaci Židů a holocaustu ticha.

Tragédie Babi Yar

19. září 1943 vojska nacistického Německa vstoupily do hlavního města Ukrajiny, města Kyjeva. O deset dní později, po výbuchu v sídle německého velitelství, který byl spáchán partyzánskou sabotážní skupinou, bylo rozhodnuto, že za to Židům viní. Ale samozřejmě to byla jen omluva, ne skutečný důvod pro masakry. Celá záležitost byla v politice "konečného rozhodnutí", což bylo jedno z prvních zkušeností v Kyjevě. Všichni Židé v hlavním městě byli obklopeni, odvezeni na okraji města, nuceni se zbavit holé a střílet v údolí Babi Yar. Báseň Evgenia Evtushenko je věnována této hrozné události. Zhruba třicet čtyři tisíc mužů, žen a dětí bylo úmyslně zničeno během jedné vojenské operace. Střelba pokračovala v následujících měsících a vězni byli již oběťmi, jak duševně nemocnými, tak i partyzány. Problém však nebyl ani v této zlovolnosti, nebo spíše v ní. Po mnoho let sovětská vláda odmítla uznat, že tragické události v Babi Yaru byly součástí genocidy židovského lidu - holocaustu. To šokovalo básníka.

Dějiny psaní

Evtushenko Evgeny Alexandrovič má dvojznačnou pověst. Jeho biografie a práce jsou kritizovány a chválí z různých úhlů. Někteří věří, že v době Sovětského svazu si užíval lásku úřadů, kteří ho hladili. Jiní se snaží číst téměř každý kus své práce se skrytými protestními poznámkami a náznaky. Ale básník se začal zajímat o tento předmět už v prvních letech. Četl Ehrenburgovu báseň věnovanou Babyn Yarovi. Ale tam, jak bylo předepsáno sovětskou propagandou, nebylo řečeno o národnosti obětí. Byli nazýváni "sovětskými občany". A Evtushenko, jak napsal později, dlouho chtěl věnovat poezii problému antisemitismu v SSSR.

Cestování do Kyjeva

V roce 1961 navštívil Evženy Alexandrovich hlavním městem Ukrajiny. Půjde na místo tragédie a s hrůzou vidí, že tam není jen památník obětí, ale dokonce se o nich zmínil. Na místě, kde byli lidé zastřeleni, byla tam skládka. Na místě, kde ležely kosti nevinně zavražděných, přicházely kamiony a vyhozily odporné odpadky. Básník si myslel, že se takhle autority zdálo, že se smáli. Vrátil se do hotelu a tam, v místnosti, napsal Babiy Yar několik hodin. Báseň začala řádky, že na místě tragédie není památník.

Význam

Když básník vidí, co se Babi Yar stalo, má strach. A je to jako příbuzný Yevtusenkovi se všemi dlouho trpícími židovskými lidmi. Linie básně žijí společně s ním strašlivý příběh o emigraci a pronásledování, mimo jiné v Rusku, kde jen plivat namísto uznání paměť těchto lidí. Píše o pogromech a jejich oběti, o fašismu a bezbožnosti - o antisemitismu ve všech jeho podobách. Ale byrokratický stroj současného básníka totalitarismu si zasloužil svou největší nenávist - hlavním bodem této básně je proti ní.

První veřejná vystoupení

Kdo byl první, kdo četl Yevtushenko "Babi Yar"? Dokonce i v hotelu v Kyjevě byly tyto básně poprvé slyšeny ukrajinskými básníky Vitaly Korotichem a Ivanem Drachem. Požádali ho, aby si přečetl báseň před publikem, který se měl konat příští den. Zvěsti o básni dosáhly místních úřadů, kteří se snažili zabránit básníkovi, aby se setkal s veřejností. Ale bylo pozdě. Takže stěna ticha, která vypukla kolem tragédie v Babi Yaru, byla přerušena. Báseň po dlouhou dobu kroužila v samizdatu. Když ji v Moskvě četl Yevtushenko v Polytechnickém muzeu, kolem budovy se shromáždil dav, jehož policie se snažila zadržet.

Publikace

V září téhož roku byla Babi Yar, báseň Yevtusenkova, poprvé vydána v Literárním věstníku. Jak sám autor připustil, bylo mnohem snadnější psát tyto básně, než je publikovat. Šéfredaktor literárního muzea předpokládal, že bude s největší pravděpodobností propuštěn, pokud se rozhodne vytisknout báseň. Přesto však tento odvážný krok vynaložil tím, že tuto publikaci věnoval výročí odchodu Kyjeva Němci. Kromě toho byla báseň vytištěna na titulní straně novin, která ji samozřejmě přitahovala. Toto vydání "literatury" se stalo takovým šokem, že všechny kopie byly vyhozeny za jeden den. Poprvé na stránkách oficiálních sovětských publikací vyjádřil sympatie k tragédii židovského národa, a dokonce uznal existenci antisemitismu v Sovětském svazu. Pro mnohé to znělo jako povzbudivý signál. Naneštěstí to však nemělo být splněno. Na druhou stranu, časy už nebyly stalinistické a nebyly žádné zvláštní pronásledování a represe.

Rezonance

Udělal takový obrat událostí Yevtushenko? "Babi Yar" způsobil hrozivý skandál na vrcholu sovětského vedení. Báseň byla považována za "ideologicky mylnou". Ale nejen vládní a stranické představitelé byli nešťastní. Někteří spisovatelé a básníci publikovali články, básně a brožury namířené proti Yevtusenkovi. Mluvili o tom, jak zveličuje židovské utrpení, zapomíná na miliony zabitých Rusů. Chruščov řekl, že autorka básně ukazuje politickou nezralost a zpívá z něčího hlasu. Nicméně "Babi Yar", jehož autor se stal centrem všech těchto skandálů, začal být přeložen do cizích jazyků. Básně byly vydány v sedmdesáti dvou státech. Nakonec tyto publikace daly Yevtushenku světoznámého. Ale vydavatel novin, který tiskl báseň, byl nakonec vypalován.

Tragédie popravy Židů v Kyjevě a jeho odraz v umění

Podle příkladu Jevtusenka, který napsal Babi Yara, začali další autoři psát básně o těchto událostech. Kromě toho ti básníci, kteří napsali řádky věnované natáčení dříve, se rozhodli, že nebudou v "stolu" držet více z nich. Takže svět viděl básně Nikolaje Bazhana, Mojžíše Fishbeina, Leonida Pervomajského. O této události se začalo mluvit. Nakonec slavný sovětský skladatel Dmitrij Šostakovič napsal první část své třinácté symfonie konkrétně na textu básně Yevtusenkova. Dokonce deset let před těmito básněmi také přišel na místo poprav a stál tam přes propast. Ale když hrob a blesky narazili na básníka po vydání "Babi Yar", setkal se s ním a rozhodl se napsat symfonii pro tyto i další díla autora.

Yevtushenko, který poprvé slyšel hudbu, byl šokován tím, jak přesně Shostakovič dokázal odrážet své pocity v zvucích. Ale po tom se skladatel také dostal do potíží. Zpěváci odmítli provést vokální části symfonie (zejména po naléhavé radě tehdejších ukrajinských autorit). Přesto se premiéra práce odehrála a způsobila plný dům a stojící ovace. A tisk byl zlověstně tichý. To vedlo k tomu, že se symfonie stala nedobrovolnou demonstrací pocitů namířených proti sovětské moci.

Síla umění

V roce 1976 byl na symbolickém místě vystavěn památník. Babi Yar v té době byl již naplněn po katastrofě v oblasti životního prostředí, kdy přehrada praskla, a soukromý sektor vylila voda smíchaná s hlínou. Ale tableta neřekla ani slovo o obětech holocaustu. Památník byl věnován smrti zajatých sovětských vojáků a důstojníků. Ale jeho postoj byl napojen na báseň Yevtusenkova. Síla umění hrála roli. Pak tehdejší šéf ukrajinské vlády požádal Moskvu o povolení výstavby pamětního znamení. Ve světovém tisku byl kritizován, protože neodráží podstatu tragédie. A báseň Jevtusenka byla zakázána od veřejného čtení v Kyjevě až do doby "perestrojky". Ale stále existuje památka v traktu Babi Yar. Ukrajina, získala nezávislost, dal symbolickou lampu-menoru. A na židovský hřbitov z něj dlážděla dlažba Road of Sorrow. Na moderní Ukrajině se Babi Yar stal historickým a památným komplexem národního významu. Na místě této rezervace jako epigraf jsou slova z básně Yevtushenko. Když loni upozornil sedmdesáté této tragédie, ukrajinský prezident řekl, že zřízení památníku u Babi Yar holokaustu je důležité pro celé lidstvo, protože musí být vědom nebezpečí nenávisti, fanatismu a rasismu.