Dana Sideros: fotografie, biografie, poezie

Virtuální věk mění lidi. Skutečný svět vytváří v mnoha odrazy. Muž skrývá název aliasy. Skutečné životní příběhy, které se odrážejí v zkreslující zrcadlo fantazie vytvářet psevdobiografii. Ve světě literatury, je vítán - žít jako úkolů. Tímto způsobem, inkognito, a povolený na internetových stránkách svých děl LiveJournal básník Kustovskaya Maria V., který píše pod pseudonymem Dan Sideros a přezdívka LLLYTNIK. Nicméně, mladá dámo - „The Joker“ je často mile překvapila své fanoušky s hlubokých vrásek, originální, filozofických.

Dvě biografie

V roce 1985 se v Bulharsku v malém přímořském městečku Beloslav narodila virtuální básnice Dana Sideros. Její životopis je spojen s přemístěním rodiny do SSSR. Dana pak stala 2 roky stará. Od roku 2003 žije dívka v Moskvě. Básně z devadesátých let výlučně v ruštině. Dana Sideros pracovala jako grafická designérka v nyní uzavřeném almanachu "The End of the Epoch". Takže posláním mladého virtuálního bulharského jazyka je v současné době skrývat skutečnost, že skutečná hypostáza pochází z Ruska psaním poezie.

Ve stejném roce 1985, kdy Coca-Cola Company vyšel se svými produkty na trhu SSSR, Madonna povolený disk jako panna a generálním tajemníkem Gorbačov v plénu dubna poprvé použil slovo „perestrojka“ v Kazani se narodil jinou dívku, Maria V. Kustovskaya.

Básník absolvoval uměleckou školu a až do současnosti pracuje jako ilustrátor. V roce 2008 vydala první sbírku básní. Kritika si všimla svého "překvapivě zvláštního cítění jazyka". Je laureátem poetického ocenění "Nova", účastnice poetických koncertů a festivalů. V roce 2014 Maria získala cenu "Debut" v nominaci "Dramaturgie".

Odpovídání na dotazy reportérů o budoucnosti ‚rozpolcená osobnost‘, básníka, k velké radosti fanoušků, jsem se rozhodl nadále používat pseudonym Dana Sideros bez přestání zveřejňování nových produktů v LiveJournal.

Kdo je ona?

Maria - muž bez záběru a psaní ze srdce. Tímto způsobem je blízká čtenářství. Je to hrdina naší doby, dívka, která přišla do "metropole". Básník není připojen k žádnému druhu merkantilismu, preferuje úroveň poezie k regálii.

Zamračil se na projekci Goetheho slavného citátu o sobě, že ten, kdo nemá co ztratit, je strašný, Maria tvrdí, že je to přesně to.

Osobní postavení tvůrce, který neruší jeho talent v honbě s fetišem slávy, je dnes jediným čestným pro hereckého básníka. Skutečné rozpoznání samo o sobě najde hodné lidi. Publikace sbírek pro Maria Kustovsku není cílem samo o sobě, ale je důsledkem tvořivosti.

Práce je vizitkou

V literárních kruzích začali o ní mluvit, když si veřejnost uvědomila jednu z jejích bolestných básní. Kritici si pamatují prezentovaný název autora - Dana Siderosová.

Z takových básní vyběhněte kůži. Zde je obraz, trojbajtová noha s první zdůrazněnou slabikou (dactyl) vypadá, že spadá do rytmu čtenářova srdce. Jaký začátek tohoto díla začne proniknout! Autorka-originální vznáší téma dětí indigové generace a rodičů - obyčejných, vrozených kořenech a zombiech s obtížným životem, stupení výnosů denní chléb.

Tento verš by měl slyšet každý rodič, sledování videa, který deklarovat: „Dana Sideros“ Děti jít ven z města „“ pozorně naslouchat, a jako mladá žena, autor děl inspirovaných ji přečte.

Pro posluchače, kteří si myslí, že nemluví o fyzickém útěku dětí (i když to, bohužel, to se stává), a kategorické odmítnutí starší generace morálky a jejich způsobu života.

Maria Kustovskaya, básník, známý jako Dana Sideros (obrázek viz níže) vyvolává představu básně ke svému publiku to pouze na správné úrovni - intuitivně že něco je odhaleno a pomocí metafor.

To je horká pravda, která šokuje mnoho rodičů. Říká se: pro organizaci života dětí logika a zkušenosti starších v 21. století přestaly být primární.

Generace indigu je vyšší než jejich úroveň inteligence, zkušenost otců je pro ně nutná ne jako cestovní mapa pro život, ale pouze jako další průvodce, nic víc. S tímto je třeba se postavit starším a ne hrůzně se ponořit "rozbít se kolem kolena" osobnosti jejich dětí.

Druhá sbírka, první verš

Její první sbírka "Vtipy skončila" byla vzpomínána a milována čtenáři tenké a srdečné rýmové básně "Orpheus".

Akce v kultuře byla publikací další kolekce jménem Dan Sideros "Učitel blázen". Titul skladby je vybrán tak, že je bezvýznamný, ale Kustovskij je neměl v obočí, ale v oku, a to novým způsobem, který se představoval poetické komunitě. Zahrnovala práce, které již obdivovali na internetu jejich obdivovatelé za citace.

Otevírá svou báseň "Fifty", znějící jako verdikt k pátému závodu ("otcové"):

V linii iamby se říká, že Evil a dobro ve světě je 50 až 50, existuje kontrast mezi bytostí a existencí. Je to hořké, na opozici, existuje prohlášení o ohavné existenci ve společnosti, která nevyvinula obecně přijaté morální zásady, které neupravovaly své občany. Všechno o této Danu Siderose opět intuitivně říká, její metafory jsou ostré a nerovné, stejně jako štětec Vrubel.

Maria Kustovskaya zve rušný, řítí mezi dobrými a zlými lidmi konečně zastavil v jejich letu, a dívat se do očí pravdě zděšeně ranami společnosti. Koneckonců, všechny škodlivé projevy lidské povahy: chamtivost, podvod, krutost - ne vrozené. Přišli jsme k takové ošklivé existenci (nikoli v žádném případě), k tomu, abychom namísto vzdělání bláhovali dětem mozky zbytečným odpadem. A nyní z generace na generaci získáváme dividendy ve formě sociopatů. Koneckonců, Makarenko varoval, že vzdělání by mělo jít o krok před školou.

Dále na téma "Bláznivý učeň"

A to je jen první práce ze sbírky! Avšak po jeho básně nezklame čtenáře. V jednom z nich, Dana Sideros modlí k Pánu, že udělal něco s neosobní průmyslovou a institucionální stroj „s nepřetržitým ústy“ státu, „zarůstání telefon,“ s atmosférou, kde jsou lidé snížena na neosobní zubů, kteří nejsou schopni pracovat.

Tato slova zní jako zjevení, protože pro někoho není tajemství, že moderní společnost a takzvaná "demokracie" jsou již dávno zastaralá. Existující model, ve skutečnosti, více než dvě stě let. Mediální magnáti z něj dělají nedotknutelnou "posvátnou krávu", protože jsou za to placeni a zkorumpovaní politici se ani nesnaží vytvořit něco nového. Dnes rozdělení "pravice" a "levice", pokusy vládnout světu s pomocí konkurenčních stran, zaostává za nároky civilizace.

Znovu se zamyslíme nad metaforami, pod nimiž stojí podpis - Dana Siderosová. Básně jsou jasně adresovány celému lidstvu ("miliardy z nás"). Je skutečně nejvyšší čas zabalit zraněný orgán špatného světového pořádku bavlnou vlnou a čerpat peníze do kapes šedých kardinálů.

Koneckonců, naše silná civilizace je dnes schopna skutečných zázraků. A v jakém tempu se nyní rozvíjí společnost! Pokud by někdo z nás vybudoval ideální společnost, bylo by přiměřené pokračovat po dobu pěti let a pak by se znovu stalo straiteckou kapsou pro novou generaci.

Vědci z amerického projektu „Venus“ vypočteno: vzdát právě teď všechny vlády své síly a vymazat všechny hranice na zemi - po deseti a půl celé planety mohou vytvořit prosperující civilizaci! Jaké pohodlí by bylo pro všechny lidi! Jedním slovem se Dan ptá: "Pane, mohl byste s nimi něco udělat?".

Další verše sbírky

Nicméně myšlenky o budoucnosti nechybí jeho čtenáři, básník, který píše pod pseudonymem Dana Siderosovou. Autorka Maria Kustovská a současnost nevytváří hrůzostrašování a lulování. Koneckonců, ve světě kolem nás po sto let se ukládají nejen drogy, ale také pokrytectví a pokrytectví.

Trochu mluví o třetí síle. Zvláště jako výše uvedené verše, částečně - o tom. Skutečnost, že systém lidské spravedlnosti je daleko od pravdivé spravedlnosti, bylo řečeno a nezávisle na sobě od starých Řeků a Indiánů. A oba definovali tlumočníky záměrně složité legislativy jako hříšníky a definovali je v perspektivě do pekla. Stalo se v našich dnech spravedlivější?

"Je na čase říct slova" - taková netriviální myšlenka vyjadřuje básník. Co je za tím? Pokusíme se objasnit, protože za tím je hluboký význam.

Problém byl jednou vyčerpávajícím způsobem napsán Fyodorem Tyutchevem: "Myšlenka mluvená je lež." Koneckonců, většina lidí nevyjadřuje své skutečné cíle a touhy slovy, ale skrývá je. Moudrost říká, že na počátku stvoření musí existovat Slovo. Je zřejmé, že by to nemělo být falešné. Lidé šestého závodu to určitě musí překonat.

Dana Sideros. "Zdi živých." Uskutečnění spiknutí

Mluvit o Mary Kustovské pouze jako básník by bylo nesprávné. Ve svém kreativním portfoliu jsou také prózy a propagovaná hratečka "The Wall of the Living". Cítí něco věčného, ​​které by nemělo být pošlapáno civilizací: duchovností, která lidem dovoluje nezapomenout, že jsou lidmi.

Tato doteková práce nás ponoří do tajemství lidské existence. Přečíst jeho krátký obsah. V malém městě žije babička Taisa a její vnuci - dvacet let stará Ksenia a její starší bratr Anton. Stalo se tak, že jejich matka zemřela. Mají jiného strýce, syna babičky Taisy, Vladimíra, který žije na druhé straně země.

První scéna hry se odehrává v kavárně, kde se na svatbu svého příbuzného, ​​druhého bratrance Ksusha - Lera, vyzývají babičky a vnoučata. V kavárně na stěnách visí portréty umělců. Ksusha si všimne, že na jedné zdi jsou živí umělci a na druhé straně ti, kteří zemřeli. Objasňuje svůj odhad u ředitele instituce, oblečeného v "kalhotách a šedé košili". Usmívá se a říká, že skutečně uvedl takový rozkaz. Na svatbě s babičkou se objevuje zakalení vědomí, hlasitě křičí a říká ostatním, že je na pohřebním svátku. Její vnoučata jsou vzata domů.

Muž se odhalí před smrtí

Babička Taisa, cítila, že brzy umře. Hovořila v předvečer s přítelkyní - sousedkou Rae, která ji radila, aby zůstala a čekala na svého syna Vladimíra. Nicméně, slibuje, že navštíví jeho matku, nedrží to slovo.

Ta má problémy s vědomím as pamětí, představuje se jako mladá. Za prvé, záchvaty jsou dočasné. Je najata sestra - bezduchá, nepříjemná, stará, ale silná žena, Irina.

Lékaři říkají, že zůstává pro babičku Taisu žít jen pár dní. Ksiusha se znovu rozhodne zavolat svému strýci Vladimírovi, aby přišel a rozloučil se s umírajícím rodákem. Nicméně, on ukazuje lenost duše, ne spalovat touhu opustit jeho dům, jeho komfortní zóna. Pak z rtů lhostejné, láskyplné babičky Ksyushy, vzrušující slova jsou rozbité, které stojí za to být citovány.

Během těchto dnů se Taise na chvíli zdá, že je devatenáctiletá dívka, pak desetiletá. Tichá, laskavá a tichá babička překvapuje své vnoučata, kteří se teprve teď učí o své obtížné biografii. Ztratila se včas, znovu zažila v očích Ksenia a Anton těch událostí, které přežily: Stalinovy ​​represe, zatýkání, tresty strážců, chudoba. Opět trpí těžkostmi války: bombardování, smrt jejího manžela, vojenský muž v přední části, hlad, prázdný čaj bez cukru ...

Závěr hry

Ksyusha se však podařilo dosáhnout duše svého strýce. Přišel a rozloučil se s matkou. Rodinná dráma prokázala určitou pravdu: pokud se stane neštěstí domorodé osobě, každý z jejích příbuzných ukazuje, co stojí jako osoba.

Hra končí s probuzením, probíhající ve stejné kavárně jako svatba. Ksyusha nahradí v rámu portrét živé herečky na své babičce v mládí.

Po pohřbu to majitel kavárny všimne, nicméně po rozmýšlení opustí portrét na zeď.

Metafory od Dany Siderosové

Pro fanoušky básníka řádky poezie v jeden dotek, pootočil vyvolávají živé a nezapomenutelné obrazy. „Topoly odsouzen“, „rozsahy kožených vazeb“, „bezdomovce knihy“, „kadidlo - otcův pásek“, „štěstí je vždycky hloupé a neohrabané“ - taková malá opustí své čtenáře Dana Sideros.

Její básně jsou melodické a dávají příležitost rychle si to představit. Všechno vytvořené jasem a jedinečností nezmizí z paměti!

Závěr

Je hezké si uvědomit, že v našich rušných dobách lidé jako dobrá kvalita, moderní literatura, která je napsána ze srdce. To je zřejmé z počtu odpovědí v programu LIVEJOURNAL, které jsou dány na Danu Siderose s vřelostí a vděčností. Recenze jsou velmi důležitá pro poezi-demiurge, vytvářet v nich svět, který je již připraven na evoluční změny a žízní pro ně. Proto, drahí čtenáři, na ně nezasahujte na laskavá slova, která inspirují.

Ve stále malém, ale velkém poetickém světě Maria Kustovské je součástí její duše, inspirace a nervu. On je přitažlivý, můžete tam jít za to, že se dotýkáte duše, jako pramenité vody. Ona také přijímá hry. Bylo by žádoucí, aby ti z nich, které jsou napsané "v tabulce", brzy potěšily obdivovatele své práce.

Hodně štěstí, Dana Sideros, radost z tvořivosti a ženského štěstí! Nejste jedním z těch básníků, pro které je ticho zlato, vytvořte!