Marusya Boguslavka je hlavní hrdinka myšlení ukrajinského lidu. Ukrajinská literatura

Dumas jsou lyrické a epické díla ukrajinského folklóru o událostech ze života kozáků XVI-XVIII století. Režisérka doprovázela doprovod zpěváků bandury, lyre nebo kobzy. Jedná se o žánr čistě ukrajinské lidové literatury. Podle jejich spiknutí a stylu se blíží otrockému pláči.

Od rtů lidí až po stránky sbírek

Lyrická a epická díla 16. století nepřežila až do naší doby, v některých zdrojích jsou jen zmínky o jejich existenci. Faktem je, že texty písní byly předávány z úst do úst a začaly být zaznamenávány až v 17. století. Samozřejmě existovaly desítky variant stejné myšlenky, protože každý umělec upravil text svým vlastním způsobem, přidal něco a odstranil něco. Díky těmto sběratelům lidového umění, jako Nicholas Tsertelev, Panteleimon Kulish, Nicholas Maksimovich, Ambrose Metlinsky Ismael Sreznevsky, náš čas nadešel, aby několik set myšlenky v různých výkladů.

Mezi nimi, „Maria Boguslavka,“ nejprve zaznamenáno v 50-tých letech minulého století v provincii Charkově s ústy Kobzar Rigorenka Krasnokutsk z vesnice. Do třicátých let 20. století se shromáždilo několik desítek variant této písně. Hlavním textem je ten, který byl poprvé publikován Panteleimonem Kulishem v "Poznámcích k jižnímu Rusku".

Bylo studováno mnohokrát. Dokonce i sám Taras Ševčenko to publikoval ve svém "Dopisu pro školy v Jižní Rusi". Spiknutí také inspiroval Michail Staritsky, aby napsal stejné drama, a skladatel Alexander Sveshnikov - vytvořit balet.

"Marusya Boguslavka": autor

Pokud říkáte, že tomu tak není, pak je to špatné. Ano, není známo, kdo nejdříve vynalezl slova a jak zněl původní text, a proto není možné autoři připsat jednomu. V tomto případě se obecně věří, že jsou výsledkem společné tvořivosti. A opravdu je. Duma, stejně jako každý jiný folklór, byla předána z úst do úst. To znamená, že pokud by myšlenka této písně byla cizí pro sebevědomí lidí, nebylo by na to zvyklé a nebylo by to znovu a znovu. Každý kobzar (obvykle byli nositeli lidových písní) přidal do textu svůj roztoč a mírně ho změnil. Proto je myšlenka "Marusya Boguslavka", stejně jako všichni ostatní, skutečně plodem celého ethnosu.

Téma a nápad

Tato myšlenka je oprávněně považována za perlu lidového eposu. Téma, které tato skladba nese samo o sobě, je popis boje ukrajinského lidu s Turky, prodlouženého pobytu kozáků v zajetí nepřátel a pomoc, kterou dívka Marousia chtěla dát svým krajanům. Myšlenkou práce je odsoudit zotročení a utrpení, které Ukrajinci museli vydržet, a vytvořit víru v lepší život. Národní vědomí chtěl sdělit současníkům a budoucím generacím prostřednictvím myšlení následující myšlenkou: bez ohledu na to, kolik bolesti a ponížení zažil, svoboda je možné díky odvážné a odvážné činy.

Jakási poetické formy (verbální rým, opakování vět), přesná konstrukce pozemku, slovní popis povahy událostí, silné lyriky, pronikání do vnitřního světa postav - to všechno jsou typické příznaky text-epos tkvící v této písni o Marusyu Bogulavku.

Složení

Úvod: Příběh, že kozáci jsou v zajetí s tureckým khanem.

Hlavní část: slib Marousi Boguslavky o propuštění krajanů.

Konec: dívka zdržuje slovo, ale sama odmítá utéct s kozáky do své rodné země.

Děj

Duma začíná s odkazem na skutečnost, že 700 kozáků zemřelo 30 let ve vězení a nevidělo bílé světlo. Pak k nim přichází Marusya Boguslavka a zeptá se jich, zda vědí, co je zítra na Ukrajině. Oni samozřejmě nemohou vědět a informuje je, že je to velikonoční. Kozáci začínají proklínat Marusyi, protože se o ni stará, ale dívka se o to pokouší, protože slíbila, že je uvolní v předvečer dovolené. Její manžel, turecký khan, když jde do mešity, jí dává klíče do dungeonu v rukou. Marusja, jak slíbil, zajistí útěk pro kozáky. Jako rozloučenou je požádá, aby šli do města Boguslavi, řekli svému otci, že nevybírá peníze za výkupné, protože se "spoléhala na ni, byla rychle temperována". Ukrajinská lidová Duma končí žádostí o vydání všech otroků Bohu.

Obraz protagonisty

To je odhaleno ne okamžitě, ale postupně, v průběhu vývoje pozemku. Marousia - jednoduchý otrok, zajatý, kde se stala konkubínou ženou tureckého chána. Vzpomíná si na svou minulost, protože se nazývá "knězem", tedy dcerou kněze. Marusja Boguslavka je upřímná a ušlechtilá, upřímně řekne kozákům o svých záměrech je propustit a o tom, proč se domnívá, že nemá právo znovu zakotvit svou rodnou zemi.

Tragédie její pozice je, že ani s příležitostí k útěku ji nepoužívá. Své svědomí se stydí, protože mnoho let se stala muslimem v zajetí, i když její otec byl knězem. Samotná Marusya Boguslavka vysvětluje, že "byla zoufalá pro turecký luxus, pro lahůdku nešťastníka". Ale sympatie vypravěče je na straně hrdinky a snaží se ji odsoudit, ale způsobit soucit.

Historické pozadí

Neexistují žádné spolehlivé skutečnosti o existenci skutečné Marousi Boguslavky. To je s největší pravděpodobností kolektivní obraz. Během let tureckého útlaku byly mnohé dívky zajaté a někteří dokonce dokázali dosáhnout vlivné pozice na cizí půdě. Přinejmenším jedna z nich je známa - Nastya Lisovská, která se stala manželkou sultána Suleimana. A kvůli svým krajanům taková dívka riskovala svůj vlastní život.

Taková originální díla, jak se zamyslela nad Marusjou Boguslavkou, zasloužilce vstupují do pokladnice světové literatury.